pátek 12. září 2014

Inventura 9/2014


Jo, pěkné léto to bylo! A nikdy nezapomenu:

1. Jak jsem učila Myynu šít zipy. Byly jsme spolu na večeři. Tedy - ona si dala jen salát, já (jen) zákusek. Seděly jsme pod platany, v hospodě vyšší střední třídy. Číšník si nás chodil kontrolovat tak co dvacet minut - jestli slečny něco nepotřebují. Krom různých globálních témat jsme se s Markétou dostaly i k šití kabelek a já jsem ji chtěla přesvědčit, že všít uzávěr do tašky je brnkačka. Následovala názorná demonstrace. Místo zipu jsem použila vidličku, místo dvou látek ubrousek. Vidličku spolu s ubrouskem jsem různě přikrývala, odkrývala, zvedala a otáčela. Chvilku mi popis trval a během něj se zaměstnanec podniku přišel dvakrát zeptat, jestli je vše v pořádku. A zda radši na svůj fondán nechci lžíci. Nechtěla jsem, ale když furt nabízel, raději jsem si ji vzala. Klid nám to ale v lekci šití nepřineslo. Naštěstí - když mladý muž dorazil k našemu stolu potřetí, chvalabohu odposlechl část mého urputného výkladu, takže mu rázem došlo, že se celou dobu nesnažím onen příbor vyleštit dvěma prostírkami zároveň. To bylo úlevy. Na obou stranách!

2. Jak jsme v rámci našich východočeských výletů zavítali i do Babiččina údolí. Rodinná procházka podél řeky pro nás ale skončila tragicky. Před Gutfreundovo sochou se Kubka zcela a velmi rozplakal. Slzy jak hrachy na tvářích a zoufalý pohled v očích. "To ale přece není naše babička???", několikrát zklamaně zopakoval.

Následovaly nutné alotrie, aby se nálada v týmu zase zlepšila.
3. Jak jsem, zatímco jsem sbírala prádlo z pavlače před deštěm, hrála si s Mikešem na dece, který opakovaně reklamoval, že si s ním málo hraju na dece, vykládala nákup z tašky, telefonovala s moji maminkou, skládala nádobí do myčky a do toho zároveň i servírovala večeři Kubkovi. Byly tehdy párky, dětské, bez éček - bylo napsáno velkým písmem na obalu. Já mu jeden kus ohřála, přidala kečup, krajíc a jez! Teprve když přišel muž z práce, zjistil ze zbylých oťapků na talíři, že jsem synovi párek zapomněla oloupat. Polil mě pot a prosila jsem hned muže, ať taky jeden kus masa v umělém střívku sní, ať víme, co strašného to se zažívacím systémem člověka udělá. Striktně odmítl. To je otec, co?! (Poznámka pod čarou: Kuba přežil!)

4. Jak jsem přišla na to, že úplně nejvíc husté/vzdušné/lesklé/šik vlasy mám, když si je umyju (omylem) dvakrát bezprostředně po sobě. Jak jsem to zjistila? Na co jsem při tom myslela? Na nic! To se stalo jedno to ráno, kdy jsem nemyslela vůbec. Některé letní noc byly u nás totiž tak náročné. Vlastně některé ani nocemi nebyly.

5. Jak mi vypadl zub. Kus dvojky vepředu. Z ničeho nic! Se divím, že jsem ten den neměla jít (poprvé!) třeba do televize.

6. Jak Miki vypadl z kočárku. Vyklopil ho Kuba. A kdy vás třeba zajímalo, co jsme jako s Davidem v tu chvíli dělali my a proč jsme tomu nezabránili, tak vám prosím hlásím, že my dva jsme se spolu zrovna váleli v posteli!!! Stalo se to totiž v Ikey, kde jsme si kupovali nové matrace. Do detailů s dovolením zabíhat nebudu, dost možná, že jste celou tu nehodu viděli na vlastní oči. Ona tam totiž podle mě v tu sobotu byla snad celá Praha!

7. Jak se Kuba potkal s velkým cizím černým psem. Ten mu sice ruku neukousl, ale jen stiskl. Tedy - říkal to můj muž, já celý incident ve venkovní restauraci neviděla. Ani majitelů psiska jsme se nemohli zeptat, protože ti v následné vteřině zcela zmizeli. Co řešíme, ale zaznamenal provozní onoho hotelu, kde jsme obědvali a okamžitě jako omluvu Kubovi a jeho kamarádovi nechal donést zmrzlinový pohár. Jen škoda že to bylo mezi polévkou a druhým jídlem, a že kámoš nesmí kravské mléko. (Poznámka pod čarou: Kuba přežil! Kryštof přežil!)

8. Jak jsme si letos písečných pláží užívali až do zbláznění ve Žlutých lázních.

9. Jak jsme po Praze cestovali přívozem, kdy hlavně zrána je takto naše Matička překrásná.

10. A jak Mikuláš zjevně usoudil, že na všecky ty krásy kotliny české má v životě ještě milion času
a
kdykoli jsem vuzek na výletě roztlačila, usnul.
Zlaté děcko!

23 komentářů:

  1. Má milá, ten večer jsem tě viděla poprvé na živo a tvůj artisticko-eskamotérský kousek s vidličkama a ubrousky, coby propriet znázorňujících zdrhovadlo, si zcela získalo moje srdce! A jsem moc zvědavá, zda-li si do svých zářijových poznámek zařadíš i zítřejší odpoledne, které bude určitě taky stát za to! ^^
    P.S. Dvakrát za sebou umyté vlasy nabyly více na objemu, pravíš....? Vyzkouším! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná že si na památku na zítřejší setkání nechám vytetovat ono datum na předloktí ... !!!

      Vymazat
  2. První fotka Mikulov, že jo....:-) A zítra se těším!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že váháš?!
      Protože co by to bylo za léto bez Mikulova?!? Mikulov do každé rodiny!!! ... :o)

      Vymazat
  3. Ha ha...tak to Ti musím Roso napsat, že být vyklopen z kočáru, je asi úděl druhorozených:-)))). Zrovna včera jsem potkala paní se kterou jsme ležely v porodnici a ona měla chlapečka a říkala mu pořád Majdo, jak se jmenovala holčička , kterou už měla doma a já Maxovi zase Adame...no a tak jsme si v rychlosti prohodili zkušenosti...jejich Dan byl vyklopen v obchoďáku...náš Max doma . Tak hurá do těch podzimních zážitků! Mějte se moc prima!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci,
      kdybych to neviděla na vlastní oči - neuvěřím, ale půlroční holčička dala bez ztráty kytičky, když se její bratr (3 roky) - byť jen na vteřinku, ale přeci - postavil oběma nohama na její záda, zatímco ona ležela na břiše na zemi.

      Druhorození zjevně přežijí víc než kočky ... !!!

      Máváme máváme vaší nejlepší bratrské dvojce!

      Vymazat
  4. Holky - jak se vám to povedlo - to vyklopení? Teda ne že bych chtěla návod, to ne - spíš čeho se vyvarovat??? Zatím se nám to doma nepovedlo (třikrát hurá!!!)... Jinak inventura jak má být, chválím!!! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doporučuju nevěšet šestnáct kilo živé váhy na madlo!!!

      Vymazat
  5. Tak takhle jsem se nenasmála už dlouho :o)))) a nejvíc u bodu 3 zážitek s párkem, to teda nemá chybu :))). Jó a taky vlasy.....My jsme měli jen výklop dítka z houpacího lehátka. Ale naši kdysi v době minulé jeli vystát frontu na lednici....mamka jela s kočárem s bráchou napřed a táta dojel s trabantem později. Šťastni, že uspěli narvali lednici do auta a jeli radostně domu a až tam si vzpomněli, že měli sebou bráchu v kočárku a tak to otočili a hnali zpět, brácha seděl v kočárku před krámem, tak jak ho tam chudáka zanechali...:) P.S.: Následky nemá...Zdraví Lada

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se za ten párek hrozně stydím a je mi to líto, ale však víš - cizí neštěstí ...

      PS: A kde byla při ledničkové kauze tvá nejkrásnější sestra? Že ne, že jste ji pro ušetření místa v autě nenacpali dovnitř, do mrazáku???

      Vymazat
    2. To jsem byla asi ve škole....a do mrazáku bych se asi nevešla, byla to myslím taková ta s tím malým mrazáčkem uvnitř lednice, co se pak namrazily ty dvířka a mrazák nešel otevřít :). holt už něco pamatuju :o). A za párek se nestyď, vše pro dítě, i za cenu pokusů na tatínkách :).

      Vymazat
    3. Jé já blbě četla, já myslela, že jsem nejkrásnější jááá :) a ségra už byla tam u vás..

      Vymazat
  6. Bezva inventura a trosku vám zítra holky závidím tu Veverkovu. Užijte si to. Věrka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Free sobota, to každičkou matku dycinky potěší, že jo?!?

      Vymazat
    2. Co se bude zítra dít ve Veverkově? :O

      Vymazat
    3. Že by nějaká afterparty?

      Vymazat
    4. Že by??? To abych už od rána svážela do Veverky víno a jiné dobroty! :)

      Vymazat
  7. ....krásné pestré léto jste měli...a teď jsem si prohlédla také ty ilustrace v rumunské knize...já bych pro legraci dala rumunskou Rosu tady nahoru místo foto...aspoň na chvíli, prosím...moc zdravím..pa Vokopka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen co si ošéfuju rumunská autorská práva, jdu na to!!! ... :o)

      Vymazat