Příběh s happy endem

Koupila jsem si novou tašku.

A záhy jsem zjistila, že mě přivede k šílenství! Z nosu mi kapalo až na špičky bot a nemohla jsem najít kapesník. Zvonící telefon byl pasé. A nejednou jsem si myslela, že věc - o které jsem měla za to, že jsem si ji vzala s sebou - zůstala doma. A doma jsem pak zjistila, že jsem ji měla, jen nenašla. Vykřikla jsem "A DOST"! Stačí, že mě společnost sama jako matku malého dítěte dost podceňuje, poslední - co bych tudíž potřebovala - je myslet si sama o sobě, že jsem ťula.

Taška je krásná, pudrová.

Ale potřebovala jsem do ní organizér. Nutně.

Nejdřív jsem váhala nad objednávkou tohoto. Pak jsem se ale vrátila nohami na zem, urputně se zamyslela(!) a přišla na to, že si ho přece můžu ušít. Sama. Hahaha.

Střih zadarmiko jsem nikde nenašla, a tak jsem si koupila tuten (je tři krát levnější než jen poštovné z Jižní Korey...).

Z návodu jsem byla zpočátku nešťastná, zoufale jsem ho nechápala, navíc autor (stejně jako já) neumí čárky ve větách a nebylo tak jasné, kde začíná a končí myšlenka, plus se tam objevovaly perly jako třeba vyset, což mi vhánělo vodu na mlýn stran ostrých slov vůči tvůrci postupu. Šila jsem to celé sobotní odpoledne. Tedy - četla si a šila. Ale dala jsem to. Šití samotné pak už pohoda, jen rovně, žádné zipy či lemovky. Vnější béžová látka (IKEA) je podžehlená výztuží, vnitřní kytičková zlevněný zbytek (Bellus). Asi bych si takovou romaťiku záměrně nevybrala, ale když jsem koukala po látkách v krámě, na pultu položená kabelka, čepka, rukavice, tahle květinová nádhera najednou prostě vypadala, že k nám patří. Tak jsem si ji vzala.

Jednou nevýhodou mého nového opusu je, že se mi teď do kabelky už třeba nevejde bochník chleba. Ale co, si můžu upéct domácí. Tak pá, dámy, končím - letím si založit kvásek ... :o).