pátek 20. prosince 2019

Tři věci, co se mi povedly


Advent jde do finále, 2019 se pomalu loučí a dřevěná jablíčka z kolekce To je moje budeme s Jou Jou sklízet napřesrok.
Přeji vám šťastné a veselé. A pomalé!


A kdo byste měl chuť ještě honem dodat "a šílené", ráda bych vám napsala o dvou svých fíglech, se kterými od podzimu žiji a je to až překvapivě fajn. Za prvé jsem v rádiu v autě začala poslouchat stanici Vltava. Původně vlastně omylem, ale jezdí se mi s ní skvěle. Zenově se s ní stojí v zácpách a kolonách, skvěle se mi s její vážnou hudbou relaxuje, když jedu ze školy. A přesto nebo právě proto, že zatím vůbec neznám vltavskou programovou skladbu, jsem nadšená, natrefím-li i na literární recenze či na výtvarné umění zaměřené pořady. A musím vám říct, že tam se s tím nemažou - kritiky jsou řízné a jejich autoři přímí. To je výborné a pro mě je velmi inspirativní poslouchat, jak rozhlasem oslovení tamější muži i ženy mají koule!

A druhou mou techniku péče o sebe jsem si osvojila podle jednoho rozhovoru na DVTV; s hostem, jehož tvář i jméno už jsem zapomněla. To podstatné, co mi v hlavě ale při šití kabelek uvízlo přesně, je každodenní rituál, kdy si večer před spaním sami pro sebe řeknete tři věci, které se vám ten den povedly. Protože i ve velkém člověku je často malá dušička, víme že?! A když si to tak budeme říkat každý den, tak to je 1095 věcí, které se nám povedly za rok a to je přece něco. Ze začátku pro mě byl úkol říkat si ne věci, které jsem ten den stihla, ale které mi udělaly radost. Protože všichni makáme od rána do noci jak fretky, jenže to co jsem za den všechno udělala nebo že se nám návštěva na příchodu zpozdila a já zatím v té hodině a půl stihla vyžehlit dvě pračky, to mě na duši ve skutečnosti vůbec neblaží. To se musí. S balíčky do Zásilkovny, s plasty do kontejnerů, s dětmi na plavání. To je můj normální mama-kolotoč. Ale když se mi pěkně podaří vyfotit etuje, která není jen taškou na betonové zemi. Kterou se mi povedlo blýsknout tak, jakoby na mě při tom vesele mrkla, to si pak dávám do seznamu. Upřímně málokdy neusnu ještě před třetí položkou, ale už jen ta myšlenka na všecko, díky čemuž jsem se za ten den sama pro sebe šťastně usmála, je pro mě terapeutická. Všímám si povedeného a posiluji svůj sval pozornosti vidět svět|se hezky. Některé dny si dokonce už za denního světla hlásím: Hej, to si dám dneska na seznam. Tedy - od festivalu Mini až do posledního odeslaného Mitnik balíčku teď v úterý - jsem si na svou osobní anketu radosti ani nevzpomněla, jaký to byl šrumec pracovních výzev a  rodinných událostí. Ale už budou Vánoce a otevře se nový rok - a to je čas pro nitro jako stvořený! PF 2020.
...
PS: A do třetice všeho blaha ještě jeden můj labužnický gastrotip.
Rozhodně si zajděte na tradiční vietnamskou kávu do Banh Mi Markers, nově na Letenském náměstí;
v tom salku na dně šálku se prostě rozpustíte!

3 komentáře:

  1. Tak jsem ho našla - ten rozhovor: https://video.aktualne.cz/dvtv/neco-je-s-nami-spatne-jsme-fetaci-uspechu-jen-prebirame-syst/r~9d72cc28f24511e99ec9ac1f6b220ee8/

    OdpovědětSmazat
  2. Milá Mirko,díky za odkaz - poslechnuto a je to hodně "promlouvací", doporučuju...
    A děkuju, že pořád píšete blog. Pro nás, co nemáme fb ani instagram, je super tenhle způsob komunikace. A možná, že i tohle téma patří k obsahu rozhovoru.
    I Vám krásné a klidné a hlavně - takové, jaké si přejete :-).
    Lída

    OdpovědětSmazat