pondělí 4. března 2019

Lužické hory


Letos jsme dobrodružně odjeli lyžovat na hory tam, kde jsem to neznala ani já, ani David - do Jiřetína pod Jedlovou. Náš "dokonalý" plán rozkošné folklorní chalupy pohodlně rovnou na sjezdovce nám hned v úvodu bohužel zhatila zlomenina obou kotníků pana vlekaře, který ještě před naším příjezdem tamější kopec i sezónu předčasně uzavřel, ale! Smýkat se dolů ze svahu jsme se jezdili asi do pět minut vzdáleného Horního Podluží. Extrémně jarní počasí nám dvěma servismankám s Týnkou dopřálo pohodlné teplo dole u vleku. Slunko se nám v poledne umělo pěkně opřít do líc. A hlavně a příjemně - tam nikdo nikde nebyl. Pohraniční kraj bez turistů. Restaurace bez hostí. A turnikety bez front.

I v chalupě jsme byli sami. Cestou na hrad Tolštejn jsme nepotkali živáčka. Jen v tamější hospodě nás hospodská zpucovala, kde jsme! S hlavou v oblacích a s dětmi za krkem jsme si s mužem ruku v ruce v kouzelně pusté krajině povídali|rozjímali|se kochali, takže to, že jsme o deset minut předstihli zavíračku hostince, byl jen příjemně náhodný bonus osudu.

Stejně jako Jana z blogu Enelavie, která nás úplně nečekaně a velkoryse pozvala v pondělí na kafe k nim do Varnsdorfu. V životě nikdy jsme se neviděly, ale myslím, že se navzájem máme přečtené. Janička je v reálu ještě něžnější a ladnější, než jak ji známe on-line a její muž - ten by z fleku mohl mít vlastní talk show! Bylo to výborné rodinné setkání naplněné místními kulinářskými tipy a lokálními lidskými|podnikatelskými příběhy z českého severu - z konce světa. Děkujeme jim za to ze srdce, včetně toho, že se s námi úplně čerstvě podělili o neuvěřitelné obrázky nového domu, který je jejich sotva pár hodin. Ta stará původní kamna, ty poctivé dřevěné podlahy, to nadšení obou - to jste (ne)viděli!

Zas se mi po tom všem bude stýskat. Po dlouhých pyžamových ránech v ponožkách a s knížkou (Slepá mapa od Mornštajnové), i po našich netradičních nocích. Děcka nám tam spávala dokupy v obytné kuchyni ve veliké historické lóži, zatímco my dva jsme si původně romanticky vybrali menší pokojík - se dvěma separátními lužky, aniž bychom tušili, že je mezi nimi napevno vpáčený masivní noční stolek, a tak se žádný promanželský redesign interiéru ložnice nekonal a my tam spolu týden žili jak na koleji. Ale i to mělo svou sílu.

Ski areál Horní Podluží.

Jiřetín pod Jedlovou.




Z pozdního výletu na zříceninu Tolštejn.


Hora Jedlová; v hodině mezi psem a vlkem.


A finálový ski areál Javorník u Liberce.



A máme hotovo!
Teď, když letos Miki srovnal lyžařský krok s Kubkou, nám zbývá už asi jen sto zimních sezón, aby je všecky dohnala i Týnka a bude z nás tým.

4 komentáře:

  1. Milá Roso, teď jste mě DOSTALA! Neteř se svými dvojčaty tam byla minulý týden taky, do včerejška, ale prý jim pršelo. Já jsem bydlela léta v Rbk a pak dál ve Šluknovském výběžku, Tolštejn a Jedlová pravidelně navštěvované po léta.
    Jsem ráda, že se vám tam líbilo a v létě ještě zajeďte do Jetřichovic.
    Zdravím srdečně k Berounce.Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ou jéé, to je fajná náhoda. Myslím, že my z Havířova máme pro tento mimořádný kraj mimořádné pochopení - #dyckysever!

      Smazat
    2. Milá Roso, já zas se tetelím, když někdo používá své krajové výrazy, a je jedno odkud ( Ostravsko, jižní Morava, Domažlicko a pod. ), mám kamarádku v Kravařích u Opavy a moc mi to Dášku připomnělo.
      Vy tam máte všechno fajné!
      Krásný den Jiřina z N.

      Smazat
    3. Používám a ještě šťastnější jsem, když mi někdo rozumí ... ještě že ta naše děcka doma vychováváme jako bilingvní chachary! ... :o)

      Smazat