Jak si pozvat Artyčok store

Splnil se mi sen. Už dlouho jsem do svého ekonomického semináře chtěla pozvat podnikatelskou dvojici, ale buď moje pozvání přijali pouze jeden z nich a nebo si přáli přijít každý zvlášť, protože každý měl jiný příběh.

I na Lízu a Tomáše z Artyčok store jsem si musela počkat, ale tento školní rok už nám to klaplo, oba přišli letošním maturantům vyprávět o svém byznysu a byli naprosto fantastičtí.

V kabinetu před hodinou ještě honem zpochybňovali mou volbu právě jich, nebyli si jistí, zda jsou dostatečně zkušení a úspěšní na to, aby mohli ovlivňovat budoucí generace. Ale to oni rozhodně jsou a mým studentům se líbili, hned co vkročili do dveří třídy, protože L. i T. jsou velice mladí, a to bylo děckám sympatické na první dobrou.

A pak začala neuvěřitelná show podpořena prezentací, kdy Líza s Tomášem skutečně krok po kroku, cihlu po cihle, popisovali stavbu jejich společného podnikání. Řekli, co oba studovali na vysoké škole a řekli, čím se dnes oba živí i mimo Artyčok store. A potom už jsme viděli zoufalou fotku původního krámku s květinami v ulice Dónská v pražských Vršovicích, který si mladá dvojice vlastníma rukama předělala k obrazu svému. K dokonale čistému prostoru, kde 1. prosince 2023 chtěla začít prodávat design dovezený z Japonska či Austrálie. Půvabné kousky, které jinde neseženete. Vizuální libůstky, které toužíte mít doma. A že se jim to povedlo!

Když přišel čas na otázky studentů, synergie Lízy a Tomáše nabrala na plné síle. Protože se snad pokaždé stalo, že slovo si vzal Tom a na dotaz odpověděl. A pak zakroutila hlavou Líza a řekla: "Tak tak to vůbec nebylo." A uvedla svou verzi. Ten zdánlivý nesoulad byl tak milý a uvěřitelný, že bylo radost je poslouchat. Proč podnikají právě ve Vršovicích. Proč nechtějí poskytovat franšízu. Jak si vybírají dodavatelé. Jak odmítají dodavatelé. Proč svůj prodejní prostor dotažený do nejmenšího detailu nepronajali jinému podnikateli, který tam chtěl prodávat kola. Nebo proč častěji nezvou lidi k sobě na pivo.

Míra jejich otevřenosti byla skvělá. A jakkoli oba měli tendenci popisovat svou podnikatelkou cestu slovy: "Takhle vy to určitě nedělejte", neměli pravdu. A přestože slovo "fuck-up" znělou tou hodinou taky opakovaně, bylo to výborné. Slyšet, jak má někdo svůj sen, za kterým si statečně jde. I když byl nesčetněkrát naivní nebo se mýlil. Poslouchat o tom, jak chcete neon, na který nemáte rozpočet, a tak si vymyslíte vlastní autorský postup, jak si vyrobit něco, co vypadá jako neon. A jak to nejdřív svítí až moc, a pak to upadne, ale nakonec je z toho váš ikonický vstup z ulice, kteří dobře znají lidí z Vršovic i Vinohrad. A znali jej i moji studenti, kteří šli někdy kolem.

Nebudu vám kecat, do téhle podnikatelské dvojice jsem se zamilovala. A když jsem pro vás chystala tento text, rovnou jsem u nich online nakoupila i pár vánočních dárků. Absolutně oceňuji, když někdo ví, co má rád, co ho dělá šťastným. Když umí věci realizovat, dotáhnout je do konce. Když je ochoten to sdílet s ostatními. Artyčok store se minulé pondělí rozhodně stal mým love brandem.

Lízo a Tome, děkuji, že jste přišli, poctivě se na nás připravili - a vystřihli ve škole perfektní přednášku. 

Vaše láska ke krásným věcem v nás zůstane.