Knížky, filmy, svetry - jinak to nevidím.
Linda Bartošová: Jako by mě opustila všechna síla
Tip na knížku jsem dostala od své studentky - mám jejich doporučení moc ráda, aspoň mi tak po maturantech každoročně něco zůstane.
Poslední kniha novinářky Bartošové jsou rozhovory s lidmi, kteří si prošli nebo procházejí terapiemi. Mně se četla tak dobře, že jsem ji dala za víkend. Nejdřív jsem si vybrala interview s těmi, které jsem z mediálního prostoru znala, ale to vám nedoporučuji. Mnohem zajímavější a napínavější pro mě ve finále byli fotbalista, spisovatel, influencerka, zpěvačka či novinář/ka, o kterých jsem dříve neslyšela. Jak pečovat o zdraví své duše je myslím dokonalé čtivo pro podzimní splín. Pravidelný a vydatný spánek, pohyb, málo alkoholu a knihy, to jsem si ze všech těch otevřených, upřímných, zraněných nebo stále bolavých zpovědí o vyhoření, poruchách příjmu potravy, depresích či úzkostné poruše odnesla do života. Ostatně jak píše i Linda v doslovu: "Knihy léčí." A to je i moje mantra.
Marek Torčík: Rozložíš paměť
Právě s básníkem a spisovatel Torčíkem vedla Linda jeden z rozhovorů, který byl mimo jiné dost o tom, jak silné mohou být sociální sítě. Markovi prý zajistily obrovský úspěch jeho prvního románu, i přesto k nim teď má ambivalentní vztah. Stejně jako Rosa Mitnik. V autofikci qeer kluka z Přerova jsem zatím na začátku příběhu, ale citlivě všímavé vypravování vám záhy osvětlí, proč autor dostal za svůj křehký debut Cenu Magnesia Litera 2024 v kategorii próza.
Martin Váša: Rád bych, ale nechce se mi
Lehoučké čtení, další autofikce mladého/čtyřicetiletého homosexuála a vůně horké Sicílie k tomu. Co ale z knížky nezapomenu nikdy, je autorův/Proustův dotazník, který dřív nebo později v ději zodpověděla každá románová postava. Při jeho čtení jsem si musela v posteli sednout a smát se nahlas. Výborné, výborné, výborné. Plánuji se jeho otázky naučit nazpaměť a ptát se na večírcích svých přátel. Tak schválně - jak vy si představujete BRĎO?
13 dní, 13 nocí
Novinka z kin pro ty, kdo milují filmy jako Černý jestřáb sestřelen nebo Americký snipper. Já šla na promítání s mužem a nejstarším synem a bála jsem se, že budu celou dobu brečet. Děj podle skutečnosti popisuje události v afgánském Kábulu v srpnu 2021, kdy se zoufalí nestoupanci islámského Talibanu snažili všemožně opustit zemi. Plakala jsem jen třikrát; příběh je napínavý, ale největší drama je bohužel to, že se to všechno skutečně stalo. Není to válečný krvák, je to bolestná podívaná na náš svět. Doporučuji vidět.
Francouzský institut|Kino 35
A protože my u nás na vsi žádné kino nemáme, vybíráme si vždycky něco extra, kam pojedeme. A pro zmíněný francouzský thriller jsme si vybrali kino ve Francouzském institutu, kde jsem nikdy nebyla. Škoda, že ten večer nebylo otevřené tamější bistro, ale takřka prázdný kinosál jsme si užili maximálně i tak. A děkujeme Francouzské republice za toto šarmantní místo v Praze a merci i za ten Kábul.
Revamped
Na závěr ještě pár přízemních tipů, které mě v posledních dnech udělaly šťastnou. Cedrově hnědý kašmírový svetr z druhé ruky ulovený na Brugt closet, stejně jako vyhlížení dalších hřejivých kousků z jemné vlny kašmírských koz, kterých je online second hand Revamped teď každý večer plný.
Taky běhání, až do dnes ještě v kraťasech. Už otužování. Obrovský kus žemlovky s Týnkou cestou z gymnastiky. Mikiho glosy ze školy. Kubovy basketbalové plakáty z Paříže zarámované nad postelí. Moje barva N6. Pravidelný spánek a knihy.
A co teď na podzim nejvíc léčí vás?
Žádné komentáře:
Okomentovat