Viděla jsem Jaroslava Sutnara

Když poslíček látku právě přinesl do prodejny.
Nebo taky Marimekko, hned co se role pomalu/posvátně rozmotala na stole.

Návrh pevné tkaniny je ale od slavné kjótské výtvarnice Etsuko Furuya
a já jsem z té modré, modré a tyrkysové ušila ... zase tašku.

Na jejíž boku se mi tentokrát povedl neplánovaný frajerský kousek, vzor (skoro!) navazuje.

Kabelka oblíbených rozměrů čtyřicet na třicet má dvě krátká koženková ucha i dlouhý nastavitelný popruh.
A protože bude užívána i jako na kočárek,
uvnitř je to takový kapsový hybrid: na jedné straně má bagáž dvě velkokapacitní skrýše,
na opačné straně místo na peněženku a telefon.

Děj odehrávající se na látce si musíte domyslet sami, stejně jako není přesně jasné, zda je/není tato liška
maloprincoidní.

Teď už se ale se zavazadlem všichni rozlučme!
S taškou i s Luckou,
které s ní, se svým mužem a ročním synem právě odjíždí na dva roky na maorský ostrov na opačné straně polokoule.
...
A i když se mi nejdřív zhusta vychechtala do obličeje,
možná se mi nakonec podaří přemluvit tuhle montessori mamku z Vinohrad, aby o svém novozélandském výsadku psala zprávy on-line.

Chci vidět, jak se ona/taška má!