středa 29. ledna 2020

Zkušený návod, jak ne|zvládnout tříletou prohlídku


Když jsem vybírala první doktorku pro naše první dítě, dělala jsem to velice pečlivě a nakonec jsem za ní byla ochotna i nešikovně dojíždět tramvají, a pak autobusem na okraj Prahy. Aby pak ona tři dny po narození Kubky bohužel nešťastně spadla z kola a zlomila si ruku tak, že se svou pediatrickou ordinaci rozhodla prodat a odejít do důchodu - samozřejmě bez konzultace se mnou(!). A protože jedno naše dítě za druhým asi moc dobře vědělo, že komplikovanost dopravní dostupnosti jejich lékařské péče je veliká, zatímco řidičská dušička jejich maminky malá, nebyli Kubka s Mikim radši skoro vůbec nemocní - a my tam jezdili akorát na x-leté prohlídky.

A tak zatímco malí džentlemani ke mně byli ohleduplní, zdá se, že já k nim vůbec. Jinak bych přece na pětiletou kontrolu nikdy Kubu nepřivedla v gala, aby si ten malý klouček musel pak exemplárně před paní doktorkou rozepínat knoflíček po knoflíčku dobrou půlhodinu. Jestli udržíte myšlenku, tak vy tuhle chybu nikdy nedělejte a vezměte je tam jen v triku přes hlavu - i když ono je to s mateřskou pamětí těžké! Jsem si taky vůbec nezapamatovala, že by Kubuš ve třech letech u pediatričky něco počítal. To naše nová lékařka na vsi před lety uvítala Mikiho matematicky přesně! Postavila před něj v řadě kostky lega a vyzvala jen k akci. Jeden, dva, sedum osum, deset. "Ne, Mikeši, znovu a správné!", oslovila jej sestřička. Jedna, dva, tři, sedum. "Stop.", ozvalo se zase a ani třetí Mikuláškův pokus neseděl do aritmetické řady, akorát se ukázalo, že šťastným číslem nešťastného počtáře je 7. A protože jsem se v tu chvíli lekla, že odsud nebudeme moct odejít, dokud to Miki nedá, což se svou pravděpodobnosti rovnalo výhře v loterii Šťastných deset, honem jsem doktorce nabídla, co kdyby Miki raději vyjmenoval planety sluneční soustavy. Jeho starší bratr se v tu chvíli v ordinaci už totiž nebetyčně nudil a společná nejmladší novorozená sestra začínala mít hlad galaktických rozměrů. " ... Uran, Neptun, Pluto.", dokončil Miki obratem bezchybný výčet, obě dámy v bílém uznale pokývaly hlavou, a pak už jsme všichni mohli přejít dál - k jeho tělesným mírám a váhám, které u něj od narození dosahovaly vždy astronomických čísel.

O Týnčině tříleté prohlídce z minulého týdne nemám, co bych řekla. Umí barvy, čísla, umí nás čtyry doma postavit do latě, ale v dětské ordinaci jen mlčela. Ani na půl pusy neřekla, co vidí na jedno oko. Předvedla akorát, jak se za mě umí pěkně schovávat. Ještě že její stará matka není včerejší! Když totiž sestřička začala Týnce měřit tlak, zmínila se zdravotnice o rukávku na plavání a v tu chvíli jsem do toho zkusila skočit po hlavě a rozkecat svou dceru o plaveckých pomůckách, protože v bazénu je Týna jak kapr ve vodě. A ono fakt - najednou T. mluvila o páscích a destičkách, medvídcích a žížalách - až se zapomněla úplně stydět, až na žádné vodní hračce nezůstala niť suchá. Teprve pak doktorka suše uvěřila, že Týnka vůbec mluví a my mohly domů.

Jedna uvěřila, druhá nevěřila - svým uším. To když moje kolegyně z práce byla malá a lékařka jí - snad při předškolní kontrole - vyzvala, aby něco zazpívala. Ve stejnou chvíli však doktorce zazvonil telefon, a tak honem Janě řekla, ať si to zatím vymyslí a dál už se věnovala jenom hovoru na drátu. O to více pak byla paní doktor překvapená dívčinou tvorbou, která si song skutečně sama vymyslela. Hudbu i slova. Tak to totiž doslovně Janča pochopila a zapěla vlastní tvorbu. Což je myslím naprosto skvělé, stejně jako skutečnost, že takto od mládí talentovaní a pohotoví lidé dneska učí na gymplu češtinu.

A vůbec - ony by si nejen lékařky měly dát pozor na pusu, by se pak tak nedivily, jako když se mojí webmasterky Kláry, testujíc před lety její školní zralost, ptali, z čeho se dělá chlebíček a její odpověď zněla, že z veky. Dostala za to nula bodů, ale jestli tenkrát chtěli slyšet něco o mouce či obilí, měli se ptát jinak. A co vy? Taky se umíte před autoritami i světem předvést? Nebo už dobře víte, že jsou místa, kde se fakt v životě chleba neláme?! Buďte zdraví.

14 komentářů:

  1. Moje dcera měla naučenou básničku "šušky, šušky u hrušky, šuškají si berušky"...Bohužel jí vypadlo prostřední š, :-). Zdravím Martina

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tleskám!!!! To je krásná vzpomínka:-))))
      Syn jako malý u dr odmítal číst tu tabuli s písmeny PROTOŽE TO NEMĚLI PODLE ABECEDY, a mohla bych pokračovat...

      Připomněla jste mi vtip, jak za dob neveselých rudých šly soudružky do průvodu, Každá nesla jedno písmeno a vořily: VŠE PRO MÍR DÁME, v tom se jedna soudružka otočí na tu, co nese písmeno Í a povídá jí:"A né, že se ztratíš jako loni!":-))
      Magda

      Smazat
  2. No teda, chudak Mikes, takhle ho trapit! :-( Ja bych sama mela pred doktorem problem napocitat do desiti. Prijde mi, ze to ve trech letech jeste neumi spousta deti a nemusi byt kvuli tomu vadne. Madla byla z doktorky tak konsternovana, ze kupodivu udelaka vse, co se po ni chtelo, ale kdyz mela na svetelne tabuli cist obrazky, nemohla si vzpomenout ani na slovo 'kolecko' a 'srdicko'. Nastesti se, stejne jako Tynka, rozkecala mimo soutez, kdyz komentovala doktorcin 'fonendoskop' a 'tlakomer', ktery ma doma v kufriku. Tak jsme to nakonec prezily bez ztraty kyticky. Ale vic nervozni jsem byla asi ja nez nase dr., ktera z toho nastesti prazadnou vedu nedela, asi je zvykla na totalni nespolupraci zkoumanych objektu... Btw pekne uvodni foto, jak ty saty v predklonu klamou. Kdybych Te nevidela o vikendu, tak uz se pomalu zacinam radovat, ze jsi nas v tom s Hankou nenechala samotne! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Maru,

      fotka je od Katariny, která má sama čtyry děti - takže touhle "optikou" se ona asi dívá na svět ... a na každého!!! ... :o)))

      Smazat
  3. Jako matka si pamatuju taky tyhle prohlídky, a vždycky to byl zážitek. Např když Mudr řekla synovi atˇ si vyskočí / myšleno na lehátko/ tak si prostě vyskočil jak oslík do vzduchu. A v 1.třídě se dost nudil a podpíral si rukou hlavu, na dotaz učitelky jestli si nechce lehnout, si prostě ruce natáhl a hlavu na ně položil. Prostě byl poslušný a víc neřešil. později normálně vystudoval VŠ, podotýkam :)))) Zdraví Lenka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Leni, ta doslovnost je u nás denní chleba! I skákající lichokopytníci ... :o)

      Smazat
  4. Naše MUDr zásadně mluvila k rodičům. Takže: stolici má pravidelnou? - Matka se otočí k dítěti a- chodíš pravidelně? Jo. Matka k lékařce - ano, pravidelná. Dítěti bylo 13 :-)....
    Hezký večer! Lída

    OdpovědětSmazat
  5. Náš doktor je v pohodě. On má vůbec respekt k lidem, co mají 3 děti a starají se o ně tak dobře, že je vidí jen na těch prohlídkách. Akorát u syna přes upozornění zanedbal tupozrakost a kvůli jeho doporučení na jistou odborníci se léčba jedné hlouposti protáhla na dvojnásobek, ale to už je jiná pohádka!

    OdpovědětSmazat
  6. To je, milá Roso, hezké. Skvělý článek.
    Naše mladší vnučka, když byla na nějaké té předškolní prohlídce ( nevím, zda tříleté ) a měla vyjmenovat zvířátka, to řekla anglicky. Paní doktorka na ni: proč anglicky? Veru na to: česky to umí každý.
    A ta mladší zas přijela s kočárkem a panenkou a musela sestřička vše dělat vnučce a stejně panence.
    Hezký večer Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je všecko ňuňu, nejsladší vzpomínky - very sweet indeed!

      Smazat