úterý 27. listopadu 2018

Jaká byla Maminka roku 2018


"Vy jste Martina, že?"
"Budeme si tykat?"

Ještě jsem si nesundala ani čepici a kabát a už honem tisknu ruce přítomným dámám. Setkáváme se na společnou snídani, aby nás porota všech devět finalistek osobně poznala. První se zdravím právě s Martinou z Ostravy, z kategorie Maminka Hrdinka, která byla tak milá, že když mě onehdy v poledne zahlídla na obrazovce, hned mi napsala na televizní chat pozdrav. Ostatně Sama doma se stává okamžitě dobrou ledolamkou, a ač jsme se zatím žádná z nás nikdy neviděla, hned si o pořadu/médiích/televizním studu a nervozitě začneme povídat. Ještě tedy okolo dlouhého stolu nesedíme úplně všichni, ale je čas a tak začínáme. Každý z nás řekne o sobě pár vět, odkud jsme a proč jsme tady. Když přijde řada na mě, skoro nemůžu. Je mi zima, mám ledové ruce a nejradši bych jen vypustila z pusy: "Jmenuji se Mirka a mám tři zdravé děti." Vím, že soutěžím v jiné kategorii a jsem teď a tady proto, abych získala reklamní prostor v tištěném médiu, ale najednou se mi nechce o mých kabelkách říkat vůbec nic, když právě domluvila obdivuhodně statečná Kristýna, která přišla v důsledku své rakoviny o obě prsa a část paže nebo Radka, která pečlivě pečuje o svou malinkou dceru, která není zdravá a nikdo ani neví, co s holčičkou bude dál.

Pronesla jsem tedy jen něco málo o svých taškách a představila naši pamětní knížku. Zaujatá Tamara Klusová mi ale překvapeně skáče do řeči, že o mé knížce nikdy neslyšela. "To jsou mínus dva body", okomentuje někdo vzadu vtipně, protože i Klusova žena (taky porotkyně a patronka kategorie Maminka Podnikatelka) se letos před Vánocemi chystá uvést na knižní trh deník dítěte, který napsala právě ona. Vtipná je i chvíli na to vblogerka Simča, která nám se schválně výrazně přehnaným herectví předvádí své vlastní rodiče, kteří se dnes a denně nepřestávají divit, proč točí a zveřejňuje videa o své rodině a jejich cestování. A s postřehem a dobře k věci umí být i Radu, pro kterou bylo pro její pláč těžké mluvit souvisle o narození a výchově postiženého dítěte. Když ji ale přítomna celebrita svým Disney hlasem řekla, že jejich malá dcera je velice moudrá, že se narodila právě jí (zdravotní sestře) a jejímu muži (záchranáři), Radka s nudlí u nosu úplně nadskočí z židle. "Tak to hlavně neříkejte večer mému muži, jestli s ním budete mluvit! To nám totiž říkají úplně všichni a manžel už je na to úplně alergický. Copak mají vyhořet domy jen zedníkům? Že si je umí postavit znovu ...". Úlevně se zasmějeme všichni a hodně nahlas. A já jsem ráda, že už to končí. Trochu se klepu a nesnědla jsem nic. Přišlo mi nedůstojné žvýkat rohlík s paštikou a poslouchat u toho, jak někdo s vlastní slzou v oku vypráví, že vybudoval velkou plínkovou firmu, v jejíž vedení se cítí osamocen a nepochválen nebo jak jiná mamka obhospodařujete z Prahy penzion na Šumavě, zatímco doma má tak malé tři děti, že s nimi nejde v jednom dospělém jít ani po chodníku - chybí vám ruka.

Už je ale jedenáct hodin, čas společné snídaně vypršel a já běžím - dílem radostí, dílem zimou - na oběd s Davidem a Týnkou, kteří mě čekají v podolském lokále za rohem. Přes telefon honem rychle ještě vyřizuju nutné jazykové korektury, než půjde prosincové číslo časopisu S dětmi v Praze do tisku a než se naděju, vstupuju naštvaně do budovy Czech News Centra v Holešovicích. Jsem nakrklá, že jdu pozdě, že jsem se kvůli dopravě připravila o třetinu času, který má na mě vyhrazený profi vizážistka. Když ale v podkrovním studiu uvidím, že na mě u prázdné židle čeká právě Iva Davies, která mě líčila i u nás doma na časopisecké focení, a se kterou je výborná, nekorektní (a nepublikovatelná) sranda, jsem šťastná a hned jí skáču kolem krku. Iva mrkne na mé krátké večerní šaty, jedním tahem mi smyje z tváře mé domácí šminky a pustí se do skutečného díla. A zatímco my dvě řešíme společné známé, své minulé kariéry a práci v šoubyznysu, vyčaruje mi Iva na víčkách tak nádhernou modro-zelenou metalízu, že je skoro škoda, abych chodila s otevřenýma očima. Po nalíčení se všechny finalistky postupně potkáváme v redakční kuchyni na sofa u velikého obloženého stolu a u společné kávy už s holkami vtipkujeme nad blížícím se večerem. Všem nám to skutečně neskutečně sluší, některé si před námi honem zkouší vícero přivezených šatů a my sborově vybíráme ty nejkrásnější. Nacvičuje si své vítězné projevy a přepjatě hysterická gesta rukou, kterak si spolu se Sandrou Bullock přejeme světový mít. A Mitnik navrhuje, aby absolutní vítězka úplně prvního ročníku soutěže Maminka roku 2018 večer na kamery gottovsky řekla, že letos to opravdu nečekala.

Ale nás ty srandičky přejdou! Pozdní odpoledne v naší maminkovské partě najednou začalo připomínat soutěž Miss. Nejdřív nám nedovolily odjet v kabátech, ale stran focení pro sponzory jsme několikrát a opakovaně nastupovaly a pózovaly před japonskými vozy jen v malých večerních, zatímco v levé paži jsme všechny svíraly čerstvé číslo časopisu Maminka. Logisticky zajistit odvoz, fotografy, kameramany i správné světlo v už setmělé Praze chtělo od produkce pořádný um, ale drobná produkční, která i věkem mohla být mou dcerou, neztrácela tah na branku a koučovala nás spolu s pravidelným oslovením "Holky!" To naopak, když se jedné z nás ztratil její výtisk mama-magazínu, vymyslela jsem prekérní situaci vyřešit malou krádeží v recepci vydavatelství, kde jsme Marií Doležalovou s její chlupatou dcerkou na titulu odcizily z veliké prosklené stěny, kde po našem odchodu zůstala mezi tituly Blesk, Sport, Aha, Reflex nebo Dieta jedna díra. Žádné okénko nudy ale nenastalo v našem velkoprostorovém luxusním voze, kterým jsme se dlouze přemístily zase zpátky do restaurace Soho, kde jsme ráno společně začínaly. Jako podnikatelky i blogerky jsme cestou řešily svá podnikání. A když se plenková Lulu podivovala na tím, proč jeden v soutěží přítomný muž nemá vůbec rodinu a litovala, že mu nemůže darovat svůj produkt, majitelka šumavského penzionu se hned chytla příležitosti a nahlas zapřemýšlela: "Tak ale do penzionu by přijet moh´!"

Nacvičování gala večera se sportovním Vojtou Bernatským bylo něžné, on po nás nic nechtěl, jen nás rozesmát. To z produkce na nás občas udělali "Pšt pšt pšt", když měli pocit, že se během důležitých příprav na finálový večer s holkami mezi sebou příliš bavíme. Jenže to my už měly založenou skupinu na Whatsupu a plánovaly, kdy se zas potkáme příště, bez ohledu na to, která z nás nakonec vážně vyhraje.

Pan Bernatský už v seriózním fit slim střiženém obleku vedl celý večer opravdu důstojně, zároveň však otcovsky velmi vtipně a nad očekávání všech asi dvě stě lidí v sále bavil svými domácími videi, náhlými oslími můstky a objímáním každé z přítomných dam na pódiu, Líby Šmuclerové nevýjimaje. Jako Podnikatelky jsme šly na řadu při vyhlašování jako první, já skončila druhá a moje nová kamarádka Tamara (a taky sousedka - to ale řekla ona!) mi při gratulaci pošeptala povzbudivě do ucha, že to bylo těsně. Dostala jsem zlatou plaketu v rámečku a největší kytici svého života. Když celý nekašírovaně dojemný večer, který vyhrála nemocná zdravá bezprostřední energická laskavá a moudrá Krista, skončil, vyfotily jsme se asi jen dvě stě krát u sponzorské zdi, a pak už mohly směle pařit na afterparty. Pila jsem trochu na žal a v tu chvíli ještě netušila, že piju trochu příliš, ale moc jsem si tohle noční mecheche užila. Když už bylo po všem, mohly jsme si konečně všechny říct, kdo v září před příchodem redakčního štábu doma vymaloval i předsíň, zasmát se vlastním trapným výrokům v medailoncích (moji větu "Jako rodinu jsem jako vždycky chtěla." bych si snad měla nechat tetovat) nebo střihačským lapsusům, kdy v medailonku Kristýny najdete záběry Simoniných dětí. Ale jak říkal Simonin muž, takže jsme vlastně vyhráli!

Byl to krásný mediální den, plný lesku a třpytu. Plný úspěšných extrovertů i skutečných ženských příběhů, u kterých nešlo nebrečet. Plný lásky k dětem, které tam s námi byly, i když tam nebyly. Užila jsem si to všechno, pozornou péči o mě, cizí lichotky i sushi. Užila jsem si nóbl večer s Davidem. A děkuji za to. Cesta od mého dubnové dopisu do redakce časopisu Maminka až sem byla barevnější, náročnější, obsažnější a přínosnější, než jsem si vůbec na začátku uměla představit. Jsem spokojená.

6 komentářů:

  1. Takze jako ja doufam,ze příští rok vyhrajes v kategorii blogerka. Jsi fakt neuvěřitelna..online i offline🤟💗

    OdpovědětSmazat
  2. Krásně napsané-ty to tak umíš - moc pěkně se to čte...a moc ti gratuluji.♥Hanka

    OdpovědětSmazat
  3. Moje milá Mitnik, moc gratuluji! Ae hlavně děkuji za to, jak empaticky jsi popsala situaci jiných. Ano, když jsme zdraví a máme zdravé děti, jde všechno určitě snáz. Tak hodně zdaru, milá podnikatelko! Peťula

    OdpovědětSmazat