pondělí 25. března 2019

S dětmi v Praze/v Brně


Krásnou nabídku psát pro časopis S dětmi v Praze/v Brně nejen úvodník, ale i další texty, jsem dostala už před časem. Ale teprve na redakčním vánočním večírku jsem se definitivně rozhodla, že to chci. To si přeju. To bych strašně moc ráda.

Seděli jsme tam okolo dlouhého masivního stolu v klasické pivnici na Národní třídě a já byla svými kolegy z časopisu naprosto okouzlená. Mistr na magazínové rozhovory Filip sázel jednu vtipnou historku o českých celebritách za druhou, včetně svých televizních přenosů a přebreptů. Mužný grafik Tomáš dost komicky a výrazně nepublikovatelně hodnotil svou letitou praxi v mateřských magazínech, včetně všech šéfredaktorek, které také znám. Akorát mě v závěru mejdanu malinko zmátl tichou otázkou, jestli mám děti. Tak on měsíc co měsíc už přes dva roky zalamuje můj editorial a nevšiml si, jestli že celá má pisálkovská kariéra je výhradně postavená na mém trojnásobném rozdvojení?! Ach, ti muži ...

A pak tam s námi seděla výtvarnice Petra Cífková. Ta si nechala do půllitru čepovat bizarní (ne)barevnou komedii piva s limonádou a nám ostatním rozlévala plnými doušky vyprávěnky ze dvou světů. Ze světa UMPRUM umělců a designérů, co mají třikrát tolik vlasů, co běžný člověk. A ze světa speciální základní školy, kde ona učí normální výtvarku. Já se do Petry zamilovala. Byla tak autentická, ironická, drsná a pravdivě empatická, že jsem z ní nemohla spustit oči. Byla od rány, jenže ta stejná její mimořádně talentovaná ruka uměla být i neuvěřitelně pomocná. Když dobrovolně učíte na okraji Prahy malé děti, kterou jsou často více než cokoli jiného na okraji zájmu své rodiny i naší společnosti, nesmíte tam plakat. A to by, myslím, ani naši Péťu nenapadlo. Stejně tak jako ilustruje pražský a brněnský dětský časák - s výraznou linkou, hodně dynamicky, jasně barevně, s říznou nadsázkou a trefnou přesností, přesně taková ona je. Ona se nebojí! Nikomu se nechce poslouchat o dětech, jejichž rodiče jsou zavření, tedy táta je ve vězení, protože se dopustil fatálního násilí na mámě, ale jen Petra se nedá a s naprostou samozřejmostí a láskou k tvorbě tyto deváťáky připravuje třeba k přijímačkám na umělecké řemeslo. Dostávám do schránky každé číslo našeho časopisu, ale teprve od loňského adventu mám chuť si každou jednu Petřinu titulku pověsit na zeď. Však se na to podívejte - její kurážné ilustrace jsou více než inspirativní!

A jestli chcete, podívejte se i dovnitř čtiva. Od ledna jsou v obou městských časopisech s dovolením i mé články. Jak uspořádat dětskou narozeninovou oslavu. Jak vybrat správnou školku. Nebo jak se doma připravit na příchod sourozence. Neumím být návodná a neutrální. A nejsem novinář. Ale už se dokážu přesně vejít do zadaného počtu znaků a mé psaní je typicky mitnikovsky vzletné. Píšu o sobě, píšu o nás. Něco už mám mateřsky odžito a mé tři děti chodily do sedmi školek. Nevěděla jsem, jestli budu dobrá. A nemám doma zatím takový časový prostor, jak bych si na své psaníčko představovala, přesto jsem teď nadšená. Tak zaprvé už to, že za mě někdo jiný dělá dramaturgii. Oproti blogu prostě dostanu zadáno, o čem mám psát a basta. Dostanu rozsah. Dostanu termín. A dostanu zaplaceno. Mamální témata mi výborně sedí. Nedlouhá stopáž mě nutí být k věci. A tištěná podoba mé práce má naprosto jinou společenskou prestiž. Nad blogem se stále (skoro) každý s despektem uchechtne a po osmi letech blog.rosamitnik.cz mám pocit, že jedovatě ubližný anonymní komentář nabuší bez podpisu na internet taky kde kdo.

Zato když řeknete, že píšete do časopisu, to davy šílí. Vaše maminka v telefonu je na vás hrdá, i váš gynekolog, kterému už děti jistě musí lézt krkem, je pochvalně spokojen. Snad jediná škoda, že nás osm v redakci spolu skutečně nesedí v jednom rušném kanclu. Že se každé ráno honem nedbale koketně rozcuchaní nepotkáváme s horkým|bez kofeinu|bez laktózy kafem v bio|vegan|eko|bambusovém hrnku s sebou. Že nemáme hlučné periodické redakční porady. A že spolu hektické uzávěrky a odchod do tisku pokaždé neslavíme potoky proseca a bujarou kalbou.

Mojí milí, S dětmi v Praze - S dětmi v Brně je měsíčník zdarma.
A kdo byste si jej odteď přál dostávat i domů do schránky, není nic snadnějšího, než si objednat jeho předplatné.
...

A navíc nyní a nově můžete celý rok s pražskými divadly a brněnským Technickým muzeem soutěžit a
za správnou odpověď vyhrát tamější vstupenky.
To chcete. To musíte vidět!



8 komentářů:

  1. Milá Roso,

    jsem nadšená z toho, jakým drajvem dokážeš popsat pracovní proces, činnost, poznávání nových tváří... Je to jako když letíš tryskáčem a u toho sázíš, obdivuješ a pak sklízíš nové plody svého tvoření, všechno s takovou lehkostí a přitom rychle...tak, jako když Amélie z Montmartru převádí slepého starce přes cestu a vykládá mu, co právě míjí(vdovu po bubeníkovi, která chodí v jeho oblečení, sýry, masnu, děti, jak se dívají na psa a ten zase hledí na grilovaná kuřata...), tak to jsem ti chtěla napsat!
    Tvůrčí činnosti zdar:) Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, Vy jste rozkošná! Děkuji Vám děkuji. A zachovejte mi přízeň - zjistila jsem, že právě moje malé psaní o rychlém žití mě velmi uklidňuje a zklidňuje.

      Vymazat
  2. Róso, jste skvělá! Já z Vás šílím taky. Snad i to třetí děcko si kvůli Vám pořídím:-) A budete zase v květnu na Mini festivalu? Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nene, díky díky! A mějte dětí jako smetí!!!

      Těším se na Vás na Mini, na jaře budu opět jen jako natěšený zákazník.

      Vymazat
  3. Myslím, že udělali moc dobře, že si vybrali právě vás! Tleskám a fandím. Lucie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wow, opravdu?! Děkuju moc a mávám Vám, Lucie!

      Vymazat