čtvrtek 2. února 2017

Už máme termín stěhování


Je to krásné datum. Symbolické.
Ale musela jsem muže k tomu trochu přitlačit; štěstí že zbraně už mám v pořádku.

K přesné revizi kalendáře nás přivedly dramatické trable minulého týdne. Hned z jeho kraje jsem začala balit a to dvě naše vestavěné skříně, které nás při stěhování předběhnou. Po menší kosmetické úpravě u truhláře půjdou napřed a jako první na naší nové adrese zapadnout do míst, která jsme jim na centimetr přesně nechali připravit. Začala jsem pakovat s vervou a odhodlaně, měla jsem nachystané velké krabice a igelitové pytle a vrhla jsem se na to. Třídila jsem/vyhazovala a balila dětské oblečení, hračky, cestovní postýlku, horskou nosičku, stan a spacáky, mé výtvarné věci a darované látky. Dále mou bizarní, ale velmi rozsáhlou sbírku kartonových krabic, které se vždy hodí - na úhledné zabalení kabelek či slušivý obal pro dárek. (Tu jsem tedy vyhodila komplet celou!). Po dětském pokojíčku jsem pokračovala u nás v ložnici: šaty, obleky, košile, věšáky ... hadry, hadry, hadry. Zhruba ve dvou třetinách mé práce jsem ale začala propadat beznaději, že to nezvládnu. Že to nikdy nedokončím, že já naši rodinu snad přestěhovat nedokážu. Začaly mi chybět fyzické síly. Každá ta naplněná škatule byla tak těžká, o černém sto litrovém vaku ani nemluvě. Ten navíc neuvěřitelně hnusně smrděl pryží. Ale dala jsem to. Něco jsem pojedla, projela si instagram, překonala krizi a dotáhla čistění polic a šuplíků do konce. Oboje jsem si pak spokojená po zbytek odpoledne ještě mnohokrát šla sama prázdné prohlížet: jaká je to čistá krása a těšila se jak malá, až budou velké šatní skříně na druhý den odvezeny.

Jenže pak mi zazvonil telefon.

Našeho truhláře zradilo srdce a po trojitém bypassu zrovna leží jednotce intenzivní péče, volal mi navečer jeho kolega. Mluvil smutně, ale já byla hlavně ráda, že mistr dřeva žije. Že měl víc štěstí, než můj děda, který nám před třemi týdny odešel. On to šikovný řemeslník v letech zvládne, přestane kouřit a dá se zase do kupy, já mu věřím! Oba dva jsme u svých telefonních přístrojů pokývali hlavou a chvilku na to začali společně dávat dohromady seznam toho, co je třeba u nás v domě ještě před nastěhováním dokončit. Jen akutní věci. Deska pracovního stolu, knihovna i zástěna v koupelně jdou teď stranou, hlásil mi rozumně spolupracovník, a tak náš horký seznam nakonec čítá jen(?) pět položek a pevně doufám, že nám (i teď!) půjde štěstíčko naproti a všecko klapne.

Když jsem ale mobil típla, došlo mi, že tak jako tak dochází k časovému skluzu a na vteřinu jsem začala uvažovat, jestli z toho všeho nemám rovnou omdlít kolmo. Dopadla bych do měkkého. Uprostřed bytu jsme v tu chvíli totiž měli deset XXL pytlů naplněných k prasknutí. A jestli jsem si někdy stýskala, jak to mám těžké: se třemi dětmi a kabelkovou dílnou vměstnat se do tři plus KK, tak teď se mi život pěkně vysmál. Přesně takto jsme zůstali v bytě nasáčkovaní, ale ještě napůl zabaleni s krabicemi naštosovanými v obýváku před knihovnou tak, že se k nám do bytu skoro přestaly dát otevřít vstupní dveře.

A tady naše bydlící story prozatím končí a se uvidí, jestli nám velké finále interiérových proměn dobře vyjde a nás pět statečných se bude moct konečně pohnout o dům dál. Stěhováci už jsou objednáni a zájemci, ať nám prosím drží palce.


Snad budeme mít kliku ...


Ale teplo domova a plná břicha už jsou zajištěná. Vidíte troubu ...

28 komentářů:

  1. Milá Roso,
    hluboce smekám. Ale v podobných situacích je humor asi to nejlepší, i když je někdy velmi těžké si ho udržet. Mé dcery (dnes přibližně ve vašem věku) do dnes se smíchem vzpomínají, jak jsem několikrát při rekonstrukci našeho domečku seděla na zahradě, vzlykala a vykřikovala "Dejte mi Semtex, já to tady vyhodím do povětří, ať mám pokoj!" My jsme totiž rekonstruovali počátkem osmdesátých let, a to se problémy umocňovaly, aby tedy bylo opravdu co řešit. A ještě jsme v domě bydleli. Ale obě shodně tvrdí, že měly krásné dětství. Tak zlomte vaz, pevné nervy a hodně štěstí přeje
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, díky díky díky! Pusu celé vaší rodině.

      Vymazat
  2. Vy teda valíte, vždyť jste ho nedávno koupili, tak to smekám před rychlostí ! Držím pěsti, ať jde vše podle plánu !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děti rostou rychle, už se nám tu nevlezou - musíme si pospíšit ...:o)

      Vymazat
  3. Mě při stěhování z 1+kk do 3+kk braly mrákoty z toho, kolik věcí máme a teď, ve "větším", s námi bydlí jen polovina toho, co jsme měli. A redukce pokračuje :) Tak už jen štěstí, tfuj tfuj tfuj! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky taky bych si ráda toho s sebou vzala "jen trochu"!

      Vymazat
  4. Zbraně už mám v pořádku...nasmála jsem se :)
    Těším se, až budete bydlet, dům podle fotek vypadá naprosto úchvatně! Věřím, že to dopadne dobře :)
    A až závidím...my o dům přišli. Příběh je to takový, že mi lecko nevěří a když už uvěří, tak říká takovéto, že tohle už někde zažil, že tohle se stává, že se nevyplácí žít v jednom domě s rodinou (celá naše ulice tak žije a nikde tento problém neřešili), že jsme s tím měli počítat...každý přiloží nějakou dobře myšlenou, ale nevyžádanou radou. Takže teď musíme zase nějaký ten NÁŠ hledat...
    Přeji hodně sil!
    K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V dalším kole držím obrovsky palce a děkuju ti, Kristýno.

      Vymazat
  5. Mno. A ja tu ve 4+1 s jedním velmi prizpusobivym a chapavym dítětem propadam beznadeji, že nedokážu ani uspokojivě uklidit. Natož abych neco balila a tridila. Drzim vám pěsti! Misa

    OdpovědětVymazat
  6. Roso, v první řadě, upřímnou soustrast.
    A jak vidno, zdraví bylo je a bude pořád na 1.místě.
    kopněte si do pytle, vypusťte do éteru pár jadrných slov a kluci si můžou trénovat "skoky do závějí".
    Držte se, dědeček určitě už mobilizuje strážné anděly:-)
    Magda

    OdpovědětVymazat
  7. není trouba jako trouba! drži pěsti.

    OdpovědětVymazat
  8. Roso, ať máte pro příště kliku! PS: Ke starým dveřím do starého baráku jedině starou. My jsme jich pár právě nakoupili na Aukru. Eva

    OdpovědětVymazat
  9. Milá Roso! Přeju hodně štěstí při stěhování, a zároveň dodávám svůj životní postřeh: chcete-li zjistit skutečnou délku rekonstrukce vašeho bydlení, vezměte čas předpokládaný na rekonstrukci, vynásobte dvěma a přidejte dva měsíce:-D Ale vy to třeba stihnete dřív:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je úplně přesné.

      A stejně tak s rozpočtem: vynásobit dvakrát a přidat dvě stě tisíc ... :o)

      Vymazat
  10. Držím palce a těším se na další reportáž o přesunu a zabydlování ;-)

    OdpovědětVymazat
  11. Rosičko,ty jsi bájo...Tvé zbraně mne upřímně rozesmály, díky Ale o pár řádek dál už tak veselo není. Upřímnou soustrast děvče, je to život...ale bolí! Truhláři, mistru dřeva držím palce a to vůbec ne kvůli Vašemu domečku. Tobě přeji hodně síly , to pak bude radosti, až se budeš mazlit nejen s dětičkama, ale s každým koutkem, věcí atd. v novém domově. Tak at se daří vše už jen podle plánu! Pohlazení dětičkám a i Tobě!Držte se!Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcel, děkuji a děkuji a děkuji. A díky, že jsi tady!!!

      Vymazat
  12. Napinave, ale urcite to bude mit happy end. M.

    OdpovědětVymazat
  13. Roso s těma zbranema jsi mě dostala, to jsem vyvalila oči a přečetla si to dvakrát a dvakrát jsem se zacervenala ;-). Moc vám všem fandím, ať už je stěhování bez komplikací.

    OdpovědětVymazat