Zpocená z elektrokola

V pátek večer jsme na Šumavu dorazili s koly rovnou ze servisu. Jaká škoda že se v sobotu ráno ukázalo, že můj bicykl bohužel stále nepřehazuje. A pak se to stalo! Abych všem nezkazila jediný krásný den z prodlouženého víkendu na horách, honem jsem si na Kvildě půjčila elektrokolo. Slunko se rozsvítilo, nahoře kousek od Pramenů Vltavy nám sníh chvíli vtipně křupal pod pneumatikami a já byla rychlejší než vítr. Poprvé v životě jsem opřená urputně do pedálů dostávala záchvaty šťastného smíchu. Poprvé v životě jsem předjela Davida. Poprvé v životě jsem předjela úplně všecky.

Jako bolavě otlačený zadek máte z elektrokola úplně stejně jako vždy, i řetěz vám při blbém přehazování spadne, ale jinak jízda je to famózní. Vlasy jsem měla rychlostí zeširoka okolo celé hlavy a úsměv od ucha k uchu. Ze začátku jsem se za své jednostopé vozidlo napájené baterkou dosti styděla a turistickým kolemjdoucím se ze sedla omlouvala pohledem, jenže tomu adrenalinu z rychlých kopců nahoru a ještě rychlejších dolů, z hrbolatých sjezdů lesem i super-hladkých silničních cest vedoucích vzhůru se prostě nedalo odolat. Cyklistice nehovím, nemám na ni kondičku, vlastně ani pumpičku, ale splnil se mi sen, který jsem si nikdy nepřála. Nosit trikot, měla bych ho v cílové kašperské hospodě jedinkrát za život žlutý.

...

Z včerejšího už pěšího výletu na Klostermannovu rozhlednu Javorník, když bylo na chvíli nádherně, i když pořád zima.

Vylezlo slunéčko!

Z dopolední živé exkurze do malinké sklářské huti v Řetěnicích,
ze které nám domů brzy přijde balíček plný vlastní hubou nafoukaných skleniček. To bude servis!

A úterní noční čarodějky za chalupou (bydleli jsme v Baurově Dvoře), poté co nám dva dny v kuse tak propršelo, 
až by se jeden bál sednou na elektrokolo, aby mu neprobíjelo.

Byl to vřelý čas.