pátek 22. listopadu 2019

To je moje holčička


Měla bych to lidem přestat říkat - že jsou jí dva. Příští měsíc totiž Týnka oslaví třetí narozeniny a už teď je to všecko jiné.

Týnka začala občas chodit do školky, a i když je doma bez ní pomalé ticho, zase nám díky tomu do domácnosti přibyly další dvě holčičky. Terezka a Lili a s nimi my teď žijeme. Ne snad že by k nám chodily na kakao a kus řeči, to spíš že se o nich pořád bavíme|musíme bavit. Co řekly, co udělaly, co mají, co viděly, co si přejí od Ježíška. A protože naše T. už si dost výpravně sama hraje, na domnělou Terku a Lilču - v rámci hry volá i huláká, vaří s nimi v kuchyňce i venčí na švihadle plyšového psa. Nepamatuji se, že by si kdy chlapečci tak detailně fiktivně hráli s kámoši.

Ona je Týnka celá jiná. Ona jediná z nich umí ve sprše po plavání - když jí pomáhám z plavek - chytit mě mokrou rukou okolo ramen tak, aby mi nenamočila tričko. A obejme mě, i když se teď spolu den co den díváme na StarDance kolem dokola a celé čtyři minuty mi párově dýchá do ucha. A na rozdíl od zbytku naší rodiny by ji u sobotních tanců v přímém přenosu nikdy nenapadlo se mě zeptat, jestli brečím. A proč. A proč zase. Ona ví.

Ví, kolik vajíček se klepe do bábovky. Ví, kde máme máslovačku. A myslím, že by na rozdíl od Kubky nikdy nepřijela z koloniálu se šlehačkou do buchty - ve spreji! Ovšem ne všechny její znalosti se vždy hodí. Ona totiž taky ví(!), co se nosí a co k čemu ne|hodí. A to byste jí roztrhli. Tři vrstvy pudrového tylu si obléká i přes pyžamo, do školky i k táboráku. Všechno by nejradši s květinkami v barvách duhy a od sestřiny svatby si tolik oblíbila své plyšové bolérko, že v tom travesti kožíšku i celá zpocená spí. A vymluví vám díru do hlavy, když něco na sebe nechce, nemluvě když je někde na šatstvu malá trhlinka nebo nedejbože nečistota. To je úplný konec a restart celého outfitu. Protože to převlečené se přece zase musí hodit ke zbytku! Ale to už se tady do těch hader zamotávám příliš.

V čem má ale Týnečka naopak jasno, jsou její vzpomínky. Nevím, zda jí vydrží na celý život, ale ona si ještě teď pamatuje a vypráví nám o tom bez širšího kontextu, jak jsem ji kojila - před spaním u ní nahoře v pokoji. Nebo podle úplně malých ústřižků z látek si sama pro sebe dojatě vzpomíná na kabelky a taštičky, které jsme kdy darovaly babičce, mojí, její kamarádce. Při hře z ní někdy lezou i věty, které mě děsí, ale snad je to v pořádku, když ve svém fantazijním světě motá dohromady moje výchovně káravé hlášky, bojové hry chlapečků, zemité texty moravských lidovek, plytké reklamy vyslechnuté z autorádia i hluboká milostná vyznání svých rodičů - pronesena u sporáku.

Je kouzelná. K brzkým narozkám si přeje autosedačku pro panenku a my ji ten červený nesmysl samozřejmě dopřejeme. Protože kdoví, komu ji vlastně kupuji. Jí? Nebo malé Mirce? Protože od té chvíle, co máme holčičku, někdy cítím, jako by se malý kousek mojí zbloudilé duše oddělil a našel tu svou spřízněnou. V ní. Ale o tom moc nemluvím, to by mi stejně nikdo nevěřil.
...

V čem mě ale myslím pochopíte, je radost, jakou Týnce vykouzlily podzimní Bobux kožačky
s třpytivým povrchem a zlatou gumkou na kotníku.

Máme je tradičně z LittleSHOES a až je vynosí, ty snad půjdou i do vitríny!






...

"Týnko, to si obouváš kozí nohy."
"Neobouvám, mami - dívej!"

17 komentářů:

  1. Milá paní Roso, Týnka je kouzelná a k pomuchlání... Komentář ke kozím nohám s fotkou-to je bomba.Myslím, že z Vaší dcery vyroste ta správná ženská,která si se vším poradí.
    Sleduji Váš blog a myslím, že vím, po kom je...Týnku tímto virtuálně zdravím, přeji Vaší rodině zdraví a Vy pište...Jo a jinak bych chtěla být Vaší žačkou,i když mi je 60+.Miluše

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miluško,

      jste milá! Děkuju -jsem ráda, že Vás to tu baví. A díky díky moc za všecka Vaše přehánění!!"

      Vymazat
  2. Tý jo, u nás úúúúúplně stejně. Dva kluci a pak neplánovaně, očekáván třetí kluk, holčička jak princezna. A gender negender, přesvědčená, že vychovávám všechny děti stejně - ONA jediná si nezapomene vzít pyžamko večer do koupelny, ví, které tričko je na doma a do školy. Za týden ve školce jsme od ní slyšeli víc básniček a písniček, než od jejích bráchů za 7 let školkové výchovy dohromady. A taky mám občas pocit, že jsem to JÁ, a že tu Ikea kuchyňku jsem si koupila víc pro sebe než pro ni, to jsem ani nezastírala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem dojatá, až bych brečela do vašeho ikea dřezu. Moc Vás, Jani, zdravím!

      Vymazat
  3. Jsem dojatá až na kost.....já ti tu spřízněnost duší věřím .... a přeju....ach a možná i trošku závidím....👋🏻 z 100% čistého klukovského světa....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však počkej, Romi, budeš mít šest vnuček - až Ti půjde hlava z toho pudrového tylu kolem!!!

      Vymazat
  4. Rosi,vy mi mluvite z duse!:-)I kdyz me se prvne narodila dcera.A od zacatku to byla takova symbioza..A jako druhy prisel syn....A ten mi teda ukazuje,jaky je svet doopravdy!Cekala jsem vse,ale ze to bude az tak markantni rozdil,by me ve snu nenapadlo....:-D E.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chlapečci jsou moji nejoblíbenější ...mimozemšťané!!! ...:o)

      Vymazat
    2. Mojí též! Několik jich mám doma a jsou fajn, ale fakt mimoni...
      Lenka

      Vymazat
  5. ....o TOM nemusíš ani moc mluvit, stejne ti to verím.... iffi

    OdpovědětVymazat
  6. Paní Mirko,
    ...proč slzím? Vy to víte. :)
    Magda

    OdpovědětVymazat
  7. Tak tohle je něco. Tak nádherně vyjádřené! Takové vyznání. Mám doma jen holky a tohle mě teda dojalo... Díky za tenhle článek!

    OdpovědětVymazat