pátek 3. dubna 2015

Máme nové židle aneb jak jsem brečela


Začalo to před Vánocemi. Spokojená se svým rokem dva čtrnáct řekla jsem, že si za odměnu koupím čtyři židle. Do kuchyně. Kam já taky jinam?! Že ikeové kousky už pošlu dál a teď si užiju překližkový design.
Dvacátého prosince jsme všichni čtyři naběhli do podnikové prodejny, abychom si vybrali již vybrané. Já sice opět nezklamala a z vystavených se mi nejvíc zalíbil kousek z amerického ořechu. Maloobchodní cena tři krát větší než u běžné bukové varianty. Oříšek jsem si proto akorát tak pohladila a rozloučila se s ním. Objednali jsme si našemu oku nejvíc lahodící odstín brandy a teď už jen počkat dva měsíce a máme je doma. Euforie. Radost. Rozšířené oči. Spokojenost. Těšení.
Když je nám však jedno úterní dopoledne vousatý silák vynesl po točitém schodišti až na pavlač, všecko bylo jinak. Měla jsem čerstvě zraněnou svou starou nohu, a tak jsem s přenosem a rozbalování oversized krabic čekala až večer, na příchod muže. A David pak zas čekal až dokončím svou pravidelnou dávku šití, takže nakonec se odhalené hnědavé krásky v našem bytě ocitly až k půlnoci. Rozlepujeme kartón, soukáme igelit. A najednou jsou tam. Čtyři. Elegantní. Mírně rozkročená. Suverénní. Křesla.
Ano, vybrali jsme si křesla. Koupili jsme si křesla. Měli jsme křesla! Ta před knihovnou vypadala bombasticky, ale ... ale v kuchyni došlo ke tragédii. Naše nová křesla nešla vůbec zasunout pod stůl a stála od něj tak dalece, že u plotny už nebylo možno kamkoli dojít. Nedalo se tam ani hnout. Naše kuchyň byla zcela nevyžádaně nacpaná tmavými křesly. Mít čas, brečela bych, ale šli jsme radši spát.
Jenže ráno tomu nebylo jinak. Zkusili jsme nové židle maximálně zatlačit pod jídelní stůl, což udělalo rozdíl asi půl milimetru. Okamžitě jsem lustrovala pinterest, jak to sakra všichni bytoví dizajneři světa s těmito kousky válejí, abych na vlastní vyděšené oči spatřila, že křesla Merano jsou zpravidla umísťována do v kaváren, zasedacích místností nebo do velkých(!) jídelen. Jenže mně se tohle sezení tak líbilo, především pro svůj vajíčkovských tvar: ta skořápka, ořech, hnízdo, do kterého se schováte, kam si bezpečně a s noblesou sednete. Jo, to že pak nedosáhnete na hrnek na stole, to mi nedošlo. Šílela jsem.
David se snažil mou hysterii mírnit a navrhl, že si židle vezme do práce. Jenže tahle věta bohužel nenesla stejný význam jako: "Tak já si je vezmu do kanclu a ty si, čiči, kup nové!" Byla jsem bezradná. Nevěděla jsem co dál. V kuchyni nebylo hnutí. Mé hrdé ego interiérové expertky bylo prudce poníženo. Akorát Kuba byl šťastný. V bytě jsem totiž začala zoufale žonglovat s deseti židlemi. Čtyři původní. Čtyři nové. A dvě dětské. Chvíli něco v kuchyni, chvíli zas v obýváku. Rozložit stůl, rozložit jej napůl. Zpátky složit. Čachry machry, zatímco on si s neustále nadbytečnými kousky hrál spokojeně v řadě za sebou na oblíbený autobus. Zlatý člověk.
Snažila jsem se, ale nevymyslela jsem nic (funkčního). A tak jsem zahájila kampaň Marianno, proměň moje bydlení a pozvala jsem k nám z obou časopisů nejslavnější Andreu na akutní konzultaci. Už od futer mi hlásila, že židle jsou krásné, ale k nám se nehodí. Máme pro ně málo místa. Jsou to solitéry. A to se prostě tak někdy stane, že si něco přejeme a ono to pak nevyjde, prostě nevypadá pěkně. Jenže znáte mě - bývám urputná, a tak jsme zase my dvě spolu točily stolem, mixovaly židle, pak přišel na řadu nový ubrus a šikovná A.B. začala ubírat na našich domácích dekoracích. Výsledek tak na půl cesty. Do magazínu by to určitě nešlo. A blog už vůbec ne!
Když odešla, rozhodla jsem se být papežštější než papež a dál sama pokračovala v odstraňování dekoru, schovávala jsem věci a sundávala obrázky ze zdi, abych se prostor aspoň trošičku pročistil. Aby se aspoň něco málo nadechl! No, snad to tam začínalo vypadat i pěkně, zatímco v obyváku byla neprakticky přestěhovaná půlka kuchyně.
Ale pak jsem se zase pár nocí vyspala, fotky z rodného Havířova a Grygarovu Ptačí klaviaturu navěšela na hřebík zpátky a zkusila večer u stolu nadhodit, že k novým židlím potřebujeme i nový stůl. Tak zvaný stůl bez lubu, čili pouze desku, aby se židle daly potřebně skutečně zasunout. 
Muž kývl (nebo mu možná jen spadla hlava) a já druhý den volala truhláři, který, když na konzultaci u nás doma nad obrazovkou počítače s opět otevřeným pinterestem zjistil, že bude dělal stůl z masivu, mi dal radostí malém pusu. Večer měl poslat kalkulaci. Opravdu ji poslal a cena byl nepřekvapivě řekněme ... životní investicí. Ale protože mužovi zase spadla hlava, šli jsme do toho. Máme rodinu, máme děti, pojďme mít navždy i stůl, řekli jsme si.

A to je on. Pořádné nohy a ...
... mořená prkna a šedesát osm kilo brutto.

A vedle něj křesla Merano! Designově oceněné královny.
Dvě s námi u jídla a dvě zatím u zdi, na pozici čekatelky.
A ještě naše každodenní varianta stolu s ubrusem, ...

... o který doma s mužem vedeme zákopovou válku.
On se ptá, zda bychom ho mohli nemít.
A já samozřejmě souhlasím, ...

... ovšem za předpokladu, že bych pak u nás nežila ani já.
Tak veselé Velikonoce všem!

62 komentářů:

  1. Až mě rozbolelo břicho, jak napínavé to bylo! Tak hlavně, že to dobře dopadlo. Jsou to krásky!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A počkej teprv, až se u nás v nich vyválíš!!! ... :o)

      Vymazat
  2. Chachaaaa!!!! To znám velmi důvěrně!!!
    Jiné židle, jiný stůl, stejný příběh.
    Akorát že náš stůl je starý a stejně by fo čekala výměna.
    Mě ovšem zajímá, odkud mají kluci podložky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilon,

      prostírání máme dvojmo totok - http://www.petitjour.com/gb/set-de-table/137-sea-placemat-la-mer-3585190759145.html,

      ale u nás jej nikdo neprodává, a tak jsem oslovila několik on-line obchodníků, co nabízí zboží stejné značky a můj "šampión" mi jej doručil po třech měsících a dvou urgencích ... ale jsou krásná, radost na ně bryndat ... :o)

      Vymazat
  3. Rosi, nádhera. Protože jsou to taky i mé vysněné židle do snad někdy většího bydlení, tak nekoukám napravo vlevo, ale jen na židle a stůl. Krása. Pamatuji si, že jsi už kdysi psala, že se ti moc líbí. Já po nich toužím od té doby, co je má TON v nabídce, ale v našem přeplněném 2+1 nemáme prostor ani na jednu. Myslela jsem, že i stůl máte od TONu. Pořádný stůl je pro mě jako krb rodiny. :-) Tak jsem ráda, že jsi své peripetie sepsala, protože až budu jednou zařizovat, tak už budu vědět, co vše si uvědomit. Tedy doufám, že i mému muži padne hlava. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se hodlám poučit ze svých chyb! ... :o)

      Vymazat
  4. Mám slzu v oku. Krásné, dojemné a navíc s dobrým koncem. Bravo!

    OdpovědětVymazat
  5. dobre jsi udelala, Roso, s tim novym stolem!!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju pěkně.

      A napsala by sis mě prosím do diáře stran konzultace nového lustru ... ?!? ... :o)

      Vymazat
  6. Opět krásně napsané. Ty jsi taková veselá, píšeš s nadhledem a humorem a ty židle...jsou úplně nejvíc smutné. Tvar mají krásný, ale vůbec mi k tobě nepasují...bych ti vybrala nějaké veselé lehkonožky:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všecko bude!!!

      V příštím bytě,
      v příštím životě ... .o)

      Vymazat
  7. Ty židle!!!!!! Krása. A stůl.... Vyrážím na kafe...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čekám tě na perónu, poznáš mě podle kabelky ... :o)

      Vymazat
  8. ty bys měla psát detektívky, Agáto!

    gratuluju k životní investici, taky bych si dala říct (kdyby muži spadla hlava)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, a kdy ty se nám vytasíš (i s obrázky!!!) se svou poličkovskou historkou?

      Vymazat
  9. Životní story by Rosa Mitnik, tvar krásný, stůl teda je! A dětičky opovažte se mi na něm udělat škrábaneček, tato věta už u vás zazněla?
    A proč ubrus jo?
    P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ubrus vůbec nevím, asi nějaká archetypální záležitost,

      jinak je to pro mě jídelna, závodní ... :o)

      Vymazat
  10. Nó tak takhle podobně nakupuji i já. Týdny vybírám, měřím.....objednávky občas ruším, abych je opět oživila....opět vybírám , čtu recenze....a pak objednám, honím pošťáky i dodavatele a pak to přijde...můj komentář "Na obrázku to ale vypadalo jinak" je prý už legendární a mého muže přivádí k šílenství. Tak to jsou mé nákupy a věř mi, že brečím docela často :o). Zdraví Lada

    OdpovědětVymazat
  11. Stůl je tak pěkný, že bych na něj ubrus vůbec nedávala, nebo jen nějaký středový. Velký ubrus s přesahem ubírá stolu a židlím polovinu elegance. Můj názor ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám jeden běhounek z Lavmi, může být? ... :o)

      Vymazat
  12. Roso, to jsem si zase pěkně početla :-) Můj muž by mě asi raději vystěhoval, než by měl tohle všechno absolvovat... Stůl i židle jsou krásné, problém se zasouváním "vyřešen", i když přiznám se, podle mě si zaslouží větší prostor, aby více vynikla jejich krása. Měj se krásně A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S výběrem muže jsem se evidentně nesekla!!! ... :o)

      Vymazat
  13. Almárku ( vlevo ) bych přesunula mimo kuchyň a ubrus schovala .Místo almárky bych dala na zeď jednoduché police do výšky linky. Místo ubrusu bych spíchla běhoun v barvě dvířek kuchyňské linky . .. to jsem ale "dyzajnérka " co ? Hlavně , že se Vám to líbí, je to přece Vaše kuchyň. Tamara

    OdpovědětVymazat
  14. a já, balík z venkova, vzdychám nad tou starou kredencí....
    u babičky... tajemné zásuvky s dobrůtkama...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snažila jsem se krendenc naplnit přesně, jak jsem si ho pamatovala od mé prababičky:

      kuchařky,
      polévková mísa,
      mouky,
      slivovice ...:o)

      Vymazat
  15. Tak, tomuto říkám kuchyň, kde to žije.
    Dobré čtení, leckdo se v něm našel (kousek), super řešení. S ubrusem na rekonstruovaném stole po babičce to mám stejně. Stejně ta údržba (praní a žehlení) je na nás ženských. Hlavně, když je potom co servírovat.
    Přeji hezké svátky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žije.

      A myslím, že na tomto stole se nikdo nebude bát ani tančit ... !!! ... :o)

      Vymazat
  16. To bylo ale napínavé:-) židle jsou úžasné..stůl taky a dětské prostírání taktéž:-)

    OdpovědětVymazat
  17. Je to krasa ! ...evokuju vonu domova,...kavy,...su bytelne a to k caru domacnosti patri,....nadherny odtien,obzvlast pre hnedovlasych,...a mne sa prave krasne a dostojne :), spajaju s kredencikom a so starym sijacim strojom,skoda ze musite mat linku :)
    Najdolezitejsi je Vas pocit utulna a krasy,ked tam zijete,na fotkach sa to zachytit neda,,,,
    ...a zase ,co vyzera na fotkach dobre ,nemusi posobit prijemne v skutocnosti !
    ....a ten obrus chapem,trocha ochranit stol od domaceho provozu....:)...pre dalsie generacie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to si ještě připočti dům z 19. století, s Vltavou na dohled ... :o)

      Vymazat
  18. Nádherný stůl a židle. Ta barva! Moc krásné to máte. A ubrus? U nás taky věčné téma. Do chvíle, než jsem ustoupila a koupila jsem na plátěný ubrus i průsvitný igelit. Nejlepší věc v životě! Praktické, dkonce i hezké, spokojené obě strany. :-) Vřele doporučuji. K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já teď viděla jeden vikslajvan s puntíky, co by stál za hřích ... :o)

      Vymazat
    2. Takový jsme měli my nějakou dobu. http://evule-kotule.blogspot.cz/2013/02/novy-ubrus-pro-novy-stul.html
      Ted už máme všichni jen prostírání, děti plastové, třikrát denně umývané, my látkové. Ale nejradši mám stůl pěkně naostro, maximálně s prostíráním nebo ubrusem uprostřed.

      Židle i stůl jsou nádherné.

      Vymazat
    3. Ale pozor, není vikslajvan jako vikslajvan! :-) Jedině takový, co stojí za hřích! K.

      Vymazat
  19. Jak nemám ráda nábytek z tmavýho dřeva,tak při pohledu na židle-křesla jen závistivě vzdychám. Jsou nádherný! Já bych na tvém místě asi prodloužila nohy stávajícího stolu, nejspíš nerezovýma "kopýtkama"

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj-stůl i židle jsou krásné,ale mají opravdu málo prostoru vyniknout!Já bych s těžkým srdcem obětovala tu starou kradenc-snad by se pro ni našlo místo jinde a k té nové sestavě by se hodily jen tmavé police?!Hezké velikonoce!

    OdpovědětVymazat
  21. milá tetičko roso, FAKT ti do toho nechci kecat, ale holky tady nade mnou mají pravdu - kredenc sama o sobě moc pěkná, ale ubírá prostor i možnost vyniknout novému stolu a židlím. je to stejně zvláštní, že někdy některé věci jsou povedené, ale spolu dohromady neladí. zato ten starý šicí stroj je vedle nové jídelny třešničkou na dortu...tak ahoj a až napíšeš celou knihu, zapiš si mě do pořadníku, jsem tvoje věrná čtenářka! s úctou eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Evuše. Tobě dám autogram jako úplně první. Tvá Rosa Skříňka Mitnik

      Vymazat
  22. Tož pěkné to tam děvčico máte...Ubrus pěkně nechaj..ať z ogarů vyrůstnou džentlmené...A ten stůl- ten sa u Vás bude dědit ešče generace a všecí budů spomínat stařenku Rozu, dobřes to vyšpekulovala.. zdraví Anča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A takové frgál přes celé naše stůl ... to by bylo ... :o)

      Vymazat
  23. Milá Roso, přeji Ti a celé rodince hezké a klidné Velikonoce i se starou kredencí a hlavně s novými židlemi a stolem...Zrovna jsme se doma domlouvali, jaký jídelní stůl pořídíme...máme prý modřínové fošny, takže ukážu Váš stůl a taťko vyráběj! Pa Rosi, Vokopka

    OdpovědětVymazat
  24. Libová story v excelentním balení! Mám obdobný dubový velký stůl, dost místa a po meranu toužím, aspoň jeden kus do čela! Snad letos. S ubrusem se stavím na stranu muže. Na takový stůl je ubrus hřích! Jsme 4 roky bez + dva divocí kluci, velký pes a kočky. Každým defektem získává stůl na hodnotě a do dřeva se vepisuje naše rodinná kronika. Dobrý stůl je úžasný tmelič rodiny. Dotek dřeva k nezaplacení. Hlaďte psa v rukavici, není to ono. Jednou za čas stůl poleju olivovym olejem a láskyplně vetřu. Je to stále fešák a myslím, že bude navždy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, olivový olej jsem hnedka doma nahlásila a muž na to: spadla mu hlava ...

      Vymazat
  25. Naprosto chápu, že židle Merano jsou láska na první pohled - zatím mám doma jednu v předsíni a nemůžu se na ni už skoro dva roky vynadívat! Užijte si je co to půjde a určitě to za všechnu tu námahu stálo!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sedíme na nich, co to jde ... !!! ... :o)

      Vymazat
  26. toto je bombový článok, môjmu mužovi tiež takto "padáva hlava" :D :D hneď som mu to aj prečítala... stoličky aj stôl sú fakt luxusné, krása

    OdpovědětVymazat
  27. Tomu říkám story.-D!Trochu crazy, trochu love, prvky hororu, chvílemi drama a ten (mužský) hlavní hrdina!!!!! Ten jeho britský klid. A ty jsi taky nebyla k zahození. Hlavne, že to dobře dopadlo - huf....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že jsem si zahrála roli krávy a můj skvělý muž skvělého muže ... :o)

      Vymazat
  28. boze to je drama!!!! ja si to uplne zive promitala pred ocima, cele, akorat sem si furt nebyla jista, jestli je v hlavni roli david, nebo nejaky cechoital merano .))) uz ne jen knizku, uz i film by rosa, oho .) vymyslela jsi to skvele! krasa dojemna to je, mikesek bozi model! asi udelam nejaky post o nasem stole, treba mi nekdo poradi, jak na nej dat ubrus/behoun, aby to nevypadalo pitomne a prezil aspon jeden obed (je uzsi stranou u zdi a naproti zdi sedi junior). jo a ty prostirky, to mne taky zajima, prosiiim .))) krasne velikonoce!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čiči,
      prostírání máme dvojmo totok - http://www.petitjour.com/gb/set-de-table/137-sea-placemat-la-mer-3585190759145.html,

      ale u nás jej nikdo neprodává, a tak jsem oslovila několik on-line obchodníků, co nabízí zboží stejné značky a můj "šampión" mi jej doručil po třech měsících a dvou urgencích ... ale jsou krásná, radost na ně bryndat ... :o)

      Vymazat
  29. To je tak napínavá a roztomilá historka, Roso! :) Opět potvrzuje, že jste patrně (ve finále, samozřejmě) jakousi nadženou a váš muž jest supermuž. Krásně jste to vyšašila.
    Ubrus beru jako variantu nutnou kv§li dětem a ochraně masivního krasavce, jinak bych jej časem taky vyřadila. Ať se krasavec prsí. U nás v rodině bereme všechny otisky, fleky a šrámy na stolové desce jako kroniku rodu :)
    Mějte se krásně, hltám vás.
    Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ou jeeeeeeeeeeeee, sloveso vyšašila jsem už dlouho nikde nepoužila, to se musí hnedka změnit - to by byla škoda. Děkuju vám!

      Vymazat
  30. taky bych ubrus sundala ... a to srovnání se závodkou ... tam bývaly umakartový stoly, žádnej dřevěnej krasavec ;-)

    OdpovědětVymazat
  31. Stůl závidím! A náš Melíšek závidí Mikulášovi autíčko. Přesně takovéto sháním. :-)

    OdpovědětVymazat