Jak přežít rok 2025

Toto jsou moje radosti posledních hodin, dní i minulého roku. Ty si teď hýčkám a pečuji o ně; tolik mě potěšily, pohladily po duši. A kouzlí mi úsměv na tváří, když si na mě zkouší sednout lednová chandra.

Výstava École de Paris

První letošní výstavu jsem měla tu čest vidět i s komentovanou prohlídkou a nejmilejším slovem mojí nejmilovanější kunsthistoričky Moničky Švec Sybolové. Do Valdštejnské jízdárny jsme šly spolu s Týnkou, nakoukat se a načichat Paříže, protože víte, jak to je - Paříž je vždycky dobrý nápad! A obrazy George Karse, Othona Coubina a Zdeňka Maurice Eberleho jsou nádherné, barevné, růžové i temné a bolestné, stejně jako jejich osud. Výstava Národní galerie Umělci z Čech trvá do 2. března.

Malý výlet do Paříže

A jestli si máte z výstavy, krom povznášejícího zážitku meziválečné Paříže, odnést ještě něco, pak je to dětská knížka, kterou k výstavě napsala právě Monika. Příběh francouzské vyjížďky je noblesně elegantní, jemně vzdělávací a díky siamskému kocouru Cyrilovi taky hodně vtipný. A zamilujete si jej stejně jako modré ilustrace v knize, které vás svou poetikou na Montmartre, do Provence i Maroka přímo vtáhnou. Pro děti od sedmi let.

Výstava Chiharu Shiota: Neklidná duše

"Tam musíš - je to jako dveře u vás doma!" Psala mi kamarádka Soňa, když výstavu v Kunsthalle sama viděla. Popadla jsem proto o prázdninách všechny naše děti a šli jsme se na to podívat. A byli jsme okouzlení, jakkoli teenager si přečetl všechny popisky k dílům japonské umělkyně žijící v Berlíně a disputoval nad jejími traumaty, zatímco malošci si nejvíc užívali červenou barvu a kinetiku objektů. Výstava je to půvabná, stejně jako dát si brownies v kavárně v posledním patře nebo vyjít schody ještě výš, úplně až do věže, sednout si na tamější okna a pozorovat malostranský cvrkot. To je moc fajn.

Petra Soukupová: Marta děti nechce

Knížku jsem si šetřila na vánoční svátky, vstávala kvůli ní ráno, když ještě všichni spali a moc jsem si ji užila. Smířlivá povaha hlavní hrdinky Marty mi konvenovala, jakkoli jsem v ději na ni snad sto krát pomyslně křičela: Tak už mu to řekni! Tak už jí to řekni! Běž pryč! Nebo naopak Tam nechoď! Bavila mě ta štreka s ní do Santiaga, oteklé nohy i instagramové sdílení. Nejvíc mě ale těšil vyzrálý styl vyprávění mojí oblíbené spisovatelky, stále píše studeně až chladně, dramaturgie tohoto příběhu ale vše krásně, hřejivě zabalila. Až se mi teď po Mimi/Martě stýská. 

Tomáš Padevět: Šest dnů

To je úplně jiný román. Na smrt nemocný bisexuální spisovatel si na Klinice experimentální důstojnosti nechá znovu promítnout celý svůj život od začátku do konce. Jeho socialistické dětství mě tradičně bavilo, o jeho polyamorním patnáctiletém svazku s mužem a ženou někde na konci Novohradských hor jsem četla se zdviženým obočím. Někdy mi hlavní hrdina Tomáš přišel až moc naivní, pak jsem si ale řekla: je to muž. Obočko dolů jsem ale dala, když jsem pak v poslední třetině knihy začala přemýšlet o vztazích, rodičích a dětech všeho druhu. Vlastních, nevlastních, chtěných, nechtěných. Milovaných i nemilovaných, mladých a starých. Tomáš je v knize velký estét a ještě větší experimentátor. Ale právě jeho překračování konvenčních hranic mě výborně donutilo k partnerským úvahám. Děkuji za to. 

David Walliams: Půlnoční gang

Jestli je něco na lednovou nenáladu perfektní, tak je to plánovaní letní dovolené. A jestli si něco budu navždycky spojovat s naší loňskou Korsikou, pak je to právě tato audiokniha opět načtená výtečným Jiřím Lábusem. Nelekejte se, je to nemocniční příběh hospitalizovaných dětí, ale jak prozrazuje sám název, po dvanácté v noci se tam dějí věci. A jestli chcete poslouchat zdánlivě smutný příběh o mateřském odmítnutí, profesním vyhoření i vážné dětské nemoci, stejně jako tuze vtipný příběh o kamarádství, laskavé péči a skutečném lidství, toto si s dětmi určitě pusťte.

Uno

A ještě něco je u nás doma dovolenková, stejně jako vánoční, klasika - karetní karban. Hru Uno milujeme už roky, proto jsme ocenili její perfektní a super akční mutaci Flip. Babička od nás pod stromeček dostala verzi Harry Potter, která má taky ohromné kouzlo. Čemu jsme zatím na chuť nepřišli, je Uno Flex. Návod to má dlouhý jak tapetu a s maminkou a sestrou jsme si k němu musely dát sklenku šumivého prosecca, jinak by nám vybublaly nervy. Vás Uno Flex baví?

Sézane

A když jsme u těch dovolených, nemůžu se s vámi nepodělit o mou další loňskou lásku, objev francouzské značky Sézane. Kamarádka Ivanka vynesla na party jejich košili a já od té doby ulovila na vintedu už dvě. Zbožňuji jejich videa na sociálních sítích - šik styling i šarmantní náladu. Jednou bych chtěla nosit jejich dlouhý kabát i puntíkatý černý top s mašlí. A jestli mě letos letní cesty zavedou přímo do jejich krámu, snad tam neomdlím naprostým blahem.

Umění, čtení, hraní i paráda - to dělá šťastnou mě.

A co Vy? Co blaží Vás?

Šťastný rok 2025

 

Loni se mi povedlo podat ruku Martinu Veselovskému, Daniele Drtinové nebo Jiřímu Macháčkovi.

Fotila jsem pro značku Notino, kdy vznikla tato fotka.

A srazila mě srnka.

Ne, nepřepsala jsem se. Ona srazila mě, ne já ji. Jela jsem v noci z kina a ona mi skočila přes kapotu. Přestože jsem měla pocit, že se mi o auto jen tak opřela bokem, ráno jsme s mužem vyndávali z adaptivního tempomatu pinzetou její chlupy. A přestože se to všechno muselo stát jen sedmdesát dva hodin před naší cestou na Korsiku a oprava škody na autě nás stála zlaté prase, ráda bych se s tou srnou znovu potkala a usmířila se.

Loni moje sestra po jedné svatbě, dvou dětech a sto letech dokončila vysokou školu a my slavili její promoce.

Loni jsme s mužem poprvé plavali závod Kazínská míle na Berounce.

A kousek od stejné řeky jsme letos hezky opravili starý dům, aby se nám v něm krásně žilo. A to oko, co mi z těch sedmi šťastných měsíců rekonstrukce cuká - to je to druhé, co nejde na fotce vidět.

ŠŤASTNÝ ROK 2025