čtvrtek 31. března 2016

Pod drobnohledem


Oba nafasovali plechy na pečení, abychom si pak společně smlsli na naší kukuřičné novince.

V Bráně k dětem jsem svým dětem vybrala zvláštní stavebnici. Ve středně velké krabičce nám domů dorazilo přes dva tisíce malých dílků.

V balení spolu s papírovými čtvercovými podložkami, kam se mají barevné špuntíky lepit.

Ne, sada konkrétně s tématem dopravních prostředků opravdu není(!) náhoda.

A protože jsem čekala, že svůj bourák k doplnění si vybere jen Kubka,

zatímco Mikeška tato naše jemnomotorická dopolední kratochvíle až zas tak nenadchne, 

přinesla jsem mu rovnou k ruce i plastovou dělenou škatulku, aby si tam on duhové minikousky sám třídil.

Ale chyba lávky!

Miki zatroubil, zařehtal motorem a vybral si i pro sebe šablonu auta.

A protože tenhle frajer se v životě řídí heslem Kouknu a vidím,
hned podle Kuby odopičil i základní mechanismus fungování mozaiky PlayMais.
Stačí si vzít čudlík, lehounce ho namočit o vlhkou houbičku či hadr a přilepit na vybrané místo.

Prostě: Jedu na ty ruce!


Manufaktura Mitniks.

A je-li třeba malá pauzička, relaxační zanořovací masáž rukou je obrovsky úlevná.



A tady letmý pohled na Mikiho polo-výsledek, jeho živelné autíčko.

A Kubův raketoplán,
kdy na řadu ale musel přijít i štětec, ono natře-li se větší plocha předlohy vodou, jde dolepování o dost rychleji.

A na konec se Mikešek snažil si z rukou slepit stoprocentně přírodní součástky,
které se při úplném rozmočení promění v jemnou kašičku.

Ta vám může ulpět na ruce i v kde jakém záhybu, ale teplou vodou ji smyjete/slíznete raz dva.
Ke svačině to jistě není, ale protože se jedná o záměrně biologický výrobek, chemické nebezpečí je nula nula nic.

No, a to že Kubínek není ve školce, ještě neznamená, že se ten den na výkres ne nepodepíše.

A tak jsem mu na volnou čtvrtku vypsala písmena

a on se hned všemi barvami světa signoval.

Zatímco pro Mikeše teď konečně nastala chvilka, kdy si mohl - podle vlastního tajného klíče - stavebnici chvíli sám rozdělovat.
(Plochý zásobník se originálně v hobby marketech prodává jako organizér na hřebíčky.)
...

Byl jsem tu K.U.B.A.
středa 30. března 2016

Sezóna beendet


Tentokrát jsem doma zapomněla jen pyžamo pro sebe a Kubovy lyžařské ponožky, jinak bylo vše jako vždy. Auto naložené až po střechu a natěšení veliké. Na poslední lyžovačku.

Ve čtvrtek jsme všichni poblioni dorazili na místo a v pátek vykopali základní tábor v dětském světě ve výšce dvanácti set metrů. Střídali jsme se. Já u turniketu před lanovkou stepovala už v osm dvacet sedm ráno, abych se nahoru nechala vyvézt úplně úplně první kabinkou, a pak si až na dřeň užila své soukromé dvě hodiny letu z kopce. Podmínky byly tak úžasné, že jsem na to ani lyžovat umět nemusela. V noci mrzlo, přes den slunko a předlouhé alpské sjezdovky. Flying Mozart. Flying Mitnik. Ruměnce ve tvářích, v očích široké nadšení a na zádech pot. Ze samé radosti už mě ani nic nebolelo. Tss, natrénováno!

A pak lyžovali kluci. A pak oběd. A pak David, dokud nezacinkali u vleku na poslední jízdu dolů. A když už nám s dětmi přes den byl sníh moc bílý, zalezli jsme si dovnitř, do vyhřívané boudy pro maloše - stavět si kostky, vystřihovat rolbu z kartonu a na horký čaj se vaflemi.






Okamžitá možnost tepla a sucha uvnitř byla báječná a k nezaplacení a zdarma, ale sněžnému kolotoči ...




... se nic nevyrovnalo.
Až by z toho jeden padl.
Večer jsme pak zasedali za jeden stůl s kamarády, kteří už na svět přivedli bratru osm nových daňových poplatníků,
takže nám takhle ve třech rodinách a v tolika dětech bylo dobře. Veselo. U špaget. I u sushi. Ale jako u Suchánků to u nás nebylo nikdy!

A ráno zase nanovo.



Tři dny, dokola. Do kola!


Na velikonoční neděli jsme svátečně navštívili iglú.

A v pondělí si dali bez klobouku, bez lyží, bos dvojitý výlet.



Přes údolí lanovkou.


Daleko. Vysoko. Do nebes. Protože s ním bych jela kamkoli.
čtvrtek 24. března 2016

Dům U Černé Matky Boží: Český kubismus


Léta měli zavřeno. A loni v prosinci to rozjeli znovu.
Co přesně ale v muzeu v době renovační přestávky podnikli, netuším. Teď mají dvě patra nábytku nepřirozeně umístěného na piedestalech, ani s maličko rozehranou jeho funkcí. Galerijní instalace podle mě bez nápadu, bez trochy vtipu a umělecký fištrón muzejníků veškerý žádný.

A ani nový piktogram mě za srdce moc nechytil. Spíš než kubisticky zjednodušenou Černou madonu z Celetné ulice
v něm vidím roztančený pravoslavný kostel.

Ha! Ale na nás, natěšené matky na vycházce, si nikdo nepřijde.
Že jsme radost a pěkný kulturní požitek nenašly na výstavě, nám nevadí. Dobrý pocit jsme si odnesly z přízemního knihkupectví.
Třeba protože jeden z nabízených retro plakátů vtipně obsahoval grafickém spojení čápa se jménem jednoho z našich čtyř synů.
Nebo
protože já si domů vzala (konečně!!!) nápaditý manuál Český kubismus.









A opravdu moc povedená 
je i šikovná interaktivní mapa pro Procházku po pražské kubistické architektuře, kterou si sami můžete
právě teď prohlédnout a stáhnout on-line
.
Kdo se vydáte ven, přeji dobře vydařený jarní špacírek!