Dvakrát do roka

 ... se otevírá Podolská vodárna.
Muzeum pražského vodárenství je výborné zejména pro ty, co to umí řádně roztočit ...

Čerpadla, filtry, potrubí, studny.

Expozice je jemně edukativní.

I soutěživá.
(Maminka ví.)

Včetně těch, co ještě nečtou.

Akorát tzv. Katedrála s vodními filtry i vše ostatní jsou prudce bariérové, a tak ...

... tatínka s Mikeškem jsme poslali do sladkého podniku naproti.
...
Další zdarma zpřístupnění vyhlížejte prosím na podzim.

Muzeum luhačovického Zálesí

Prodloužený víkend je úžasný institut.

Tím spíš pokud se vám poštěstí mít hned dva po sobě.

My jsme si teď jedny dny pracovního klidu protáhli až do úterý. A víkend následující započali rovnou už ve čtvrtek. Uprostřed týdne u nás doma akorát proběhly tři cykly praní.

Na výletech s kamarády jsme nejdřív zakusili už kousek skutečné zimy v Orlických horách, kde jsme vyčůrali letošní premiérovou díru do sněhu. A napodruhé jsme pro změnu předstírali lázeňské šviháky v Luhačovicích.

Tam i tam jsme lítali na čerstvém vzduchu a jedli svačiny a pronikali do lokálních dějin a místopisných názvů a věšeli se v lanovém centru a pili grog a pili grogy a hledali poklad v lese a opékali špekáčky a slunili se a večeřeli krupičnou kaši a uzavřeli hluboké přátelství s vesnickou kočkou. A pak jsme korzovali po kolonádě a ne/pili léčivé prameny a dělali túry a kousali oplatky a marně v mlze hledali výhledy do údolí a pochutnávali si na vepřových hodech a vymysleli třídní sraz po patnácti letech od maturity v dobových kostýmech a oslavili najednou patery narozeniny a se 17, a posléze 9, dětskými kamóši si možná i vyměnili kdejakou tu rýmičku.

A taky jsme - my dva s Kubkou - šli (se zahřát) do muzea ...

... kde jsme si zcela sami prohlíželi místní porculán a truhly.
A taky zařízení dobového lázeňského pokoje navržené velikým Dušanem Jurkovičem.

 A především obdivovali právě započatou výstavu plakátů Luhačovice v reklamě, která ...

... se mi osobně líbila ohromně a velmi, zatímco ...

... Kubínka ponejvíce učaroval tam jeden jediný - na fotce zobrazený - historický automobil s otevřenou střechou,
který má teď regionální muzejko jako poděkování navždy zvěčněný v návštěvní knize.

A ještě prosím na památku má suvenírní placka se symbolem právě navštívené instituce.
Spolu s tipem
 na naprosto špicovou restaurací v kopci nad nedalekou kolonádou.
...
Tož takové naše podzimní prázdniny!

ferm LIVING kabelka

Víte, že tihle Skandinávci nově šijí i psaní?
Ne-e, zase kecám!

Pravda je jinde: využila jsem výprodeje
a
koupila si jejich utěrku s růžovým nádechem a profláklým půlobloukem a střihla si z ní velkou dopisnici.
...
V září mě čeká důležité setkání, na které se hodně těším, a tak jsem chtěla něco EXTRA!

K tělovým balerínám. Neutrální. Hodně nositelné. Ale nepřehlédnutelné!
...
Když jsem kuchyňský ručník rozstříhala, zůstala mi kromě rámečkového zbytku i cedulka,
tak mě napadlo použít i ji.
Vím, že správně by tam mělo být napsané Rosa Mitnik For ferm LIVING limitované edice,
ale což?!

Místo vlastního podpisu jsem si tak aspoň dovnitř dala (zase) puntík.

A protože - ještě než jsem se pustila do šití -
když jsem svůj nápad popisovala kamarádce, řekla mi, že mi bude kabelu závidět, vyšvihla jsem nakonec tašky rovnou dvě.

Přece nenechám kamarádku zezelenat, kór když má druhý den narozeniny!
Andrea tak kromě okrasného jezdce k nim dostala ...

... i originální podšívku, protože žádná má taška nikdy není úplně stejná!
Tady místo puntíčku jsou růžové koule.

...

A nakonec ještě obrázek z B-mejdanu. Radost měla. Velikou.
Foceno v Café Start.

Martin Rajniš: Huť architektury

Ač architektuře rozumím asi jako koza petrželi, nezabránilo mi to se na výstavě v DOXu dojmout k slzám.

Architekta Rajniše jsem zahlídla v reportáži na ČT24 a svým osobním projevem mi zrovna sympatický nebyl.
Co mě ale okouzlilo obrovsky, byla jeho práce.
Na své vlastní oči mám okoukanou pouze jeho výbornou Poštovnu na Snězce,
na další kousky jsem se proto do Holešovic běžela podívat hodně natěšená.

Expozice je v tzv. Věži, ve třech patrech, bezbariérově.
...
Modely.

Fotky realizací a modely.

Ač je profesor Martin Rajniš třeba spoluautorem obchodního domu Máj na Národní třídě v Praze,
v současné době se věnuje tzv. přírodní architektuře, která v sobě zahrnuje prvky udržitelného rozvoje a ekologie.

Pěkné/moudré/potřebné, že?!?
...
A proč mi u toho tekla řasenka po tváři? Návštěvník výstavy tam má možnost shlédnout i tři videa.
O věži Bára, majáku Járy Cimmrmana a poslední je
o udělení ceny Global Award for Sustainable Architecture, kterou
mistr M.R. získal a převzal letos v květnu.
Intenzivní hudba k příběhu sedmdesátiletého muže (což bych do něj podle vizáže vůbec neřekla),
nadšeného svou prací a pohlceného svými projekty,
úspěšného,
oceňovaného,
sebeironického
a
mladším kolegům přejícího! Pár minut, co se mi fakt líbilo.

A kdyby se vám za osobním setkáním se s některými z jeho staveb nechtělo do hor nebo do přírody vůbec,
stačí si zajet na krčské sídliště (Praha 4),

kde od loňska stojí tahle báječná budovy mateřské školky.
(Pro originální fotky si prosím klikejte zde.)

Abych vám pravdu řekla, krčáckým harantům závidím i ten interiér.

No, a snad se na mě jednou zlobit nebude tenhle malý člověk, že ...

... jsem ho k prohlédnutí si  Rajnišovy instalace Sloní záda (sochařská terasa) nevzbudila. Snad.