pátek 8. ledna 2016

Když já o vás nic nevím


Jenže. Někdy se dějí věci.

Sedím si s kamarádkami na pivu, na Petrském náměstí a u kovových stolků pod tehdy zelenými stromy si spolu s Prahou hrajeme na metropoli. Povídáme, řešíme a v tom se dozvím, že má bývalá šéfka z práce je těhotná. Hned cinkáme skleničkami, to je vždycky skvělá zpráva, tím spíš, že Pavla se stane mamkou poprvé se čtyřkou ve věku na začátku. Dopijeme, dořešíme svět a jdeme domů.

Tam na mě bliká v kabelkovém formuláři vzkaz. Přání kabelky na kočárek a dalších radostí k narození dítěte. Píše mi Jana, že její sestra právě čeká první dítě a přidává popis její profese v nevládní organizaci, co dynamického dělá ve chvílích volna a celý její (inspirativní) životapostoj. A já tam sedím a koukám na rozsvícenou obrazovku s otevřenou hubou. To je Pavlínina sestra! Kterou jsem nikdy neviděla. Kterou neznám.

A tak jen co začnu zase pravidelně dýchat, odepisuju. Navrhuju možný vzhled praktické soupravy pro malé miminko, jehož pohlaví je zatím tajemstvím a jako postskriptum přidávám jednu maličko bizarní baby historku, co mi Pavla kdysi vyprávěla na horách o svých neteřích a hned se tážu Jany, jestli ona je máma těchto dvou koček, co si jako malé tak pravdivě chtěly hrát na koťátka, že jim večeře v miskách musela být servírována nikoli na stole, ale pod ním.

Teď zas chvíli kolabuje Jana na opačné straně naší online dopisní konverzace, ta má ale sakra štěstí, celou tu vtipnou náhodu(?) totiž může ještě za tepla sdělit jejich třetí sestře, i když by samozřejmě nejradši ze všeho zvedla telefon a volala do Prahy Pavle, proč ji nikdy neřekla, že jsou spolu s Rosou kámošky jak hrom.

A když já pak sedám k šicímu stroji a dávám se do díla, klepou se mi ruce ještě o málo víc než běžně.

Šiju kabelku na kočárek a představuju si, jak s ní Pavla poprvé vyrazí ven.
Třeba půjde stejně jako já poprvé k dětskému lékaři a tam bude doktorce viset na rtech a každé její medicínské slovo pro ní bude absolutní pravdou.
Nejvíc ta část, kdy ji paní v bílém bude říkat, jak krásné dítě má.

Jak poprvé pojede s kabelou na kočárku jejich ulicí.
Se svátečním výrazem ve tváři a s pocitem hrdosti a pýchy se ji bude dmout hrudník.
Nebo dost možná že ji ta bunda nepůjde dopnout pro právě rozkojená prsa.

Nebo třeba jak poprvé úprkem poletí domů s jančícím kočárkem, zpocená všude
v domnění, že teď všichni v jejich čtvrti určitě vidí, že není dobrá matka, protože její dítě pláče(!!!).

Pavla pod stromečkem od své sestry našla i malou cestovní tašku na plínky,
ve které se ji ale mnohokrát stane, že uvnitř ní žádnou potřebnou plenu nenajde.
Prostě je zapomene doplnit, poté co došly.
Ale jak za čas zjistí, že svět je plný fajn matek,
které vám plínku na hřišti, na plavání nebo ve vlaku věnují, navíc s totálním pochopením ve stárnoucí tváři.

A taky se těším a v barvách úplně vidím, jak jejich křehká slečna či statečný mladík ještě ani neuvidí
a Pavla už jí/mu bude strkat před oko šustívý čtverec s rolničkou uvnitř.
Představuji si onu blaženou chvilku na hranici šestinedělí, kdy se dítě poprvé zakouká na cizí předmět.
Všimne si ho.
Prohlíží jej.
A je ticho. Samo. Ticho. Hledí. Hle, člověk.



Rozpustila jsem se v tom úplně.
Zatímco jsem večer co večer šila, myslela jsem na oba naše syna. Ale více na Kubu.
Jak s ním bylo pro mě všechno nové, všechno buď černé nebo bílé. Všechno jiné.
Zmizela má práce. A nastala nekonečná práce.

Ale ať už přes den, jednou, dvakrát, nebo nikdy.

Nebo teda aspoň v noci a to pak zas pořádně,
když to děcko usne, každý je zas na pár hodin volný a bezmezný.
A dělá si, co se mu chce. Třeba šije. Třeba deku sto na sedmdesát, se dvěma vatelíny uvnitř.
...
Ať se vám, Pavlo, dobře daří. Furt mám mráz na zádech a radost v očích i za tebe.

34 komentářů:

  1. Teda Roso...tak jste mě tak trochu, dojala k slzám... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Též bych řvala, ale nemohla jsem, měla by to křivé ... :o)

      Vymazat
  2. Rosi, to mi nedělejte. Bulím! Vzpomínám na své mateřské začátky. Nejhorší matka, která nic neumí a nezvládá:-) Petra z hájenky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kabelka, organizér a kapesník pro Péťu, píšu si!

      Vymazat
  3. Už mockrát jsem se přesvědčila, že svět je plný náhod. A tahle byla naprosto úžasná. A zase všechno krásné a dokonale a do detailu sladěné. Díky za hezké ráno :)

    OdpovědětVymazat
  4. Roso, jen jedna věc..MOC PROSÍM! napište knížku. Já ji prostě potřebuju. Pro radost, pro smích, k čaji, do postele, do křesla, prostě jen tak. O ničem, ale o všem, přesně jak popisujete běžné věci ze života. To se tak krásně čte! Předem děkuji :-) Katka z Orlických.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kašlu na kabelky, kašlu na rodinu, kašlu na všecko a PÍŠU!!!

      Vymazat
  5. Roso teda...jestli ještě někdy budeme mít miminko...tak tu deku, přesně taková by se mi líbila!krásná. Neopakuju se?asi jo:)a moc mě mrzí, že mi to tak trvá, jsem hrozně nespolehlivá.Ale já ti to říkala, že ti to radši zaplatím!neříkala?nepamatuju a neudržím v hlavě nic. Ale někdy půjdeme s klukama že jo:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nic neplať, stejně to už máš dávno promlčený!

      My se na vás těšíme a se uvidíme, protože toho bohdá nebude, aby matka matku honila!!!

      Vymazat
    2. ale já to doklepu!dokonce jsem ti koupila tubus, abych ti to mohla dát:)a já se taky dlouho těším!a konec mlčení:)

      Vymazat
  6. To je krásný příběh ... navíc doplněný krásnými výtvory z "vaší stáje" :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to je krása!! Líbí se mi jak popisuješ pozitiviní i ty méně radostné monenty :). To je prostě sám život...vše je opět moc krásné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se musí! Sranda musí bejt, i kdyby ... na kabelku nebylo!

      Vymazat
  8. Neřekla bych nic lípo prvomateřství...:-))) a krásné věcičky...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, já jsem strašně chytrá matka. Místy až přechytřelá! ... :o)

      Vymazat
  9. Když Vám někdo koho znáte z jen internetu (a je tedy pro vás něco jako rocková hvězda) jen tak mimochodem napíše, že vaši ségru přeci zná (a navíc přidá historky, na které už jste dáááávno zapomněli) ... tak se vám rozklepou kolena!
    díky J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ale! Nejsem hvězda, dyť já nemám ani tetování (na rozdíl od mého otce!).
      A mimochodem - teďka kudy chodím, tudy vyprávím o kávovém workshopu pro děti a doma si škrtám dny, kdy už tam pošlu naše hochy!!! ... :o)

      Já děkuju vám! M.

      Vymazat
  10. Roso Vy tak skvěle píšete❤️ Prosím Vás napište tu knihu, taky ji potřebuji:) Krásné věci pro maminku i miminko.
    Gabča z Prostějova

    OdpovědětVymazat
  11. Odpovědi
    1. Mami, ty mi tady neplakej, plačko.
      A šup, ať máte dítě Trojku s tvojí trojkou na začátku! Pusu.

      Vymazat
    2. Tak já budu mít trojku na začátku ještě dlouho :) :) :)

      Vymazat
    3. Tak v tom případě navrhuju dvojčata!

      Vymazat
  12. Teda Rosi, jako já tě miluju už dlouho, za to jak úžasné kabelky šiješ a já je hrdě nosím, jak jsi vkusná, krásná, skvělá máma a máš dokonalý blog, protože tak úžasný člověk s tak vytříbeným stylem psacím, prostě jiný než dokonalý blog mít nemůže... ale stejně mě vždycky dokážeš mile překvapit a totálně odrovnat... DÍKY! Zuzka

    OdpovědětVymazat
  13. Krasne veci, krasny text, preji krasny vecer. M:

    OdpovědětVymazat
  14. Nádherné a dojemné, šitíčko kouzelné.... Zdraví Maru

    OdpovědětVymazat
  15. This is a wonderful post. This post gives truly a lot of information. Really awesome useful tips are provided here

    OdpovědětVymazat