pátek 1. února 2013

Sama

Změnilo se tisíc a jedna věc - od doby, kdy Kuba přišel na svět. Co se týká například mých postojů a názorů na mateřství, některé se úplně obrátily naruby. Třeba: jako bezdětná jsem měla skálopevně za to, že nikdy a nikomu nebudu posílat novoroční přání s fotkou svého potomka. Dostávala jsem takových kartiček vždy dost a vždy jsem na ně hledala s malinko zdviženým obočím: ona hranice mezi sladkou roztomilostí a čirým nevkusem mi přišla tu a tam překročena. A vidíte to, Kubušáka na péefku jsem strkala pod nos i vám, mým virtuálním blízkým. Loni i předloni, jen pro úplnost.
Z něčeho jsem ale (snad) neuhnula: furt si myslím, že na děti se nemá šišlat ani mluvit slovy, v nichž se jen za sebou opakují dvě stejné slabiky; mám za to, že i matka na hřišti/v herně/zkrátka mezi lidmi by se měla líčit (je-li jí kolem třiceti a spí méně, než si tělo žádá = čili každá!); že rejoice kalhoty patří na hory; že to věčné srovnávání (se) je vskutku k ničemu a že i děti rozumí vtipu. Co mě ale vůbec nenapadlo, že se u mě s porodem změní, je postoj k samotě. Já jsem teď tak ráda sama, i na veřejných místech! Dříve jsem měla za to, že lidi, co sedí sami v kavárně. jsou divní. Ti, co jdou sami do kina, si zasluhují můj soucit – chudáci, nemají, kdo by je doprovodil. Ti, co jsou sami na kole/bruslích/v bazénu, jsou přehnaní sportovní nadšenci, s asociálními prvky osobnosti. Taková já jsem (byla) kráva. By mě ve snu nenapadlo, že jim třeba jen někdo hlídá doma dítě a oni si užívají tu lehkost bytí bez vánočky v náručí, bez předškoláka věčně zavěšeného na stehně či bez rozumbrady nepřetržitě verbálně uchopujícího tento svět.
Jak já si teď jdu s radostí sama zaplavat, zatímco je manžel v sauně, klidně sama sedím v hotelovém baru (a nijak mě neznervózňují různé pohledy různých mužů ani ostře chladné pohledy žen) nebo nově sama lyžuju. Po dvou letech – bez břicha a miminka zavěšeného u prsu – jsem se zas postavila na své carvingy a svištěla dole, hore. Je fajn, když jste na svahu s někým, posrandujete, dáte si společně grog, požducháte se u vleku, to jo. Mě tenhle týden ale až překvapilo, jak jsem si sobecky užívala, že na svahu na nikoho nečekám, na nikoho neberu ohled, neptám se na jeho pocity, hlad či čůrání. Jen já. Mé myšlenky, mé úvahy, moje plány, moje rozhodnutí, moje žízeň. Výborná věc, ta dočasná dobrovolná samota. Kéž by mi tenhle můj nový životní poznatek pomohl ubrat i z dalších soudů, která tak snadno a rychle furt dělám o lidech kolem. Snad mi půjde příkře nehodnotit okolní delší dobu, než co mě budou bolet z lyžování mé slabé nožky. Hezký víkend přeju!

I vyfotila jsem - sama sebe si.

41 komentářů:

  1. Mluvíš mi z duše....všechny ty moje ukradené chvilky, jak jsem za ně sobecky ráda. A s těma lyžema moc neprovokuj...ani nevíš, jak bych jela. Ale zatím jsem hrozně vděčná za dvě hodinky na běžkách jednou týdně....teda pokud zase napadne sníh:-) Tak užívej, moc ti to přeju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že?!? Fajn být sama a přitom ... třeba na gymplu jsem šla i na záchod zásadně s kámoškou ... :o).

      Vymazat
  2. To je tak hezký článek! Mně se tolik líbí jak ty jsi normální a milá! :):*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Olivko,
      my dvě spolu prostě ten letní byt ve Švédsku musíme mít ... :o).

      Vymazat
    2. Víš, že přání se plní...tak o tom vůbec nepochybuj! :)

      Vymazat
    3. A víš, že můj největší literární idol je Liz Salander? ... :o)

      Vymazat
  3. Ohromně jsem se pobavila :-) Také jsem moc ráda sama a pořád je to méně často, než bych chtěla, a to mám děti ve věku 26, 23, 21, 18 a pouze jediného manžela, jenže na stehno se mi věčně věší práce, stopětadvacet nejrůznějších (pseudo)povinností, starost o stárnoucí rodiče. A děti? Ty stále verbálně uchopují svět a navíc se za ta léta naučily k verbálnímu přenosu využívat všechna dostupná média... Uááá! Zlaté mimi :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petko,
      a jak jste to dokázala? Čtyři děti? Jak jste k tomu přemluvila manžela? A kam jste všechny ty děti dali? ... :o)

      Vymazat
    2. Roso, nejnáročnější počet bylo jedno dítě :-) Pak už to šlo v podstatě samo.
      Manžela jsem přemlouvat nemusela, oba jsme jedináčci a oba jsme chtěli rodinu, čím větší, tím lepší. Ostatně téměř všichni naši přátelé mají tři a více dětí :-) Přemlouvat jsem musela vlastní organismus, u čísla čtyři se definitivně vzepřel.
      Děti měly a dosud mají dva pokoje, i když se v nich roztahují už jen ti dva mladší. Dneska by asi byl problém s autem, my jsme tehdy auto neměli a v půjčeném rodičovském bylo lze vozit děti až do nosnosti vozidla.
      Asi jediný zjevný ústrk ty ubohé děti zažily, totiž že jsme s nimi nikdy nebyli na horách lyžovat :-) Vybavení pro všechny by nejspíš bylo nad naše možnosti, ale hlavně my s manželem nelyžujeme (výjmečně na běžkách) - sudé děti nazdory tomu jezdí na lyžích a snowboardu jako ďábli a liché děti na ně pohlížejí s pravou intelektuálskou nadřazeností :-)

      Vymazat
    3. Sudé a liché děti??? To si musíte nechat patentovat, to je výborný obrat :o).
      O tom by možná mohla být i nějaké teorie, viz sourozenecké pozice.
      Stejně se máte!!!

      Vymazat
  4. Milá Roso,
    tak já vás čtu. Každý den (když něco napíšete) a usmívám se . Je to vždy přesné a vtipné a s nadhledem. Je to opravdu úžasné, jak mateřství s ženou "zamává" tak, že nikdy netušila, že je takovéto zamávání vůbec možné a že existuje. Otevření netušených vrátek do kouzelné zahrady, kde jsou ty krásy a taky koutky docela strašidelné. S pozice svého věku si jen vzpomínám, jak to bylo s prvním... a druhým...a třetím... Užívejte. Já závidím :-) ( Já sama nikdy nebývám, hlídání neexistuje..., babičky potřebují hlídání..:-), ( a nic si nezlomte na těch lyžích..:-) ) Monika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo?
      Tak to já zas něco napíšu :o). Na lyžích jsem si dávala velký pozor zejména na ručky - abychom mohla tvořit a psát blg, především!
      Pozdravujte rodinu, krásnou, velkou, veselou!!!
      PS: Nadhled je nutný, z podhledu totiž mívám dvě brady ... :o).

      Vymazat
  5. Roso,
    také Vás čtu a opravdu se tu nad Vaším nadhledem bavím :-)
    Takže užívejte samoty,mládí,blogování, ale i mateřství a všeho co život přináší plnými doušky!
    Ono to totiž strašně rychle všechno utíká!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju děkuju děkuju!
      Samota - chvilková.
      Mládí - tak na půl.
      Blogování - natajňačku.
      A mateřství - to je nejlepší aneb jak říká můj muž: "To ti prospělo."

      Vymazat
  6. Naprosto souhlasím, já si v současné době užívám večerní hodinový nákup "od kojení po kojení". Doma mužovi nechám dvě děti, sednu do auta a jeduuu :-D jak málo stačí po 12ti hodinové směně. Ale už teď přemýšlím o návštěvě své kamarádky v Kolumbii - sama, i samotné přemýšlení nad tím, mi dělá velkou radost :)
    A ohledně názoru během mateřství:Mé dítě bude jíst sladké jen výjimečně (čím ale budu uplácet?), mé dítě se bude koukat na pohádky jen výjimečně (díky bohu za krtečka, Rumcajse, Rákosníčka a jim podobným), když své dítě uložím do postele, bude spát a basta (sakra jak se to dělá?) atd. atd. ... co z toho vyplývá? se svými soudy jsem opatrná a snažím se soudit až v okamžiku, kdy podobnou situaci prožívám - tudíž, snad jsem se alespoň trochu poučila ;-)
    KlapE

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :o)
      Můžu prosím taky přemýšlet o tvé návštěvě Kolumbie? To musí být nádhera ... :o)

      Vymazat
  7. Jo jo, všichni už to tu krásně napsali. Taky jsem se u čtení usmívala a přikyvovala. Zvlášť když teď sama nechodím skoro ani na záchod. Lyže jsou můj (asi ještě vzdálený) sen... Jsem nevěděla, že máte v Praze kopce. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tssss, my máme v Praze všecko, a na Churáňově zvláště ... :o)
      PS: Kdybych tady na blogu nebyla za dámičku, napsala bych i něco z mých záchodových historek ... Klari, si užívej, že máš aspoň společnost stejného pohlaví ... :o)

      Vymazat
  8. Jo tady ty pocity důvěrně znám :-) Chvilky samoty jsou na té úžasné dovolené jako třešinky na dortu. Můj muž nedokáže pochopit, proč večer nejdu spát i když už všichni padly, prostě chci být sama se sebou a mít svůj mozek jenom pro sebe, to je neskutečné blaho. A sportovat o samotě to je úplná očista, užívejte dosyta.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám moc ráda to "noční sama".
      Děkuju.

      Vymazat
  9. PéeFka s dětmi neposílám dodnes, to mi z předmateřství zůstalo stejné - nepřipadá mi to pro nikoho zajímavé - jen pro babičky samozřejmě jo, ty dostávají celé kalendáře. V dnešní době blogů, FB atd. se na nás ty děti sypou ze všech stran, takže kdo chce vidět moje dítě, jistě si ho někde najde.
    :-)
    Samota je pro mě jedna ze základních potřeb, muž si zvykl, že čas od času musím prostě rodině ujet (sama na chalupu nebo klidně do hotelu, taky mi nevadí cizí divné pohledy) a že za tím odjezdem nestojí nějaký milenec.
    Užívejte!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji.
      Nečekaně se před mužem objevila nabídka zúčastnit se ryze mužského víkendu, rozuměj otcové s dětmi na horách. S radostí kývl. A mě představa dvou dnů naprostého osobního volna pomátla hlavu natolik, že jsem obratem souhlasila s účastí na dámském aerobic víkendu!!! Blázen! Líná intelektuálka, pchaaa. Musím se z toho nějak vykroutit ... :o)

      Vymazat
  10. Milá Roso, moc pěkně napsané a tak s tím musím souhlasit. I já si dnes "sobecky" užívala na nákupech. A co myslíš že jsem koupila - hadříky pro kluky :-)
    měj se fajn a užij si lyže Věrka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věruš,
      nakupovaní oblečků - no, tak nová sezóna je tu, čili to je nutnost :o).
      Pozdravuj své mužstvo!!!

      Vymazat
  11. tyhle tve clanky mam rada. (kecam, mam rada vsechny, ale tyhle o TOBE obzvlast). ja samotu umela ocenit i driv, ale ted si ji obzvlast vazim. a lyze zavidim. nakoukla jsem o vikendu na sjezdovku (se sankama a malym "priveskem" a zastesklo se mi :) ale teda do kina sama zatim nechodim, to mi prijde zvlastni porad ,)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak s tím kinem to je jasný, než jít sama, to jdeš radši se mnou ... chápu :o).

      Vymazat
  12. Jak je možný, že mě nikdy nenapadlo, že bych mohla jet sama na lyže???

    (Přišlo to zvláštně včas. Zrovna jsem byla účastna debaty o výhodách návštěvy zubaře - člověk je zbaven povinnosti péče o děti. Den předtím jsem shodou okolností taky z jedné ordinace vylezla, pan primář mi nasliboval sekání kostí a jejich implantaci na jiné místo v ústech. A jediné, co mě napadlo, když jsem tam tak před těma dveřma stála, bylo, že přijede tchýně a já dva dny nevylezu z postele a budu se živit zmrzlinou. Co na tom, že budu mít hubu jak Drážďany po náletu - DOVOLENÁ!!!:c))) A pak že se na jednom mateřství nepodepíše.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paní!
      Vy žijete??? No, super. Jsem si říkala, jestli celý leden vyspáváš ze Silvestra ... ?!? ... Ale jak vidím - ty si zatím pěkně ... užíváš života ... :o).
      Vítej zpět!
      A drž se!!!

      Vymazat
    2. No jo, málo píšu - hodně čtu:) Je zima, jsem zalezlá za kamnama a vylézám pouze v nejnutnějších případech:c)

      Vymazat
    3. Leden - do postele s knížkou vlezem!!! Dobře činíš :o)

      Vymazat
  13. Přesně, přesně, přesně! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ať žijí matky na černých sjezdovkách!!! Hip hip hurá!!! ... :o)

      Vymazat
  14. Moc hezky napsané:)Mimochodem kdyby sme se potkávali před pár lety u vás v Oku(chodíte tam taky?) Tak bys mě asi každej tejden litovala, protože já chodila do kina pravidelně sama, teda né že by se mnou nikdo nechtěl jít, ale protože sem prostě chtěla jít sama:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majdi,
      Oko je skvělé, byla jsem tam i na pár koncertech - a to byla teprve atmoška!
      Kdysi bych tě litovala,
      dneska na tebe radostně mávala!!! :o)

      Vymazat
  15. Jo, jo atmosféra je tam super! Mám to tam moc ráda. Když sem nešla do kina tak sme s kámoškou zašly do Bulvy, která už bohužel není, nebo na Letnou s flaškou vína a kochaly jsme se výhledem:)
    Roso a kde vlastně bydlíte?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My na Letné taktéž různě leželi, seděli Pod kaštany, zpívali apod. :o).
      Majdi, my jsme čtyřka!

      Vymazat
  16. Jééé, jak tomu rozumím. Třeba s tou kavárnou, kde lidi sedí sami a já jsem dlouho předlouho měla pocit, že je musím politovat!
    Teď sedím v kavárně nejraději sama, užívám si, že jsem sama se sebou, nic neřeším...
    Jsou věci na které přicházím postupně, asi to tak má být:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jo!
      Že by - dřív krásné ... dnes moudré ... ??? ... :o)

      Vymazat
  17. Milá Roso, tak jsem tu opět:-).Článek je úžasný,mluvíte mi z duše.Miluju jed někdy sama na vyjíždku na kole,na kolečkových bruslích, jít si zacvičit.A vůbec mi to nepřipadá divné, jako dřív.Ted jsou mé dětičky / Jakub 20 let a Terezka 10 let / na horách a miluju , když jsem sama doma,jo vlastně manžel zůstal doma:).Možná o to víc, když vím, že se zase v sobotu vrátí.Ale tak jak píšete, dozrála jsem k tomu, že samota je někdy úžasná.Mějte se,vaše články jsou super.Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radu,
      podle mě jste nejvíc super vy a vaše komentáře :o).
      Dětí jsou skvělé, ale v pátek odpoledne mívám občas velmi intenzivní pocit, že bych Kubu ... nejraději poslala někam třeba na "Jesle v přírodě" :o).
      Pozdravujte své ski miláčky!

      Vymazat