A já mu uplynulých tři sta šedesát pět dní psala deník. Stejně jako o tři roky dříve Kubovi.
Na levou stranu diáře jsem psala dva tři řádky ke každému dni, co se dělo; na pravou stránku lepila. Začala jsem lístkem, kdy muž dorazil do porodnice - podle parkovací mašiny - ve 23:50 a o půl jedné v noci pak začal Mikeš žít svůj krásný život. Lepila jsem mu tam obaly od dudlíků, které nechtěl. Od léků, které zklidňovaly jeho raný trávící systém. Vstupenky na výstavy, které viděl(?) z kočárku. Vstupenky na filmy, které neviděl, na které jsme my s mužem letěli kdykoli, kdykoli jsme měli hlídání. Tuhým lepidlem jsem tam navždy připevnila štítky od jeho prvních hraček, které dostal. Pohledy měst, které jsme spolu navštívili. Jízdenky z vlaku, když jsme fičeli na letní výlety. Kousek z obalu od první bio karotky, kterou ochutnal. I celofánový výstřižek z premiérové kukuřičné kaše. A taky různé vizitky: od Mráze, z Café Jedna, tatínkovu, moji. Sylaby výstav. Pokladní stvrzenky za lekce plavání. Vyhlazené hliníkové víčko od selského jogurtu. Můj účet z kosmetiky. Cedulky od úplně prvních vánočních dárků. Několikero obalů od Calgelu. Leták od capaček. Návod na sestrojení židle. Permanentku na vlek. Prošlou baby plavenku.
Padesát tři týdnů je pryč a já končím. Papírová vzpomínka zůstává a mě to ještě teď chvíli bude chybět, i když jsem ty zápisky pravidelně nestíhala, doháněla, dopisovala zpětně. Zatímco Kubkovu kroniku jsem psala tak tři dny pozpátku, u Mikiho byly úspěch tři týdny. Zápisky jsou proto jiné. Vlastně celé to srovnání je zvláštní. Kolik toho člověk zapomene.
Předně a hlavně jsem při porovnávání, jak se naši dva chlapci měli ten a ten týden svého života, byla překvapená, že Kuba taky v noci nespal. Navíc, jak jsem do Kubova diáře psala vždy ráno, vždy(!) jsem začínala popisem předchozí noci. V kolik se vzbudil. Koho vzbudil. Kdo se kam stěhoval. A kolikrát se to celé opakovalo. To jsem si teda mohla odpustit. Je vcelku nuda zpětně to číst, protože to je furt dokola. Možná stačilo na okraj hůlkovým písmem si poznačit: První rok dítě v noci moc nespí.
Nespal Kuba, nespal Mikeš.
To měli stejné, v mnohém se ale tihle dva gentlemani liší. Kubuš svůj úvodní rok prožil po kavárnách, kde se jeho matka snažila přesvědčit celý svět a hlavně sebe sama, že mít dítě neznamená sedět zpustlá sama doma. Kofein v mateřském mléku včetně. Zato Mikešek předchozích dvanáct měsíců vesměs strávil na cestě na Kubův kroužek, na Kubově kroužku, a pak na cestě z Kubova kroužku domů. Mikuláš se narodil do party, která už nějak fungovala a fungoval s ní. Chodil se mnou pro látky. Vyzvedával koženky. Nakupoval balící papír. Běhal se mnou se zpožděním do školky, hrál si v knihovně, spal na výtvarce. A nijak to nekomentoval a nekomentuje. Nereklamuje. Nic neříká. Usmívá se a je s námi!
Mikuláš se taky na rozdíl od Kuby narodil jiné mamince! Ta Kubova zpočátku nevěděla. Lítala na všechny strany. Nosila Kubku taťkovi do práce na hlídání. Pracovala po nocích. A maličko akademické slávy si užila přes den. Taky byla dost upjatě při zdi a do deníku popsala každý reorganizovaný šuplík, snědený květináč, snahu o inventarizaci naši knihovny a každé jeho rafinovaně vylouděné jídlo s rafinovaným cukrem.
Ta Mikešova ví. Především ví, že jí nic neuteče. A dříve nečekaně zjistila, že i doma na mateřské může zažít úspěch, respekt i radost ze sebe sama. Že samozřejmě někdy ze všeho kolabuje nebo o tom aspoň herecky přehnaně mluví, ale je spokojená. A klidná. Nádech. Výdech.
A taky bývá často překvapená. Když oba sedíte s bráchou u stolu, navzájem si saháte do talíře a hlučíte tak, že člověk neslyší ani vlastní myšlenky. To na vás hledí a ptá se své životní lásky po boku: "Ty, kde my jsme k nim přišli?" Nebo když oba usnete v autě. Když oba naráz usnete kdekoli. Když Mikeš (omylem?) hladí Kubku po zádech, zatímco on mu "čte" z knížky nebo když Mikuláš nahlas výská: "Aba Aba!" (= Kuba).
Fakt se to stalo? Je to pravda? Mám s nejlepším mužem dvě nejpěknější děti? Štípni mě.
A taky bývá často překvapená. Když oba sedíte s bráchou u stolu, navzájem si saháte do talíře a hlučíte tak, že člověk neslyší ani vlastní myšlenky. To na vás hledí a ptá se své životní lásky po boku: "Ty, kde my jsme k nim přišli?" Nebo když oba usnete v autě. Když oba naráz usnete kdekoli. Když Mikeš (omylem?) hladí Kubku po zádech, zatímco on mu "čte" z knížky nebo když Mikuláš nahlas výská: "Aba Aba!" (= Kuba).
Fakt se to stalo? Je to pravda? Mám s nejlepším mužem dvě nejpěknější děti? Štípni mě.
...
![]() |
Ať žiješ, náš Mikešku! |
Tak já tě dneska štípnu, jo? Pořádně! A ne, že budeš na té přednášce výskat :D.
OdpovědětSmazatMikimu přeju dodatečně všechno nej. Teď se ta legrace teprve pořádně rozjede, hi hi.
Hlavně že Veverkovu v životě stihl,
Smazato tom mu bude v životě ještě mnohokrát vyprávět ... :o)
Pěkné vyprávění a parádní fotky, koukám, že jste si volno náramně užili s celou rodinou :-) Tak přeju Mikuldovi všechno nejlepší a spoustu nezapomenutelných zážitků v dalším roce života, i bez deníčku! :-) M.
OdpovědětSmazatHlavně hodně rodinných mejdanů!!!
SmazatRoso,já psala do deníčku i jak hodně topíme,kolik akumulaček nahříváme..a to je pak teprve nuda číst:-)Mikimu vše nej....Gabriela
OdpovědětSmazatA zápisky o nákupech v Tchibu?!?
SmazatAle ty kolekce jsou rok co rok nemlich stejné, prostě německý pořádek ... :o)
Tohle mi ale už nedělej ;)! Brečím tu jak želva ... Posílám vám všem pusu.
OdpovědětSmazatPříště zas bude nějaká řachanda,
Smazattakže vysmrkat a jedeme dál ... :o)
Milá Roso,
OdpovědětSmazatVáš blog čtu často a vždy jen tiše...,ale dnes jsem vážně dojatá(asi to bude i tím,že sama mám čerstvě druhé dítko).Vše tak hezky a výstižně napsané.
Malému přeju zdraví,všechno ostatní už vlastně má-prima bráchu,prima tátu a nejlepší mámu. :)
Petra
Buďte zdraví!
SmazatA vstávando grando až v sedm přeju!!! (Naše domácí mantra ... :o)).
Gratulujeme! Koukám, ještě že denní deníčky nepíšu... ;)
OdpovědětSmazatTo musíš.
SmazatOny si to ty děti všecko mezi sebou řeknou, nemluvňata zvláště - znáš je!!! ... :o)
Chtěla bych být tvoje dítě! Dodatečně vše nejlepší!
OdpovědětSmazatA osmnáct už ti bylo? ... :o)
SmazatKrásné.....strašně to všechno letí a oslavenci vše nej nej nejlepší :o)))) přeje Lada
OdpovědětSmazatNo ... mně se někdy ty noci bez spaní dost vlekly ... :o)
SmazatRoso, krásně jsi to popsala, MIKULÁŠOVI VŠECKO NEJLEPŠÍ!!!!....ale to on už vlastně má:-)!
OdpovědětSmazatAle tak to fakt bylo! ... :o)
SmazatPřidávám se ke gratulantům a celé tvojí smečce přeju mnoho krásných společných dní!!!
OdpovědětSmazatDěkujeme!
SmazatA nezapomeň, šest garážových stání u nás čeká!
To je moc krásný. Já taky založila cácorce deníček, ale denně teda nepíšu :) to seš machr. Nechám se inspirovat. Přeji vše nejlepší prďolkovi a další nádherné společné dny :)
OdpovědětSmazatMartina
Vtipné jsou třeba záznamy o cenách,
Smazatinflace na stejných prvních botkách našich chlapců za poslední tři roky byla čtyřicet korun ... :o)
Hezky a dojemny. Mikulasovi VSE NEJ! Taky sdilim tvoji zalibu v archivaci vzpominek:) A stejne to mam i s nasim druhym "chlapem"...uz taky vim:)
OdpovědětSmazatAž mám z toho obsesi si pořád něco schovávat, že by to bylo ... pěkné do deníku ... :o)
SmazatTaky jsem nejdriv chtela misto "zaliby" pouzit "obcese":)) A taky schovavam kazdou kravinu. Vzdycky si predstavuju, co tomu asi reknou, az si to jednou, jako dospeli, budou prohlizet. Prepokladam: "si cvok, matko":))
SmazatTo je krásné! A přesné.
OdpovědětSmazatS první jsem šla furt proti zdi. S druhou jsem objevila, že to třeba můžu i přelézt. Jednak míň bolí hlava, a pak ten rozhled!:)))
Všechno nejlepší Mikulášovi i vám všem!
:o)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
SmazatVelká gratulace i od nás ze severu! Oba kluci jsou prostě ♥
OdpovědětSmazatPosíláme s Eli velkou pusu :-)
Líbačka je vzájemná!
Smazatvšecko nejlepčí ! krásný máš kluky:)a ty deníčky!
OdpovědětSmazatA běda jim, jestli to za 100 let neocení ... :o)
SmazatMikuláškovi vše nejkrásnější! Ať se má pořád tak hezky:).
OdpovědětSmazatA Ty, jak do toho všeho stíháš ještě takové podrobné zápisky... to mi je pořád záhadou!!
Jsi prostě 1! :)
Děkujeme, uděláme pro něj cokoli!
SmazatAť jsou i další roky tak naducané, jako ty prvoletní deníky...
OdpovědětSmazatS nabíráním objemu u nás nebyl nikdy problém ... :o)
SmazatTo je nádhera..nějaké detaily zvnitřku by nebyly?
OdpovědětSmazatTo bych se asi styděla ... :o)
SmazatDvě slzy jako hrachy. Dojatá jsem... Mám z vás radost. Prostě jste krásní. Posílám objetí.
OdpovědětSmazatLucie
Tetoooooooooooooooooo!
Smazat...jste úžasní..pusu posílá Vokopka
OdpovědětSmazatAle jak my se snažíme ... :o)
SmazatHezký, moc hezký a ty deníčky!
OdpovědětSmazatKrááásný příspěvek! Děkuju za sdílení, moc jsem si to užila. Mikešovi vše krásné do dalších let, ale to vlastně vám všem. Ať to klape! Veronika
OdpovědětSmazatTo je nádhera. jsem fakt dojatá, a až jednou budu mít dítě, asi taky bude mít deníček... :)
OdpovědětSmazatPřidávám se ke gratulantům, ale hlavně teda obdivně koukám na ten deníček. Parádní! Někde si to poznačím pro inspiraci na roky a měsíce příští...
OdpovědětSmazatTo je fantastické, takový deník! Takhle mě to nikdy nenapadlo dělat a co je horší, už to nikdy nenapravím... Ale velká motivace začít se věnovat aspoň dlouho odkládanému rodinnému albu, už chodí do školy a zamrzla jsem před jeho druhými narozeninami!
OdpovědětSmazat