úterý 26. ledna 2016

Hračky odjinud


Na neforemné bundy, kazové zimní boty a šizenou čokoládu zapomeňte!
To byla možná tak příhraniční burza devadesátých let. Polský design dneska vypadá úplně jinak.

Třeba u hraček, koukejte - dostali jsme jejich kartonovou skládanku.
Vyrobenou ze zcela recyklovaného papíru. Ve vyšisovaných tónech barev. A stylově sedmdesátky jak vyšité!
Naše natěšení a úvodní nadšení však záhy po rozbalení krabice vzalo za své.

Trojrozměrné postavičky se totiž vůbec nedařilo složit.
Kreslený návod nám byl nejasný, dílky neseděly do výřezů, postavičky napadaly na nohu a klátily se do stran
a krky se jim nevešly narvat do těl, prostě všecko špatně.
...
V obýváku tak vypukl netvůrčí chaos,

začala nenálada,

až tekly sople i slzy.

Ale jen co jsme se všichni vyvztekali a zanadávali, kde soudruzi z Polska udělali chybu, hned poté jsme zamakali.

Tatínek zamakal.

To zas bylo radostí

a cirkus začal nanovo.


Nejdřív se na zadní straně obalu z rejstříku povolání vybíral panduláček našeho srdce,

a pak stejný vyhledal na placatém archu.


Potom už stačilo jen dodržet opravdu snadný výrobní postup, bez lepidla či nůžek: Kubka figurku vytlačoval

a jednoduše ohýbal její nohy vejpůl.

Já měla v kompetenci 3D složení hrudníku panenky.

David sázel mé tělo k nohám.

A vrcholem všeho bylo finální zastrčení osobité hlavy.

Prostě každý dělal, co uměl.


Snažili jsme se všichni.

Co to šlo.

Dokonce i Mikešek se časem rekrutoval na šikovného vysekávače z papírových forem.

A protože tenhle karton není žádný věchýtek, mohl jej Miki potom se mnou i skládat. I svýma medvědíma rukama.

No, a pak konečně přišla na řadu vytoužená hra. V oblíbené verzi našich pražských kluků: na město.

Zajištěna byla hromadná doprava i rychlá lékařská pomoc.



Ale nemyslete si, věnovat se urbanistickému řešení není žádný sranda.

To je vážná věc.

Protože jeden nikdy neví, co se může stát.

A jestli stále ještě váháte, zda je tato jedinečná postavičková kratochvíle z Varšavy právě pro vás,
tak vězte, že profesí je v sadě celkem šestnáct a než jsme je všecky dali stavebně dokupy, 

naučil se je rozkládat a zase skládat i sám malý Mikeš.

I když pravda: třeba s hlavou naopak.
Ale řekněte, děcka, komu z nás občas nejde hlava kolem!

12 komentářů:

  1. Super story a ty postavičky vypadají krásně, klidně bych si jednu postavila na poličku... nezbyl vám jeden sexi hasič navíc?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeden horký požárník pro Lenku!
      Máš ho mít.
      Vezmu ti ho do hospody, to bude lokál koukat!!!

      Vymazat
  2. Postavičky jsou super! Ty by se užily i u nás:-) Jste príma parta! Petra z hájenky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba v noci obživnou a skočí k vám! ... :o)

      Vymazat
  3. Uzasna trpelivost, stalo to ale za to:-). M.

    OdpovědětVymazat
  4. Odpovědi
    1. (možnost kometovat se mi objeví jen jako odp. na jiný kom., ne samostatně)

      Líbí se mi na těch fotkách, jak je vidět, že táta zůstal pevný, v klidu. Taky vidím, že Kubovi tmavnou vlasy! A líbí se mi vidět podoby rodičů ve vašich dětech. I když vás neznám osobně, jsou znát a je to hezký moct to vidět.

      Vymazat
    2. Děkujeme!

      Tatínek i karton pevný!
      Barvy, děti a maminka tmavé.

      Vymazat
  5. Rozhodně se nevyzivam v tom, když někdo trpí, ale fotka "až tekly sople i slzy" je úplně bozi. Mně by navic tekly i pot a nervy :-))

    OdpovědětVymazat