čtvrtek 25. září 2014

Královna.cz


Poslala mi rozhovor je korektuře.
Ne jazykové!
Chtěla jen vědět, jestli jsou odpovědi vtipné a tak.

Já to ale obrečela. Už jste tady od mě mohli tisíc a jeden krát číst, kterak zvažuju o výměně jistého státního fleku za dravé vody podnikatelské. Jenže bouchat si tady něco on-line v pyžamových kalhotách na sobě a konat je dost(!) rozdíl. A když jsem si teď (a ne poprvé) četla o Lenčiných začátcích, o jejím nadšením, o jejím drajvu  o její sakra dobře odvedené práci, říkala jsem si, co jsem probůh dělala v těch letech já. Nebudu vás dlouze napínat. Ležela na gauči.

Milá paní L., 
jsi mi velkou inspirací. Z nápadů, energie, sebe sama a peněz, cos´ do toho byznysu dala, mi běhá mráz po zádech. Obdivuju tě a asi nejvíc sympatické mi na tobě je, že nejsi žádná kočka/sněhová vločka. Uspět nepotřebuje jen skvělý nápad. Jen hrozně chtít. Chce to mít něco v hlavě, být odvážná, pro někoho možná až příliš drzá. A hlavně nikdy nepřestávat. S novinkami. S konkurenčním bojem. Ale ani s (vlastní) pochvalou.

Když jsem připravovaný text četla, netekly mi jen slzy. Krom tekutiny tu byl i kouř. Kouř z mé hlavy. Tolik slov jsem neznala. Tolik slov jsem na první dobrou ani nechápala. Ale byla jsem v klidu. Když jsem Sime poprvé vzala s sebou na komentovanou prohlídku do Národní galerie, asi po pěti minutách mi ona šeptala do ucha, že nerozumí každému pátému výrazu, co lektor říká, ale že i tak je tady nadšená. No, prosím! Byla jsem na tom stejně. (Navíc obrat hejt jsem si okamžitě osvojila; krátké/praktické/k dennímu užití!)

Taky mě polilo horko. Když Lenka vyjmenovávala v odpovědi, co za street wearovou klasiku má mít každý člověk v šatníku, byla jsem bledá. Nic z toho nemám. Neznám uvedené názvy, ani čísla, ani písmena. Já, taková holka (pražské) ulice! L. mě ale posléze uklidnila, že mám. Že je jen nezmiňuje, protože je neprodávají. Uff, to mi spadl kámen z konversky.

Chtěla bych být jako ona. Vstřícná, diplomatická, ale zbytečně neztrácet čas. Umět myslet i za roh. A být dnešní!

Je to idol! Ze své pubertální lásky udělala životní vášeň. A z vášně robotu. A taky - jak to popsal můj zkušený muž - Lenka svým úspěchem neotravuje. Jak pěkné.
Jak zřídkavé!

Jen v jedné věci kočička trošku kecá!
...
Mnohokrát, když jsem si psaly, koukaly na mě z obrazovky počítače od ní totiž dost velké nesmysly.
Ne-ne, žádné drogy ani alkohol.
Jen přepnutá klávesnice, to víte - někdo dělá po nocích faktury, zatímco jiný si na pinterestu připichuje 135. pruhované tričko.
...
Aneb není chill jako chill. A mateřská jako mateřská.

29 komentářů:

  1. Šmarjá, já jsem asi úplně mimo....:( .... mimózní Lada :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak co s tím?? A nestačí, že má šiltovku manža a synek ??? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sem se nepodepsala - L. :)

      Vymazat
    2. Tím - řekla bych - máte za partii splněno!

      Vymazat
  3. Tak nevím, jestli se mám dřív smát Tvému nenuceně vtipnému psaní nebo brečet nad svou neschopností a věčnou nerozhodností, kterou si při čtení zase a opět uvědomuju.... a stále nekonám.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hej,
      tak až se rozhoupeš, draftuju tě. Chci být totiž tvůj agent!!!

      Vymazat
  4. Haha a já jsem se taky úplně ztratila...jdu guglit všechny ty street vyrazy a hledat ksiltofku nebo stačí conversky;-)? Kazdopadne tleskam, fandim odvážným zenam a baví me o nich z gauce číst;-) Zdraví Jitka

    OdpovědětVymazat
  5. Obdivuju tyhle dravé akční ženské a fakt před nimi smekám. A Roso, ty určitě nepatříš k těm gaučovým dámám, vždyť leckterá by ti tvoji akčnost a nasazení mohla závidět. Bych tak řekla, že jednou skončíš když ne stejně tak alespoň podobně a jistý státní flek opustíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ... nebo vyhraju ve Sportce ... :o)

      Vymazat
    2. Nene, ve Sportce vyhraju já a opustím pole podnikatelské a vrátím se učit do školy, kde jsem učila, nebo do takové, kde chodí Tomík, nebo prostě někam, kde mě to bude bavit a z charitativního platu si budu kupovat pomůcky pro dětičky a chodit na výstavy a kupovat si mapy a spoustu dalších šíleně důležitých věcí...:-D Juchů, to bude pak príma život :-)))

      Vymazat
    3. Dneska (a pak každý další den) před osmou večerní budu na tě myslet, protože plán máš geniální!!! ... :o)

      Vymazat
  6. Každému jeho nebe :-) Už jsem se dlouho takhle nepobavila jako při tomto komentovaném česko-slovenském rozhovoru.

    OdpovědětVymazat
  7. Super! A extra sympatická je mi ta zmínka o neztrácení času. To je totiž přesně ono. Nesrat se s nesmyslama a nevláčet s sebou zbytečné zátěže, ať už se jedná o předměty nebo i o lidi.

    OdpovědětVymazat
  8. To jsou novinky vůbec jsem neměla tucha o čem je řeč. Jdu se vzdělávat a zdar teniskám :) a nejen jim.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ať jsou/jsme vždycky fresh!!! ... :o)

      Vymazat
  9. To je tak aktuální, až to bolí! Dřepět jako žaba na prameni na tom svém jistém, co mě zmáhá a čím dál tím míň baví (a čím dál tím víc... s... no...) a nebo doprčic konečně začít dělat to, proč jsem byla stvořena:-). Chjo, jsem sralbotka... P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždyť ale dneska není konec světa ... !!!

      Vymazat
  10. Ja som vedle jak ta ... Citat viem ale nerozumiem.... Aj ja chcem byt taka!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napíšeme si Ježíškovi ... ?!? ... :o)

      Vymazat
  11. Roso a Oringle, jste úžasné..obě...já vás obě žeru a jsem šťastná, že lidi jako Vy pracují jako stáťáci- učí děti a dělají super práci..i když je to někdy sere...v tom je strašná hodnota, ač se to v každodenní únavě ztrácí..ale když jsem vidělu u Oringle výzdobu její školní třídy-byla jsem z toho paf, a hned bych jí aspoň desítku přidala, kdybych ji měla..každý ale naštěstí není akční podnikatel- nemyšleno pejorativně! Já moc chci, abyste zůstaly kreativní, vtipné, neotřelé a originální..jako jste...a učily děti a psaly knihy a šily a pletly a vařily...protože pro to jste opravdu stvořeny, to není žába na prameni, ani sralbotkovstí, ani nedostatek akčnosti..howg Sylvie

    OdpovědětVymazat
  12. Roso milá, neblázni! Ty rozhodně nemáš proč plakat!
    A vůbec, každý má ten start jindy, někdo teda nikdy:-), ale to SEM rozhodně nepatří.
    Před pár dny jsem narazila na informaci o nyní 94letém pánovi, co se stal v 70 spisovatelem! A cituji: "a za tu dobu napsal téměř 20 knih pro děti (a několik i pro dospělé). Spolupracoval s mnoha časopisy a několika nakladatelstvími, několik jeho pohádek opakovaně vysílá Český rozhlas, zejména v legendárním podvečerním pořadu Hajaja..."
    A plakal? Určitě ne!

    OdpovědětVymazat