Louvre

Nechtěli jsme ani kvůli Paříži přijít o prázdniny - bazény, přírodu a snídaně na terase. Proto jsme si vybrali bydlení za Paříži, v naturistickém resortu Heliomonde, každé ráno sedli na vlak a do hodinky vystupovali na zastávce Paris Austerlitz. Milá náhoda, že?!

Dnes nás čekal Louvre, vstupenky jsme si taky víc než měsíc kupovali předem a co jsme ušetřili za děti, za které v žádných státních francouzských muzeích neplatí, to jsme samozřejmě hned probendili. Den jsme začali před Notre-Dame a o pár ulic za rohem se už většina z nás nemohla dočkat, až se zblázní radostí v třípatrovém oficiálním NBA obchodě - napovím vám, Týnka ani já jsme to nebyly.

V přesném časovém slotu, který nám byl muzeem Louvre určen, jsme do něj vstoupili, aby nás spolkl dav fanoušků Leonarda da Vinci a miláčků Mony Lisy. Postupovali jsme, počkali si, koukali a fotili - jako všichni na světě. Pak jsme se v Louvre ztratili, našli, najedli a opět ztratili na odchodu ven, ale cestu do Invalidovny už jsme ze včerejška znali dobře.

Tamější muzeum francouzské armády se náš nejstarší syn pravděpodobně chtěl naučit nazpaměť, byl tam tak dlouho, že nás s Týnkou už už málem pozvali na právě probíhající vojenskou svatbu v komplexu válečných hrdinů. Z krypty Napoleonovy hrobky nás zase ztracené vyvedl syn Mikuláš, kterému i doma říkáme Petit Nicolas; prostě nás ta Francie ohromně baví.

A to včetně kavárničky na nádraží Paris Austerlitz, kde už si dáváme malé kafe na zpáteční cestu vlakem pravidelně, den co den. Jako rodilí Pařížané ...