Inventura 9/2014

Jo, pěkné léto to bylo! A nikdy nezapomenu:

1. Jak jsem učila Myynu šít zipy. Byly jsme spolu na večeři. Tedy - ona si dala jen salát, já (jen) zákusek. Seděly jsme pod platany, v hospodě vyšší střední třídy. Číšník si nás chodil kontrolovat tak co dvacet minut - jestli slečny něco nepotřebují. Krom různých globálních témat jsme se s Markétou dostaly i k šití kabelek a já jsem ji chtěla přesvědčit, že všít uzávěr do tašky je brnkačka. Následovala názorná demonstrace. Místo zipu jsem použila vidličku, místo dvou látek ubrousek. Vidličku spolu s ubrouskem jsem různě přikrývala, odkrývala, zvedala a otáčela. Chvilku mi popis trval a během něj se zaměstnanec podniku přišel dvakrát zeptat, jestli je vše v pořádku. A zda radši na svůj fondán nechci lžíci. Nechtěla jsem, ale když furt nabízel, raději jsem si ji vzala. Klid nám to ale v lekci šití nepřineslo. Naštěstí - když mladý muž dorazil k našemu stolu potřetí, chvalabohu odposlechl část mého urputného výkladu, takže mu rázem došlo, že se celou dobu nesnažím onen příbor vyleštit dvěma prostírkami zároveň. To bylo úlevy. Na obou stranách!

2. Jak jsme v rámci našich východočeských výletů zavítali i do Babiččina údolí. Rodinná procházka podél řeky pro nás ale skončila tragicky. Před Gutfreundovo sochou se Kubka zcela a velmi rozplakal. Slzy jak hrachy na tvářích a zoufalý pohled v očích. "To ale přece není naše babička???", několikrát zklamaně zopakoval.

Následovaly nutné alotrie, aby se nálada v týmu zase zlepšila.

3. Jak jsem, zatímco jsem sbírala prádlo z pavlače před deštěm, hrála si s Mikešem na dece, který opakovaně reklamoval, že si s ním málo hraju na dece, vykládala nákup z tašky, telefonovala s moji maminkou, skládala nádobí do myčky a do toho zároveň i servírovala večeři Kubkovi. Byly tehdy párky, dětské, bez éček - bylo napsáno velkým písmem na obalu. Já mu jeden kus ohřála, přidala kečup, krajíc a jez! Teprve když přišel muž z práce, zjistil ze zbylých oťapků na talíři, že jsem synovi párek zapomněla oloupat. Polil mě pot a prosila jsem hned muže, ať taky jeden kus masa v umělém střívku sní, ať víme, co strašného to se zažívacím systémem člověka udělá. Striktně odmítl. To je otec, co?! (Poznámka pod čarou: Kuba přežil!)

4. Jak jsem přišla na to, že úplně nejvíc husté/vzdušné/lesklé/šik vlasy mám, když si je umyju (omylem) dvakrát bezprostředně po sobě. Jak jsem to zjistila? Na co jsem při tom myslela? Na nic! To se stalo jedno to ráno, kdy jsem nemyslela vůbec. Některé letní noc byly u nás totiž tak náročné. Vlastně některé ani nocemi nebyly.

5. Jak mi vypadl zub. Kus dvojky vepředu. Z ničeho nic! Se divím, že jsem ten den neměla jít (poprvé!) třeba do televize.

6. Jak Miki vypadl z kočárku. Vyklopil ho Kuba. A kdy vás třeba zajímalo, co jsme jako s Davidem v tu chvíli dělali my a proč jsme tomu nezabránili, tak vám prosím hlásím, že my dva jsme se spolu zrovna váleli v posteli!!! Stalo se to totiž v Ikey, kde jsme si kupovali nové matrace. Do detailů s dovolením zabíhat nebudu, dost možná, že jste celou tu nehodu viděli na vlastní oči. Ona tam totiž podle mě v tu sobotu byla snad celá Praha!

7. Jak se Kuba potkal s velkým cizím černým psem. Ten mu sice ruku neukousl, ale jen stiskl. Tedy - říkal to můj muž, já celý incident ve venkovní restauraci neviděla. Ani majitelů psiska jsme se nemohli zeptat, protože ti v následné vteřině zcela zmizeli. Co řešíme, ale zaznamenal provozní onoho hotelu, kde jsme obědvali a okamžitě jako omluvu Kubovi a jeho kamarádovi nechal donést zmrzlinový pohár. Jen škoda že to bylo mezi polévkou a druhým jídlem, a že kámoš nesmí kravské mléko. (Poznámka pod čarou: Kuba přežil! Kryštof přežil!)

8. Jak jsme si letos písečných pláží užívali až do zbláznění ve Žlutých lázních.

9. Jak jsme po Praze cestovali přívozem, kdy hlavně zrána je takto naše Matička překrásná.

10. A jak Mikuláš zjevně usoudil, že na všecky ty krásy kotliny české má v životě ještě milion času
a
kdykoli jsem vuzek na výletě roztlačila, usnul.
Zlaté děcko!