pátek 26. dubna 2019

Moje srdce tluče pro nohy


Po dvou letech jsem dodělala naše rodinná fotoalba.

Nosila jsem tu nutkavě otravnou a otravně nutkavou myšlenku restu zahryznutou hluboko za krkem. Přitom zbytečně. Nechat čas uplynout je skvělé. Najednou jsem měla báječnou možnost zase sledovat naše děti z roku dva sedmnáct. Bylo boží, že jsme tehdy měli malinké miminko. I chlapečci se tolik změnili. A dneska žijeme v jiné zahradě. A svým způsobem i v jiném domě. Na milion věcí, událostí a smíchů z té doby už jsem úplně zapomněla. A taky já jsem jiná.

Proboha proč jsem kdysi na narozeninovou párty chlapečků pořádanou u nás doma v kuchyni kupovala papírové(!) talířky, papírové kelímky a papírové brčka, která jsem všechna nakonec vyhodila do koše. Až mě ostuda liská, když vidím takovou blbost. Na druhou stranu mě upřímně zaskočilo - i když si zžíravě léta myslím právě opak - jak dlouho a kolikrát na sobě nosí naše děti stejně oblečení. Kolik podzimů a jar vylítají ve stejné nepromokavé bundě, jak ji pak po Kubovi zdědil Miki a nakonec stejné námořnické unisex proužky jednou oblékne i Týna. Jsem marnivá, baví mě hadry. Baví mě, když moje děti k sobě ladí. Baví mě nedbalá elegance nezralých džentlemanů i strakaté retro malých holčiček, co mají veliké oči. A zrovna u Týnky jsem moc ráda, že jsem dostala pracovní nabídku fotit pro dětský second-hand, po které jsem se rozhodla pořizovat ji výhradně a pouze oblečení z druhé ruky. Šetřím - kapsu i planetu; hledám a kombinuji, proužky, puntíky, barevné a ještě barevnější. Navíc zánovní originál je zaručen. A dost mě potěšilo, když dvě z vás nezávisle na sobě jste mě oslovily k odkoupení celého holčičího šatníku. Protřídila jsem skříň, připravila vyprané kopečky a hory voňavých šatů poslala pěkně dál do světa.

To s botami je to u nás jinak. Nové roční období - nový pár. Někdy i dva. Boty na ven. Boty na slušno. Co fotka, to jiné nohy. Od narození Kuby jsem ale i ve výběru bot udělala velký krok. Kdysi jsem mu chodila nové boty kupovat do kamenné prodejny, z čehož mi dneska tuhne úsměv. Nemám pro to žádná hluboká fyziologicko-ortopedická zdůvodnění, jen mě samotnou prostě baví chodit naboso. Celý život nesnáším bačkory a teď miluju barefoot. A svá děcka se snažím obouvat stejně. A taky nakupuju on-line. S dětmi pravidelně obkreslujeme jejich nahé chodidlo, dopočítáváme nadměrek a Týnce i klukům vybírám krásné nové střevíce v e-shopu. Vybírám, roluju, srovnávám, vracím se. A po letech přeskakování mezi prodejci zůstáváme věrni LittleShoes. Proč? Protože vím, že za tímto jihočeským konceptem je Klára. Příčetná a rozumná podnikatelka, která se svou dětské obuví stojí pevně na zemi. Její internetový obchod je přehledný a přesný. Pro štíhlé nožky, pro pořádné nožky. České značky, světové ikony. Kasa cink objednáno pro tři děti, ale jen barefootové boty se mi onošené podařilo po sezóně prodat dál. Opět právě Klára mi doporučila bazarové skupiny, kde jsem boty střelila za zlomek ceny, ale myslím, že někomu radost udělaly milionovou.
...

A podle čeho si vybíráte, když nakupuje po internetu? Co u vás u bot rozhoduje kromě ceny? Ceníte si péče o zákazníka? Líbí se vám osobní spojení? Chcete odbornost? Chcete služby navíc? Mají pro vás váhu léta obchodnické praxe? Jste věrní zákazníci? Chcete dárky k nákupu? A bazarový prodej už jste zkusili?

S Klárkou se znám, co Miki začal chodit a od té doby my s Klárou chodíme - na kafe. Znám její obuvnické historky ze zákulisí. Obdivuji ji za její nejtrpělivější proklientský přístup. Její obchodní duch a tah na branku jsou mi velkým vzorem. Ona pořád podnikatelsky roste. Nefňuká. Řeší. Zlepšuje. Poslouchá, co chcete. A taky vám to nabídne! Ale mě stejně nejvíc těší její holčičí živelnost, se kterou mi třeba minule nadšeně nahlas do ucha zašeptala, že dcery Pavla Lišky mají na nožkách barefootové boty asi od ní - když jsme je všechny tři potkali na hřišti v Riegrových sadech. Klářino srdce prostě tluče pro nohy!

A ještě Týnčina jarní volba. Protože boty můžete mít pohodlné, značkové, ikonické, veganské  a kdo ví co ještě,
ale jen jedny na světě se jmenují S a k u r a! (Camper)

19 komentářů:

  1. Mě osobně vadí malý, skoro žádný výběr ve větších dětských velikostech. Syn má ve 4. třídě velikost 39/40 (a není sám, jsou i větší tlapky). Dospělácké jsou mu široké. Je to boj ;)
    Ale podědil na lítačku moje tenisky, které jsou mi už malé :D

    OdpovědětSmazat
  2. Boty pro starsi dceru to je boj! Kdyz se meni sezona uz trnu kde ji zase koupim boty. Ma sirokou nohu a vsude ji "tlaci na malicku" jen to slysim tak omdlivam!On line jsem si jeste boty koupit netroufla.Bydlime na Slovensku, ale boty jsem ji kupovala uz i ve Zline a Praze. Ma ted cislo 31 a to uz je taky problem. V Blave je super obchod Jezko Bezko se jmenuje, ale vetsi cisla uz moc nemaji, ze se malo prodavaji. No ted se mi podarilo objevit novy obchod v Piestanoch coz mam skoro za rohem a pani mi prozradila,ze znacka d.d.step by mela od podzimu prodavat i barefootove boty coz by melo byt pro sirsi nohu idealni.Tak doufam a cekam na podzim.Omlouvam se za moji slohovou praci, ale musela jsem :-))

    OdpovědětSmazat
  3. Mě zajímají ty fotoalba...jestli vyvolate fotky a klasický je
    dáte do alba,nebo děláte scrapbook či fotoknihu😊
    Boty kupuju v obchodě, fytioterapeutka nám doporučila značku Superfit. Syn ma rád boty Keen 🤩
    B

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Bude albumový post - vytleskali jste si jej, máte ho mít!!!

      Smazat
  4. Roso,mě taky zajímají ta fotoalba :) Děkuji.Kamila

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Fááááááááááááákt?! Tak to já dám vědět!!!

      Smazat
  5. Ach boty...naše děťátka se k botám chovají tak, že mám pocit, že je jedno, jsou-li boty za tisíc nebo sto, prostě za týden jsou na dranc. Sama mám problém s botami a pamatuju svoje dětství, které bylo snad jenom rozdělené do období, kdy jsem rozcházela nové boty, co mi odíraly paty/palce/malíčky a dobu, kdy se rozchozené boty trhaly. Takže nekupuju boty na stánku, ale tak nějak jdu po těch levnějších. A většinou skončím u toho, že nakupuju u Bati, protože to mám vyzkoušené, doma je mám za tři dny a dají se v pohodě vrátit.

    OdpovědětSmazat
  6. Tak ohledně jednorázových zbytečností to mám v sobě snad zakódované už od narození, nesnáším plýtvání a občas tím některé lidi kolem sebe asi i štvu. A boty? No, u nejmenší mám celkem vychytané značky užších a přiměřeně měkkých bot, takže můžu nakoupit přes internet i na bazaru, ale hoši už dávno odrostli dětským a dospělácké jsou jim šíleně široké, takže obvykle naněkolikrát obcházíme obchody a mezi dámskou obuví hledáme klučičí nebo aspoň unisex design a něco, co prostě bude sedět a bude to zaplatitelné. Poslední vybrané sandály v hodnotě 2600Kč jsem odmítla, protože on je prostě nebude nosit 6 sezón tak, jako já, takže mu je za ty prachy prostě nekoupím (ostatně za tolik je nemám ani já). Musíme zkrátka hledat dál...

    OdpovědětSmazat
  7. V mojom babičkovskom veku mi sedia len nike tenisky, aj to nie všetky tvary!

    OdpovědětSmazat
  8. Junior má široké nohy, takže pro něj byl barefoot "jasná volba", jiné boty ho tlačí. Nakupuju většinou na internetu, někdy i z druhé nohy ;) V Olomouci moc jiných možností není. No a teď jsem BF botám propadla i já. Je to jako chodit v těch nejpohodlnějších papučkách. Právě plánuju nechat si poprvé v životě ušít boty na míru od jedné paní, která bydlí nedaleko (šťastná náhoda).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pak uka - to chci vidět!

      Smazat
    2. Asi o tom něco napíšu na blog :) Musím se odhodlat, změřit nohu a napsat té paní. Pak překonat cca 6 týdnů čekání a voila!

      Smazat