Velké šedé

Psaní.

Přála si jej mít v neutrálních tónech, takže šedivka a k ní i z druhé strany černá koženka.

Trochu jsem se zase rozešila.
Mikešovo noční spaní začíná být čitelnější. Ne snad že bych se vyspala i já, ale hladů už není tolik, a tak po večerce zase šťastně
vymýšlím a kombinuju a variuju
s látkami.
...
Z důvodu obsazenosti ložnice jsem svůj šicí cirkus přenesla do kuchyně. Chce to sice každý večer uklidit jídelní stůl, odhodit kytku, sbalit ubrus a vybalit si šitíčko, ale co by pro svou lásku/lásky člověk neudělal!
...
Novým prvkem je teď čas strávený s mým mužem. Ten své večery tráví nejraději obložený obloženými chleby na gauči u televize,
a tak periferně poslouchám současné televizní kino s ním.
Klapající stroj je(!) sice hlučný, ale většinu času stejně spíš měřím a stříhám a žehlím a špendlím a zatahuju nitě a zase žehlím.
Přesto se mi občas stane, že mi část filmového děje unikne, že ho přeslechnu. Když se pak Davida doptávám, cože hlavnímu hrdinovi odpověděl Viktor Preiss, muž nechápe. Děj se odehrává v černošské věznici, žádný český herec Divadla na Vinohradech tam prý nehraje! Jenže - já se orinetuju jen podle hlasů.
Nebo taky: ne ve všech filmech hraje Julia Roberts, to jen Nela Boudová má teď v dabingů asi hodně kšeftů.
...
A když teď šiju kousek opodál, můžeme si spolu občas něco i manželsky prohodit. Jako popovídat. Ale prosím jen decentně. Já když šiju, nemůžu mluvit/myslet.
Nebo tedy můžu - ale pak šiju blbě. Ale zas u toho párání si to dopovíme. Takže happy end!