středa 28. února 2018

S anděly na horách


Myslela jsem, že nás nesbalím. Přes všechny ty hrubé ponožky až po plovací kruh.

Poprvé jsme vyjeli na zimní dovolenou na zotavenou v pěti - na pět dní.

Ale sázeli jsme na jistotu a asi jak jsme byli vysoko v horách, nebesa to všecko viděla a byla nám nakloněná. Vybrali jsme si už vyzkoušený hotel Horizont v Peci pod Sněžkou, kde víme, že nás/hosty mají rádi, dopředu jsme si přímo do tamější půjčovny ve vestibulu hotelu zavolali o lyže pro chlapečky, a pak už se jen těšili. Když jsme se i s taškami nanosili do Rodinného dvoj-pokoje, až jsem se lekla, jak si teď budeme všichni blízko, ale špičkové počasí a hojná wellness relaxační lákadla hotelu zařídila, že jsme do voňavých bílých postelí chodili jen spát - kdo přišel, padl a hned chrápal, režim jsme totiž měli drsný. Dopoledne na svahu, který byl jen pár kroků od hotelu a tam jste si mohli vybrat tým: buď lyžníci nebo kočárkoví. Náš nejšikovnější a sveřepý Mikuláš nám vytrhl trn z lyžáku, kdy dokázal s tatínkovou pomocí pokořit i pomu a my se tak mohli rozdělit na dvě funkční družstva. Muži sportovci řezali svah a z dívčí sekce Týnka spala s kožichem okolo hlavy každé dopoledne zaparkovaná vedle ski kiosku snad nejdéle ve svém životě. A já opět tak porůznu nosila čisté kapesníky, horké čokolády a foťák na krku. Ze stereotypu slunečných dní, kdy z toho moře světla na horách až bolely oči, nás ale vytrhávala komická čísla. Třeba když muž na parkovišti před hotelem zavrávoral na krustě ledu. Podjela mu pravá noha, podjela mu levá, a pak zase pravá. Koukám na něj a říkám si, že přece nespadne. Tím spíš když kolmo k tělu nese v náručí rovnou troje lyže. Ski držel pevně a balanc se snažil taky drapnout, jenže nožičky v lyžácích mu na náledí klouzaly rychle a ještě rychleji, až mu ve finále přesně ve stylu animované postavičky vyjely obě nohy vysoko, zatímco jeho osvalené tělo padlo hluboko na zad na zem. A všechny lyže pak přímo na něj. Mému manželovi se ale vůbec nic nestalo, a tak se teď můžeme všichni vážně zasmát, protože podobné dynamicko groteskní figury umí snad jen malé děti nebo kreslené figurky.

Po krátkém poobědovém spočnutí jsme se opět všichni navrstvili do hromady zimního oblečení a tentokrát pro změnu hnáni my vlastními dětmi jsme byli dokopání na hned vedlejší mírný táhlý svah, abychom se vysáňkovali z podoby. Zatímco Kubka a Miki nabírali na bobech výraznou rychlost, kterou pak brzdili vlastními těly o kopec, Týnka se na saních dokázala den co den tvářit, že její místo je spíš v Karibiku u sudoku. Zima ji nebavila a na protest usínala nakvašeně uslintaná na mém rameni - jako když kolem čtvrté zapadlo slunko za kopec, padala i jí hlava. Prostoru po oddech ale odpoledne moc neměla, protože jak jsme měli všecko blízko a v hotelu na dosah, skákali jsme ještě před večeří jednou nohou do bazénu a druhou do vířivky. A v pátek si k tomu kluci vymysleli i turnaj v ping pongu a my s Davidem byli velmi rádi, že se nám tam každému tak tak podařila vměstnat i masáž, po které naše (životem) otlučená těla jen prahla.

A pak přišla hotelová večeře a moje mateřské blaho. Pro mě snad není větší radostí, než když každý s plnou pusou navečer dlabe, co mu chutná; po náročném dni a přece upovídaní. Jeden květák s bramborem, druhý dneska dostal chuť na kuře s rýží. Mimino v židličce se hrabě v těstovinách se zeleninou vařenou v páře a otec rodiny ač v malých porcích ale přece: ochutnává tu maso vařené, tu pečené, knedlíček, zelí, jitrničku, tataráček. Hotelová bufetová nabídka večeří v Restauraci Bohemia je tam široká a každý den jiná. A můj úsměv ještě širší - když jsem se sama vracela ke stolu s ještě teplou vonící palačinkou na talíři a koukám zdálky na ně čtyři, jak si mezi všemi těmi ubrousky a skleničkami vyprávějí a smějí se a provokují a ukazují a ukusují. Jsou plní a silní a já jsem za ně vděčná a šťastná (a šťastná, že jsem to všechno nemusela sama vařit!).

A pak už to jde ráz na ráz: pyžamka, pohádka a konec. Všechno má tak svižně odevzdané tempo, že s mužem až nevěříme, že už chvíli po osmé sedíme hluboko v barových křeslech SKY CLUBu zcela vysoko v osmnáctém patře hotelu, zatímco všude okolo jsou venku ještě osvětlené bílé sjezdovky k nočnímu lyžování. Jeden náš telefon zůstal na pokoji, pro všechny případy a druhý - propojený baby aplikací - leží na dřevěném stolku vedle nápojů jen pro dospělé. Barmani v nažehlených košilích a úzkých černých kšandách rozehrávají svou noční šou, vtipkují s hosty, profesionálně mrkají na dámy a sklenice jen lítají lokálem. Všude jde cítit úleva a blaho po perném dni. Přichází čas na nezávazné povídání a blízké plánování, možná i životní sny. Jak budeme slavit naše desáté výročí svatby, kam v létě, hledíme s mužem na sebe a romanticky si říkáme třeba, jaká vybrat nová garážová vrata ... A pak už je najednou skoro zítra a lyžařský trénink nepočká!

Po hustě prosněžené sobotě jsme si v neděli dali na rozloučenou dětskou pěší procházku na bobech po červené značce do Modrého dolu. Ač vymrzlá prťata neocenila výhledy na dokonale zasněžená panoramata orámovaná oblohou bez mráčku, mě toto velké finále dalo nemalou naději, že brzy i já zas obuju své lyže; že jednou budeme lyžovat všichni - za rok za dva, nejpozději do příští olympiády!

Modrá sjezdovka u hotelu - Velká pláň.




A milý symbol našich letošních zimních hor/her - funkční merino kukly Dupeto - pro všechny!





Můj hrdina.


Dorůžova!




...

A nedělní výlet do Modrého dolu.


Modré z nebe.

17 komentářů:

  1. Miri, vypadá to a zní nádherně!
    Hned bych jako vaše dítko jela na hory s vámi.

    My máme naší první mrazivou dovolenou taky za sebou. Upřímně, bylo to docela náročný. Já poprvé v roli organizátora a A. poprvé na lyžích. Naštěstí je z toho jen nachlazení. Jinak celkově super, zkusili jsme to a těšíme se na další rok. Dovolená na lyžích nám bude pravidelně vlastní :-)

    Paa,
    Linda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lindi, ty jsi teda horský vůdce!!! Gratuluju a smekám a hlavně se na vás moc těším, až mi i nepublikovatelné detaily vylíčíš naživo!

      Vymazat
  2. Krásně popsáno,už se těším na knihu.Roso máte krásný život.Moje děti už vyrostly,a neměli jsme badžet na hotelový pobyt,ale měly se v tomto směru pečování, láskování pěkně.
    Užívejte,protože se nenadějete a Týnka bude v tanečních a hoši na výšce jako u tomu je u nás.
    Pusu.Valerie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oooooo, tak na to se tuze těším a děkuju!!!

      Vymazat
  3. Vy jste tak krásně modří a puntíkovaní :) Sladění do puntíku, bílého na modré ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ať žije puntík a puntíky zvláště!!!

      Vymazat
  4. Jůůů, paráda! Čtení mne vrátilo o pár let zpět, kdy jsme mívali podobný režim. No a teď staršímu z našich kluků sotva stačím...ba ne, já už ho na lyžích nestíhám, manžel ještě drží krok ( no krok ne, spíš skluz:-)) a s vděčností oddychuju tu minutu, kterou mi na svahu dává k dobru ten mladší:-) za rok nás uštvou:-)

    Užívejte! Jste boží!...a krásně se čtete.-) Eva

    OdpovědětVymazat
  5. S námi už nikdo z dětí na lyže nechce jezdit, mají své party...tak se nabízíme, děti lyžovat naučime, nakrmíme je, doléčíme a případně i dovychováme
    Ivan z Ji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli je v balíčku i přebalování a kojení, tak já to tedy beru, šéfe! ... :o)

      Vymazat
    2. Přebalování jasně, strava biobůček a tak podobně...
      Ivan z Ji

      Vymazat
  6. Týnka "do růžova" je nádherná fotka! A vůbec to vypadá jako super dovolená :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Krása! A Týnka je borka nejkrásnější! Rózi,ještě dotaz z jiného soudku. Ten Tvůj krásný květináč z H&M,ve kterém máš fíkus, má jaký průměr prosím? Koukala jsem,že mají jen jednu velikost 12 cm. Děkuji. Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, ano prosím - mám dvanáctku a na fíkus mi přijde šikovná! Pusu a díky.

      Vymazat
  8. Úplně mi to připomnělo, jak s námi naši jezdili na podnikovou chatu na Pěnkavčí vrch. Mamka mi ušila červenou kombinézu a vždy zpátky ze sjezdovky jsme se stavovali na Chatě Janě na borůvkový koláč nebo pohár s borůvkami. Večer na chatě se chodilo do sauny a nahatý jsme skákali do sněhu.
    Všichni rodiče, co tohle dají dětem jsou borci! Takže jste úžasní :)
    Radka

    OdpovědětVymazat
  9. Nechápu, proč ničí architekti krásnou přírodu takovým příšerným monstrem.Vnitřek hotelu je hezký, mrkla jsem, ale ten věžák, kroutím hlavou...Hana H.

    OdpovědětVymazat