úterý 7. dubna 2015

Mikulášovi je rok


Od neděle.

A já mu uplynulých tři sta šedesát pět dní psala deník. Stejně jako o tři roky dříve Kubovi.

Na levou stranu diáře jsem psala dva tři řádky ke každému dni, co se dělo; na pravou stránku lepila. Začala jsem lístkem, kdy muž dorazil do porodnice - podle parkovací mašiny - ve 23:50 a o půl jedné v noci pak začal Mikeš žít svůj krásný život. Lepila jsem mu tam obaly od dudlíků, které nechtěl. Od léků, které zklidňovaly jeho raný trávící systém. Vstupenky na výstavy, které viděl(?) z kočárku. Vstupenky na filmy, které neviděl, na které jsme my s mužem letěli kdykoli, kdykoli jsme měli hlídání. Tuhým lepidlem jsem tam navždy připevnila štítky od jeho prvních hraček, které dostal. Pohledy měst, které jsme spolu navštívili. Jízdenky z vlaku, když jsme fičeli na letní výlety. Kousek z obalu od první bio karotky, kterou ochutnal. I celofánový výstřižek z premiérové kukuřičné kaše. A taky různé vizitky: od Mráze, z Café Jedna, tatínkovu, moji. Sylaby výstav. Pokladní stvrzenky za lekce plavání. Vyhlazené hliníkové víčko od selského jogurtu. Můj účet z kosmetiky. Cedulky od úplně prvních vánočních dárků. Několikero obalů od Calgelu. Leták od capaček. Návod na sestrojení židle. Permanentku na vlek. Prošlou baby plavenku.

Padesát tři týdnů je pryč a já končím. Papírová vzpomínka zůstává a mě to ještě teď chvíli bude chybět, i když jsem ty zápisky pravidelně nestíhala, doháněla, dopisovala zpětně. Zatímco Kubkovu kroniku jsem psala tak tři dny pozpátku, u Mikiho byly úspěch tři týdny. Zápisky jsou proto jiné. Vlastně celé to srovnání je zvláštní. Kolik toho člověk zapomene.

Předně a hlavně jsem při porovnávání, jak se naši dva chlapci měli ten a ten týden svého života, byla překvapená, že Kuba taky v noci nespal. Navíc, jak jsem do Kubova diáře psala vždy ráno, vždy(!) jsem začínala popisem předchozí noci. V kolik se vzbudil. Koho vzbudil. Kdo se kam stěhoval. A kolikrát se to celé opakovalo. To jsem si teda mohla odpustit. Je vcelku nuda zpětně to číst, protože to je furt dokola. Možná stačilo na okraj hůlkovým písmem si poznačit: První rok dítě v noci moc nespí.

Nespal Kuba, nespal Mikeš.

To měli stejné, v mnohém se ale tihle dva gentlemani liší. Kubuš svůj úvodní rok prožil po kavárnách, kde se jeho matka snažila přesvědčit celý svět a hlavně sebe sama, že mít dítě neznamená sedět zpustlá sama doma. Kofein v mateřském mléku včetně. Zato Mikešek předchozích dvanáct měsíců vesměs strávil na cestě na Kubův kroužek, na Kubově kroužku, a pak na cestě z Kubova kroužku domů. Mikuláš se narodil do party, která už nějak fungovala a fungoval s ní. Chodil se mnou pro látky. Vyzvedával koženky. Nakupoval balící papír. Běhal se mnou se zpožděním do školky, hrál si v knihovně, spal na výtvarce. A nijak to nekomentoval a nekomentuje. Nereklamuje. Nic neříká. Usmívá se a je s námi!

Mikuláš se taky na rozdíl od Kuby narodil jiné mamince! Ta Kubova zpočátku nevěděla. Lítala na všechny strany. Nosila Kubku taťkovi do práce na hlídání. Pracovala po nocích. A maličko akademické slávy si užila přes den. Taky byla dost upjatě při zdi a do deníku popsala každý reorganizovaný šuplík, snědený květináč, snahu o inventarizaci naši knihovny a každé jeho rafinovaně vylouděné jídlo s rafinovaným cukrem.
Ta Mikešova ví. Především ví, že jí nic neuteče. A dříve nečekaně zjistila, že i doma na mateřské může zažít úspěch, respekt i radost ze sebe sama.  Že samozřejmě někdy ze všeho kolabuje nebo o tom aspoň herecky přehnaně mluví, ale je spokojená. A klidná. Nádech. Výdech.

A taky bývá často překvapená. Když oba sedíte s bráchou u stolu, navzájem si saháte do talíře a hlučíte tak, že člověk neslyší ani vlastní myšlenky. To na vás hledí a ptá se své životní lásky po boku: "Ty, kde my jsme k nim přišli?" Nebo když oba usnete v autě. Když oba naráz usnete kdekoli. Když Mikeš (omylem?) hladí Kubku po zádech, zatímco on mu "čte" z knížky nebo když Mikuláš nahlas výská: "Aba Aba!" (= Kuba).

Fakt se to stalo? Je to pravda? Mám s nejlepším mužem dvě nejpěknější děti? Štípni mě.




...





Ať žiješ, náš Mikešku!

46 komentářů:

  1. Tak já tě dneska štípnu, jo? Pořádně! A ne, že budeš na té přednášce výskat :D.
    Mikimu přeju dodatečně všechno nej. Teď se ta legrace teprve pořádně rozjede, hi hi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně že Veverkovu v životě stihl,

      o tom mu bude v životě ještě mnohokrát vyprávět ... :o)

      Vymazat
  2. Pěkné vyprávění a parádní fotky, koukám, že jste si volno náramně užili s celou rodinou :-) Tak přeju Mikuldovi všechno nejlepší a spoustu nezapomenutelných zážitků v dalším roce života, i bez deníčku! :-) M.

    OdpovědětVymazat
  3. Roso,já psala do deníčku i jak hodně topíme,kolik akumulaček nahříváme..a to je pak teprve nuda číst:-)Mikimu vše nej....Gabriela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A zápisky o nákupech v Tchibu?!?

      Ale ty kolekce jsou rok co rok nemlich stejné, prostě německý pořádek ... :o)

      Vymazat
  4. Tohle mi ale už nedělej ;)! Brečím tu jak želva ... Posílám vám všem pusu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Příště zas bude nějaká řachanda,

      takže vysmrkat a jedeme dál ... :o)

      Vymazat
  5. Milá Roso,
    Váš blog čtu často a vždy jen tiše...,ale dnes jsem vážně dojatá(asi to bude i tím,že sama mám čerstvě druhé dítko).Vše tak hezky a výstižně napsané.
    Malému přeju zdraví,všechno ostatní už vlastně má-prima bráchu,prima tátu a nejlepší mámu. :)
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buďte zdraví!

      A vstávando grando až v sedm přeju!!! (Naše domácí mantra ... :o)).

      Vymazat
  6. Gratulujeme! Koukám, ještě že denní deníčky nepíšu... ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To musíš.

      Ony si to ty děti všecko mezi sebou řeknou, nemluvňata zvláště - znáš je!!! ... :o)

      Vymazat
  7. Chtěla bych být tvoje dítě! Dodatečně vše nejlepší!

    OdpovědětVymazat
  8. Krásné.....strašně to všechno letí a oslavenci vše nej nej nejlepší :o)))) přeje Lada

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ... mně se někdy ty noci bez spaní dost vlekly ... :o)

      Vymazat
  9. Roso, krásně jsi to popsala, MIKULÁŠOVI VŠECKO NEJLEPŠÍ!!!!....ale to on už vlastně má:-)!

    OdpovědětVymazat
  10. Přidávám se ke gratulantům a celé tvojí smečce přeju mnoho krásných společných dní!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme!

      A nezapomeň, šest garážových stání u nás čeká!

      Vymazat
  11. To je moc krásný. Já taky založila cácorce deníček, ale denně teda nepíšu :) to seš machr. Nechám se inspirovat. Přeji vše nejlepší prďolkovi a další nádherné společné dny :)
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vtipné jsou třeba záznamy o cenách,

      inflace na stejných prvních botkách našich chlapců za poslední tři roky byla čtyřicet korun ... :o)

      Vymazat
  12. Hezky a dojemny. Mikulasovi VSE NEJ! Taky sdilim tvoji zalibu v archivaci vzpominek:) A stejne to mam i s nasim druhym "chlapem"...uz taky vim:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až mám z toho obsesi si pořád něco schovávat, že by to bylo ... pěkné do deníku ... :o)

      Vymazat
    2. Taky jsem nejdriv chtela misto "zaliby" pouzit "obcese":)) A taky schovavam kazdou kravinu. Vzdycky si predstavuju, co tomu asi reknou, az si to jednou, jako dospeli, budou prohlizet. Prepokladam: "si cvok, matko":))

      Vymazat
  13. To je krásné! A přesné.
    S první jsem šla furt proti zdi. S druhou jsem objevila, že to třeba můžu i přelézt. Jednak míň bolí hlava, a pak ten rozhled!:)))
    Všechno nejlepší Mikulášovi i vám všem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :o)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

      Vymazat
  14. Velká gratulace i od nás ze severu! Oba kluci jsou prostě ♥
    Posíláme s Eli velkou pusu :-)

    OdpovědětVymazat
  15. všecko nejlepčí ! krásný máš kluky:)a ty deníčky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A běda jim, jestli to za 100 let neocení ... :o)

      Vymazat
  16. Mikuláškovi vše nejkrásnější! Ať se má pořád tak hezky:).
    A Ty, jak do toho všeho stíháš ještě takové podrobné zápisky... to mi je pořád záhadou!!
    Jsi prostě 1! :)

    OdpovědětVymazat
  17. Ať jsou i další roky tak naducané, jako ty prvoletní deníky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S nabíráním objemu u nás nebyl nikdy problém ... :o)

      Vymazat
  18. To je nádhera..nějaké detaily zvnitřku by nebyly?

    OdpovědětVymazat
  19. Dvě slzy jako hrachy. Dojatá jsem... Mám z vás radost. Prostě jste krásní. Posílám objetí.
    Lucie

    OdpovědětVymazat
  20. ...jste úžasní..pusu posílá Vokopka

    OdpovědětVymazat
  21. Hezký, moc hezký a ty deníčky!

    OdpovědětVymazat
  22. Krááásný příspěvek! Děkuju za sdílení, moc jsem si to užila. Mikešovi vše krásné do dalších let, ale to vlastně vám všem. Ať to klape! Veronika

    OdpovědětVymazat
  23. To je nádhera. jsem fakt dojatá, a až jednou budu mít dítě, asi taky bude mít deníček... :)

    OdpovědětVymazat
  24. Přidávám se ke gratulantům, ale hlavně teda obdivně koukám na ten deníček. Parádní! Někde si to poznačím pro inspiraci na roky a měsíce příští...

    OdpovědětVymazat
  25. To je fantastické, takový deník! Takhle mě to nikdy nenapadlo dělat a co je horší, už to nikdy nenapravím... Ale velká motivace začít se věnovat aspoň dlouho odkládanému rodinnému albu, už chodí do školy a zamrzla jsem před jeho druhými narozeninami!

    OdpovědětVymazat