čtvrtek 17. září 2015

Dvě dovolené aneb jak jsem skončila v zakynthoské nemocnici


...



Pláž Gerakas.



Pláž Banana.


Porto Limnionas.

Pláž Daphne.

Porto Vromi.



Začalo to hned cestou z letiště. Nedokončené budovy. Polorozpadlé domy. Stavení. Polostavení. Dráty trčící z betonu. A k tomu trochu nepořádek. Jak jsem na toto mohla zapomenout?! A je to tu zase. Řecko! A pak to přišlo. Oknem z taxíku jsem ho zahlédla. Otevřelo se před námi. Široké a nekonečné. Kobaltově modré moře. A k němu keře s karmínovými květy. A bílé hotely. A nepočítaně slunečníků. A lehátka. A k nim nepočítaně ručníků. Hluboký nádech, nasát teplý vzduch do nosu, naše dovolenka je tu!

Taxikář nás urazil hned ze startu. A hned dvakrát. Ptal se, jestli jsme z Ruska. A i přes naši zápornou odpověď nás ještě ubezpečil, že jako z Ruska opravdu vypadáme. Ale pak si asi všiml, že můj muž na předním sedadle se cítil dotčen, a tak se mu profi řidič snažil zpátky vklínit do přízně pochvalou jeho výborné angličtiny. Tahal z muže, zda studoval v Americe, ale ani zde jsme jeho odhad nemohli potěšit přitakáním. A tak se nás raději přestal vyptávat a sám začal vychvalovat svůj ostrov. Omračoval nás počtem olivovníků. které na Zakynthu rostou a objemem litrů oleje, kolik se z nich ročně vylisuje. A taky víc než šestimístným číslem turistů, kteří se zde každou letní sezonu přijedou zrekreovat a věděl i kolik jich přiletí a kolik dorazí loďmo. Mistr za volantem ale nevládl jen numerickým údajům, orientoval se i v místních politicko-společenských pletichách, a tak nám taky prozradil, kterak si vedle našeho domu staví fajnovou vilu jistý lokální ministr, dřívější ředitel televize. Prostě takový řecký Železný. Kousek od téhle haciendy taky skončila naše společná cesta a my ještě ani nevystoupili z auta a od plotku už na nás mávali naši pražští kamarádi, co na ostrov dorazili o den dřív: Milena a Radek se synem.

Dům jsem si tam pronajali krásný. Ložnice v patře a přízemní kuchyň s jídelnou venku volně přecházela v dokonale jetý řecký dvorek. Na stromech rozvěšené žluté papírové lampiony, mezi kmeny natažená hrubá houpací síť, velkorysý kovový nábytek, dětské hračky v obřích ratanových koších a k tomu sem tam nějaká ta tyrkysové židle. S patinou, ale čisté. V tolik příjemném stínů. A vždy s všudepřítomnými kočkami.

Převlíkli jsme se, posvačili svůj první chleba namáčený v oleji a lačně jsme běželi na pláž. A pak ještě odpoledne. A druhý den dopo a po obědě zase. Další den jsme vyrazili vypůjčenými vozidly na premiérový výlet a tam se mi to stalo. Hutné řecké jídlo v mých ústech pomalu začalo ztrácet chuť. Slunko na mou hlavu svítilo až příliš ostře. Na ruce a záda mi padla hrozná únava a zpáteční cesta klikatými serpentinami pro mě byla už vyloženě utrpením. Skolila jsem se do postele a ulehnutí v zatemněné místnosti mi v tu chvíli bylo nejlepším vysvobozením. I ležela jsem dále. Den, dva. Muž zatím koulel očima a sípal, že dvě děti na jeden krk jsou hodně. Hodně i na jeho vyshybované trapézy. Snažil jsem se mu vyjadřovat podporu aspoň pohledem, ale moc jsem to nestíhala, protože jsem měla buď mokrý ručník na hlavě nebo hlavu v míse. Autodiagnosticky jsem se nejdřív obviňovala z úžehu - každému jsem do kufru sbalila i rezervní pokrývku hlavu, Mikeškovi jsem k moři pro všechny případy přivezla i kojící maminku, jen sama sobě jsem si ani šátek přes vlasy u vody neuvázala. Blboun! Když mi ale čtvrtý den teploměr nevtipně ukázal poprvé hodnotu začínající už čtyřkou, bylo rozhodnuto: tady končí sranda, nejde jen o přehřátí, musím jet.

Zmatená z horeček, s bolestí za čelem a očními víčky jsem vyrazila za akutní péči. Pan doktor i sestřička byli oděni v pastelových halenách a teniskách na běhání, přesně ve stylu seriálu Pohotovost. Ale mluvili anglicky a oba správně medicínsky vypadali, že mi chtějí pomoc. Vyšetření proběhlo rychle a hned první test ukázal, co mě trápí. Akorát hodnoty byly příliš vysoké, a tak podle ošetřujícího lékaře bylo potřeba ještě udělat krevní testy, aby se ukázalo, zda mi budou stačit pilule nebo si půjdu na den dva lehnout na infuze do nemocnice. Děsně jsem se potila, hučelo mi v uších a doktora předem mnou - kterého by nebylo těžké si splést se strýčkem Pompo - jsem chvílemi viděla snad i dvakrát. Bylo mi zle, ale ležet ve špitálu o dovolené se mi vážně nechtělo! Na dlouhé sebelitování ale nebyl čas, sestřička si mě obratem hodila do auta a zavezla do hlavního města na okamžité odběry. Výsledky byly do hodiny, a i když část jejich hodnot mi asi navždy zůstane skrytá, protože skončila jaksi ztracena v překladu, to nejdůležitější bylo: sepse v mém těla byla vyloučena! Doktor mi vyčmáral recepis a já celá šťastná a subjektivně v tu chvíli už na půl zdravá si běžela do vedlejší lékárny pro antibiotika. První po patnácti letech. Přesně na stejnou nemoc, jakou jsem měla tehdy. Byla jsem ráda, že jsem ráda, ale stejně jsem se neubránila své dotčené vnitřní řečí. Proč? Proč onemocním právě o přímořských prázdninách, na které se těším celý rok? Proč? Jenže pak jsem vstoupila do apatyky, myslím, že jediné v naší sluneční soustavě, kde mi všechny mé léky prodala magistra, která k tomu za tárou kouřila. To nevymyslíš. To se můžeš jen na celé kolo smát.

Chemické medicíny mi zabraly okamžitě a navíc jsem měla od pána v růžové tunice dovoleno být i ve stínu na pláži. Stačil mi den a půl, abych se dostala zpátky do kondice. Zpátky k dětem. Zpátky do plavek. Kontrolní lékařské vyšetření ukázalo, že zánět je zaléčený a já si mohla na druhou šanci zase začít užívat. S pokorou největší jsem se zase nořila do slané vody a kašlala při plavání sůl. Stavěla klukům na pláži tisíc hradů denně a sledovala, jak mi písek postupně smirkuje nohy. Do nekonečna jsem vysvětlovala Mikimu, že mé plavky s korálky rozhodně nejsou Montessori aktivita pro něj, kterou je vhodně neustále pokoušet a zkoušet. Vytahovala jsem svačiny a pitíčka z batohu a všechny fotila a vyklepávala si písek z foťáku a vytahovala svačiny a pitíčka pro všechny a milionkrát odhodila Kubu na jeho přání daleko do vody s výkřikem "Kubuše do koše!" a všechny své malé muže halila navečer do Disney županů a naháněla je se západem slunka domů, a pak nepočítaně krát přeprala všechny plavky. Měla jsem na užívání si ještě víc než týden a nic z toho mě nepřestalo bavit. I tentokrát jsem to zkusila, ale zase se nepovedlo. Opět jsem se snažila přejíst se řeckým salátem s fetou, ale mně to nejde. Mně tahle dobrota prostě bude chutnat navždycky. Stejně jako baklava. A stejně jako boule za ušima, co jsem měla, když jsem jedla bílé magnum na pláží. To jsou mé požitky těla. A i duši jsem si zalitá středozemním sluncem sama sobě si pohladila - to když jsem koukala na ty dva holé zadky, co lítaly do vln a zpátky, zprava doleva, od tatínka k mamince. Kubka a Mikuláš. Moje krásné děti. I když celé vyšisované od sluníčka teď jako moje vůbec nevypadají.

Snad jen že pít jsem nemohla, to bych reklamovala. Milena, Radek i David den co den ráno vstali, mátožně procházeli kuchyní, od lednice k dřezu a zase zpátky, všechno vcelku tiše, těla bez duší. Pak se ale ručička hodin o něco málo posunula, den pokročil, oni zvedli kalíšky pár krát vzhůru, sklo jim zacinkalo a za chvíli bylo vždy veselo. Ač na prahu čtyřicítky, začali tančit, skákat z nohy na nohu, hudba z mobilu hrála nahlas, zpíval se Gott i Tublatanka, všichni samý vtípek. Jen já nic. Aspoň že jako terč jejich legrací jsem jim tu a tam mohla posloužit. A ještě mi k tomu říkali "Rozinko!" Spolužáci, pařmeni. A takhle se smáli od rána do večera. A za teplých nocí prosím taky.

Nemůžu říct, že jsem si odpočinula. Ale vypnula jsem určitě. A taky jsem přečetla tučný román o facce dítěti, dvakrát si stihla lehnout na plážové lehátko, a když jsem se chtěla nejvíc odvázat, objednala si v taverně plechovku coly. A jeden cizí Řek mi řek´, že mám krásné oči. Tak pěkná dovolená to byla!

Tady už mi začíná být lépe.
A dostávám pokyn od fotografky, abych zatáhla břicho. Což v téhle poloze fakt nejde!

Lážo, plážo, léto!




Velké plavání.
A malá stylizace.



A nefingované pády.



A pro babičky a pro tetičky a na památku do alba.

A teď všecky ty naše hračičky.

Kdy (si) každý dělal ...




... co uměl.

...

Usmát se. Zamávat. Rozloučit.
A nesmutnit, děti, protože další společnou destinaci už vybranou máme!

29 komentářů:

  1. A já si říkala, kde že se "flákáš" :o) a ono toto, krásné jste to měli i když sis zcela neplánovaně rozšířila obzory o místním zdravotnictví.....ale dovolená vypadá zcela skvostně :o))). Zdraví moc Lada

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem ti poslat čumkartu,

      moje chyba,
      sypu si špinavé prádlo na hlavu ... a že ho doma máme ... :o)

      Vymazat
  2. To, co bylo v reálu dramatické a otravné a nebo nejvíc trapné, získá časem ten nejlepší vzpomínkový náboj... :-) Hlavně, že je vše ok! Renata Č. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luxusní lékárna s bio kosmetikou Korres - totálně zahulená: směju se tomu furt ještě teď!

      Vymazat
  3. Nakonec tedy krásná dovolená. Z fotek vypadá úplně idylicky a člověk by ani nepoznal, že se tam odehrála nějaká epizoda se zákeřnou nemocí. A to se mi líbí, najít si na všem to pozitivní! Pěkně vypnout a zrelaxovat aspoň duševně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem už velká holka/stará koza, já už se jen tak nedám!!!

      Vymazat
  4. Konec dobrý, fotky dobrý, všechno dobrý!

    OdpovědětVymazat
  5. Rosi, tož to je story! ale hlavně , že s dobrým koncem... fotky super...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko,

      právě ty si mi ve focení VELKOU inspirací!!!

      Vymazat
    2. jééé, tak to mě těší... moc!

      Vymazat
  6. Na holej pupek přísahám, že jsem se nechtěla smát, ale když ty to vždycky tak podáš - tak promiň:-).
    Už jsem se na svou pravidelnou dávku humoru moc těšila!!!
    Ahoooooj.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já za to nemůžu,

      mně se prostě sranda lepí na paty ...

      Vymazat
  7. Řek ti řek :D pravdu ,krásne oči máš, veľmi mi pripomínaš Ester Janečkovú a zase som dočitala do konca, tak vtipne píšeš, napadol mi Viewegh ...jeho dennik mi nepride taky vtipny ,ako tvoje postrehy na blogu, fakt mi to cvrnklo hlavou, ako som to ćítala ,čau e.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oooooooooooooooooooooo,

      hned mi napiš adresu, pošlu ti bednu šampaňského.
      A nebo: uděláme rovnou večírek a pozveme i Eťu a Míšu, prostě všecky talenty světa!!!

      Děkuju ti, E.!

      Vymazat
  8. Lásko, že jsme teď v očích veřejnosti notoričtí pijani - dobrý, že jsi mě - ranní, ptáče, co všem dělalo snídaně - vykreslila jako mátohu - dobrý, ale co proboha ten práh čtyřicítky???:)

    Tvoje Milena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Má nejmilejší Mili,

      hned zítra uveřejním dementi

      a

      napíšu o naší dovolence skutečnou pravdu!!! Třeba žes to byla, kdo mi zachránil život, když mě zavezl do špitálu nebo že když jsme pak spolu šly mezi krevními testy do denního baru, že to byla jedna z mých nejhezčích chvilek dovči!

      Děkuju ti!

      PS: A nezapomeň, jak říká David: čtyřicet je dneska už skoro každému!

      Vymazat
  9. Roso,
    a já se také divila, kde je nějaké nová kabelka a ty si " užíváš " na dovče !
    Že ty musíš mít vždy něco " extra" :-D
    Hlavně,že všechno dobře dopadlo !
    My letos byli na Pálavě a také jsme si my čtyřicátníci ve čtyřicítkách užili ! / viz. blog/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano,

      hned od příletu jsem si říkala, hlavně aby si stalo něco, o čem můžu napsat na blog (viz blog) ... :o)

      Vymazat
  10. Polámala se nám Rosa,
    hlásí v Řecku mravenci,
    lékárnice, típni cígo,
    odkryj léky v kredenci!
    Řecká žena dala léky,
    Rosa zdatně bojuje,
    už je zase mezi námi
    a s humorem bloguje.

    Roso, jste REBEL!
    Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A onen záhadný Řek, co řek´....
      víme i my Češi,
      že máte v očích modř všech řek:-))
      (pořád budu na chlapy a pořád tvrdím, že nejkrásnější modré oči má můj syn a Paul Newman).
      Roso vítejte doma a zdraví zdraví a jen zdraví.
      Magda

      Vymazat
    2. Já se picnu,

      vy jste TŘÍDA!!! Děkuju vám.

      Vymazat
  11. Má milá Roso! Hned na začátku mne pobavil přesný popis Řecka... No i když je to asi spíš smutné.
    Při zmínce o řecké nemocnici jsem se zděsila, co bude následovat. Nicméně zakyntoska nemocnice zřejmě ok. No a lékárna opět nezklamala!
    That´s Greece:-) Příště na Korfu, pěkně prosím- bydlet byste mohli u nás, dokonce bych Ti půjčila šicí stroj a mohla bys mne ušít všechny ty kabelky, po kterých toužím a které nutně potřebuji;-)
    T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Beru tě za slovo,

      další objednávku ti doručuju osobně
      a už teď nalívej ouzo celé naší mešuge rodině!!!

      Vymazat
  12. Tak dobře, že to dobře dopadlo.
    Kubuše do košeee!!! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A MIKEŠE klidně hned za ním ... :o)

      Vymazat
  13. Vydej ty své postřehy knižně! Objednávám si výtisk i s věnováním :) ... Hlavně že ve dobře dopadlo!

    OdpovědětVymazat
  14. Překontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde miliony klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Připojte se k úspěchu Spojte se s více než 4,000,000 investorů a obchodníků ze 170 zemí

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat