Dětská čerpací stanice

Stýskání po Kubovi, zatímco byl teď v červenci u našich na službě, jsem doma v Praze přetavila v benzínku.
Stloukla jsem mu ji jako překvapení z kartónové krabice od kočárku.

To je ona!

Nic složitého. Byla to záležitost chviličky.
Z barevných papírů jsem vystřihla obdélníky diesel, special, natural a nalepila je lepidlem.
Natištěný originál čárový kód využila jako číselný ukazatel čerpání.

A protože u nás jsou nejoblíbenější ty hračky, které mají vlastní mechaniku,

z právě došlého čističe na ledničku jsem vymyla a použila pumpičku, kterou ...

jsem ke krabici přivázala černou tkaničkou.
Když jsem na to ale tak koukala, říkala jsem, že stojan je to pěkný/vtipný, ale chtělo by to trochu přidat!

A tak jsem v náhodou míjejícím HudySportu na Smíchově koupila to nejtlustší lano, co tam měli, které mě stálo kasa cink slabou stovku.

Nechala jsem si jej na slepo uříznout dva metry, což se doma ukázalo jako zbytečně moc, a proto jsem muže poprosila o zkrácení.
Můj nejjemnější David ale zcela razantně možnost přefiknout tento špagát negoval, a tak jsem ...

jsem z toho udělala z nouze ctnost! Dírou dole jsem protáhla lano dovnitř, udělala tam uzel a provazisko se na přání zákazníků benziny může vytahovat ven či zatahovat zpátky. Jak je ctěná libost.

Nahoře jsem pak udělala dračí smyčku, kterou jsem provlíkla pumpičku. A zase vydloubila nůžkami do papíru potřebný otvor pro ní.
...
Celou krabici jsem pak ještě stylově oblepila závodnickou startovací washi páskou. Tři dva jedna teď.

A vedle stojanu ještě reálně postavila kasu.

Zlatou tečkou na celé mé papírové srandě
je pak
nálepka Shell.
Tu jsem nejdřív zcela neúspěšně poptávala u benzínek podél D1 u sdosti zaskočeného personálu,
až jsem si ji nakonec objednala on-line v maličko bizarním tuningovém e-shopu, kde však byli úplně zlatí a jako omluvu za váznoucí komunikaci mi poslali
samolepek tři krát víc, než jsem zaplatila. A to se hodí. A to se počítá.

Takže, vážení, vozidla připravit. Zaplatit.

A jedeme!