čtvrtek 9. ledna 2020

Emoce, emoce, emoce


V poledne už to Miki nevydržel a šel a izolepou si slepil svůj zlomený dřevěný meč, který si s autorskou jmenovkou sám sobě daroval pod stromeček. Štědrý den se u nás dětem tradičně vlekl. Týnka svou dlouhou chvíli věnovala výběru krátkých šatů na večer a Kubka se s námi výborně bavil u naší každoroční rodinné filmové perli - Cesta do Sedlčan, zejména si oblíbil filosofickou pasáž mladého Vladimíra Dlouhého, jak někdo něco dělá rád nerad a nerad rád. Už jsem to tu kdysi psala, ale vážně doporučuji ke shlédnutí; partnerské stýkání a potýkání dvojice Janžurová|Menšík myslím výtečně funguje kdykoli v roce.

A pak už šlo ráz na ráz, podle polské tradice jsme si namazali křupavé oplatky medem a tu nejsladší část dali každému u stolu spolu s osobním přáním kousnout. Nejněžnějším básníkem byl letos Mikešek, on je prostě jak do jídla, tak do poezie! Když však oba chlapečci konečně pod stromečkem rozbalili vysněné lego, celý ostatní svět se mohl klidně vysublimovat do vesmíru. Jen ta Týnečka zůstala s námi, napjatě čekala, co si třeba rozbalí David nebo já, dárečky nám chválila a s nepředstíraným zájmem se nás ptala, kam si novou věcem dáme. To jsme zažili poprvé v životě. Zatímco si kluci v obýváku začali stavil Minecraft město - a staví jej do teď!

Mně Ježíšek nadělil fotokurz u Jana Šibíka, který mě nejdřív opravdu oslovil svým intenzivním přístupem, jak se naučit nováčky fotit v rozhovoru  DVTV, a pak ještě dost dobře pobavil u Jana Krause. Leč kamarádka Kačka, kterou v její fotografické práci velmi ctím a velmi obdivuji mi J.Š. na Silvestra trošku zdrbla, ale nakonec jsme se naštěstí obě shodly, že z toho minimálně bude prý dobrý článek na blog. No, kéž byste vy - moji laskaví čtenáři - aspoň poznali, že už mám workshop za sebou. Jeho datum vám zatím budu teatrálně tajit, ale snad mě lepší fotky prozradí ...



Vteřina před.






A statické finále naší štědrovečerní jízdy na konec.

9 komentářů:

  1. Jsem mooc zvědavá, na krásné fotky. A taky jsem zvědavá, jestli to poznám. Mě se tvé fotky líbí i bez Šibíka. No, ale Šibíka mám taky dost oblíbeného. Jste krásní, jako vždy. Jo a to souznění a radost z cicích dárků závidím, to já se samými chlapci nezažiju, ale i tak je miluju!!
    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, dyť! Navíc beztak taky můžeš svůj báječný život prožít v Minecraft meěstečku - a to je podle mě v ý b o r n á adresa!! Pusu, Leni.

      Vymazat
  2. Šťastný a úspešný nový rok 2020 vám želá Vaša čitateľka Marianna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marianna,

      I Vám a celé Vaší milé rodině, ať je pro vás magický rok 2020 kouzelný!!

      Vymazat
  3. Krásná rodinka jste Rosi a tvé fotky byly a jsou vždy krásné, přeji štěstí a zdraví celé rodince..pa Vokopka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Ti, miláčku. Ale Ty nejsi objektivní - Ty jsi miláček!!

      Vymazat
    2. :)))) ...a hned je veseleji ...pusu Vokopka

      Vymazat
  4. Mirko, mna tie tvoje fotky z vianoc vzdy tak dojmu. Uzasne zachytena radost a pohoda. Marna moja snaha. O fotku teda, radosti a pohody bolo dost. Aj oplatok, tie musia byt. Tesim sa na fotky post kurz. Zdravi Viki

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Viki, i pro mě je fotit děti u stromečku jako zachytit oko hurikánu - ještě že je to jednou za rok, uff ... :o)

      Vymazat