úterý 19. června 2018

Maminkaroku.cz - hlasujte pro mě


Přihlásila jsem se do soutěže časopisu Maminka, abych vyhrála a získala tak inzertní prostor k propagaci své značky. Soutěžím v kategorii maminka PODNIKATELKA.

Poslala jsem jim pár našich fotek a k tomu připsala skoro pět tisíc znaků mitnikovského textu a oni mě vybrali do semifinále!


Třeba proto že mě znáte. Že - skoro denně už sedm let - sledujete můj napínavě zábavný příběh o tom, jak jsem se nejdřív naučila šít na stroji. Pak šila křivě, a pak rovně. Jak jsem si ušila první tašku přes rameno, i jak jsem si otevřela svůj autorský e-shop. Třeba proto že vás baví můj ryzí druh vlastního podnikání, které bylo od počátku tažené poptávkou a zůstává neodparatelně se mnou, i když mám jeden dva tři děti. Možná mi fandíte, protože jste za ty roky se mnou (opakovaně) prožili šťastnou euforii i vyčerpanou skepsi. Třeba jsem vám sympatická svou nekašírovanou pracovitostí. Nebo vám lahodí mé rosistické produkty, ať už ručně šité nebo hlavou psané a byli byste hódně zvědaví na to, co by s mým byznysem udělala tištěná reklama v nejčtenějším mateřském časopise v Česku. Nebo jen souzníte s mým otevřeným životapostojem k početné rodině, ve které jsem se našla. A zároveň i s upřimným přiznáním si, že bez práce/seberealizace bych to ale nebyla já. 

Víte, jak žiju. Sledujete, o co se snažím. Znáte, koho miluju.
Čtete, jak se pletu. Nakupujete, co šiju. Smějete se tady a dojímáte.

Proto rozhodnete-li se pro mě, děkuji vám za váš hlas. Moc ráda si vyzkouším, jaké je to být i slavná!
čtvrtek 14. června 2018

Cestování, nanuky a kapky deště


Ultraletní cestovní taštičky jsou tu!

Všechny jsou právě v e-shopu a nóbl nabídka dárkového balení každičké etuje zdarma pro vás stále platí.

Živelný necesér Afrika.

Chladivě modrá taštička Déšť.

Etuje k sežrání Nanuky.

A nakonec ta nejkřehčí Ptačí mláďata.
středa 13. června 2018
úterý 12. června 2018

Muž, který seděl pod stromy


Namazal si chleba červenou marmeládou, a když dojedl, pohodlně si v tureckém sedu opřel o kmen jabloně nejdřív záda, a pak i hlavu. Zavřela jsem ledničku a zasažená se na něj zadívala z kuchyňského okna - s jedinou otázkou: Proč tam nesedím taky?

Těch několik dní v dubnu a několik v květnu bylo pro mě mimořádných. Měla jsem takovou radost. Už v zimě jsme si objednali zahradnické služby a inženýrka z oboru nám hned při první konzultaci v terénu inspirativně zasadila mnoho brouků do hlavy: co všechno by se s naší stařičkou zahradou dalo teď podniknout. I když i nám humanitním absolventům bylo už dávno předtím jasné, že tahle zahrada si zaslouží víc než jen přehodit přes venkovní stůl čistý bílý obrus, natrhat plevelný turan do plechové bandasky a povídat si u toho o životě.

Ve středu ráno k nám naběhlo pět chlapů v čele s dredatou dívkou, která dostala naší parcelu na starost. Už po pár prohozených větách se mi ta holka s nepřehlédnutelnými tizianovými vlasy ohromně líbila. A i ona po několika hodinách práce mým směrem vlídně glosovala: "Taková milá paní a tak blbě mají přiškrcenou třešeň". V pátek už jsme byly kámošky jak hrom a navzájem jsme si chválily domácí sukně a hippie šaty a strakaté leginy. Nicméně v oblasti flóry jsme stály každá jaksi malinko jinde. Mým úkolem bylo například určit míru, jak moc ořezat lípu/ovocné stromy/lísky. Máchala jsem rukou rozšafně ve vzduchu a říkala: "Tak o třetinu dolů, pryč. Ať to nezasahuje do drátů - k sousedům - do silnice." O žlutou zlatnici, barvy měnící tamaryšek, solitérní ibišky ani pichlavý dřišťál už léta tady nikdo neměl sílu pečovat, a tak jsem teď do toho chtěla nechat pořádně říznout, zmenšit všem objem a dodat zase sílu. Jenže zahradnická parta v čele s květinovou anarchistkou byla jiného názoru a vždycky mě hned začala přesvědčovat, že takhle to je fajn, že to stačí, že je to tak moc pěkné. A já v úzkoprsé(?) roli zas oponovala, že ne, že třeba z té japonské vrby chci pěknou kuličku, protože dneska vypadá tak nějak punkově, rozuměj zanedbaně a zpustle. "Nó, a to mně je na ní právě tak sympatické", kontrovala mi procítěně dredařka, až se jejímu botanickému výroku smál nahlas jiný zahradník, toho času zavěšený za ruce/nohy na jedné z našich červených lísek s křovinořezem v ruce.

Kdy mi ale naopak spadla brada úplně a ze svých typických a nekonečných komentářů jsem neřekla tentokrát ani slovo, bylo, když jsem viděla, jak stejná profesionální zahradnice celý jeden den zastříhávala náš růžový záhon. Vzala do ruky každou větvičku, prohlédla si každé očko - než střihla. Ve finále mi ještě mezi, do té doby holé, růže nasadila divokou levanduli nebo voňavou šalvěj. Pak se po zahradnících načas slehla zem, ale nakonec jsme je uprosili výhružnými e-maily a i přes ultra divoké jaro, kdy jistě měli všude zakázek hory, se v máji vrátili k nám do údolí. Tentokrát už pouze v mužském složení a na řadu přišly záhony a péče o ovocné keře, ze kterých jsem měla rybízů a angreštů loni plný mrazák, aniž by naopak pro ně kdokoli udělal cokoli.

Bobuloviny dostaly vlastní záhon i kvalitní hnůj, a když se budovaly vyvýšené XXL truhlíky pro rajčata a jahody, vyházeli jsme opět otravně na smetiště i zapomenutý plastový kýbl zahrabaný hluboko v zemi nebo zrezavělý svazek klíčů. A nakonec ještě něco k tomu chlapovi na začátku. Vždy, když nastal polední čas, naskákala celá zelená četa do přistavených dodávek a odfičela si na oběd jinam. Až na nejhubenějšího jogína. Dlouhovlasý polonahý štíhlík vždycky jedl z vlastních zásob a zákonnou siestu si uměl pořádně užít. Meditativně. Na vzduchu. V příjemném stínu. Z plných plic. A s čistou hlavou. Až mě úplně zviklal, jestli nemám, jen co Týnečka usne a mně odpadne kuchyňský hadr od ruky, taky radši zasednout na zem. Nebyla bych tak zemitější? Vesničtější/zdravější/šťastnější?! Óm, zahrado!
pondělí 11. června 2018

Děkujeme, nebesa


Tak dlouho a tak vydatně u nás nepršelo snad čtvrt roku. Je to vlaho/blaho!







pátek 8. června 2018

Já mám kocábku


Náramnou. A zlatou! A plážovou. Velikou. Se čtyřmi obrovskými kapsami uvnitř.
...

A kdo byste dal raději přednost námořnické klasice s červenou, 
Najdete tam 
nové tašky k vodě i do parku i na kafe s ledem!

Přeji šťastnou víkendovou plavbu.






středa 6. června 2018

Letní hra Mamiee


I když pěkně je už dva měsíce, červen s sebou přinesl jinou náladu. Vyučovací atmosféra polevuje, úkolů je méně a (zdají se?) lehčí a plavky se staly školní pomůckou! Chlapečci četně vyrážejí na letní výlety a mimořádně akce a my s Davidem se jen modlíme, abychom byli ve správný den a správnou hodinu na správném místě u správného autobusu a se správným dítětem.

Všecko se stává rázem pomalejší, teplejší, línější. Vzduch i běžná odpoledne. A našemu světu doma teď vládnou nanuky, klobouky a hry. Ta nejrozkošněji pastelově barvená didaktická pomůcky od projektu Mamiee se jmenuje Najdi barvu. Dřevěný terčík a dvacet pět hladkých kolíčků do něj (ne)nápadně připomíná ježka a je jen na vás, jak si s ním na dece/u vody/na chalupě vyhrajete. Kulatinu třeba můžete za úkol vkládat dovnitř podle barev nebo na čas. Nebo můžete jako my do držáku společně naskládat pestrý obrazec z černé, šedá, pudrově žluté, bílé a přírodní barvy, zapamatovat si jej, poté všechny kolíky obrátit na stejném místě barvou dolů a ve směru hodinových ručiček mezi sebou házet kostkou, která vám ukáže, jakou barvu máte tasit. Při úspěšném tahu je kolíček váš a máte bod.

Nebo si vymyslete svá vlastní pravidla, hrajte s kolíčky skořápky nebo jen porůznu zkoušejte svou jemnou motoriku - záleží, kolik vám je a kolik vašich nápadů vás umí pobavit.

Kouzelná dřevěná hra je balená do šikovného plátěného pytlíku, abyste ji mohli mít o prázdninách všude s sebou!

Začínáme a každý podle svého oka vkládá barvy.


Pak se celá základna protočí bezbarvými konci kolíčků nahoru.

A hází se kostkou/jen Týnečka umí být zatím výrazně doslovná a její hod je prostě HOD!



(Týnka vám právě trendy způsobem odhaluje, jak to vypadá za kamerou.)

Tolik jednoduché a tak krásné! Navíc vyrobené v Česku.

Trénujeme paměť, soustředění (i péči o druhé).


Pro chytré hlavy i šikovné ručičky.



Přeji vám, ať je pro vás léto s dětmi hračka!
pondělí 4. června 2018

Hush hush, little baby


Liberta po mně. A holčička je asi taky po mamince.