úterý 7. února 2017

Sbohem, mé šestinedělí


Je to nejchladnější zima od roku 1942. Padal sníh, mně vlasy a já únavou.

Ale taky to byla doba, kdy jsme my doma mohli sledovat tu největší radost a údiv Kuby nad zrozením nového člověka - nad potřebami Týnky, jejím růstem, vývojem, nad jejím prvním úsměvem. A vedle toho tu byla Mikiho jednoduchá a jasná touha svou malou sestru prostě láskou umačkat! Byl to čas, kdy jsme byli hodně spolu doma, v hrubých ponožkách, dole na koberci, kde probíhaly buď architektonické realizace duploidních staveb nebo dinosauří líté boje. A byly to týdny, kdy jsem byla až málem dojatá, když jsem se večer setkala se svým vlastním mužem na gauči, dala si v tichu konce dne deci piva a on za mě zbytek kuželky kamarádsky dojel. 

Byl to můj měsíc seriálů: Luther (drsná detektivka ze současného Londýna, výrazně antimateřská, ale potřebujete-li úplně vypnout, oprostit se od sebe a svých životů, tuhle kriminální řadu doporučuju!), Miranda (groteska taky z anglické provenience a skvělá konverzační podívaná, když máte chuť se na obrazovce potkat s někým, kdo je ještě tlustější a zmatenější než vy!), Temný kraj (české policejní vyšetřování, kdy jen zíráte, jak nám Lukáš Vaculík pěkně stárne/zraje), Svět pod hlavou (českotelevizní surové retro, které mě dost baví hlavně stylizací a výkony herců ve vedlejších rolích) a Specialisté na Nově (na ty jsem koukala snad jen pro letecké pohledy na Prahu).

A bylo to hlavně půl tucet týdnů mimořádných setkání. Děkuji všem fantastickým ženám, které nás s Týnkou přišly navštívit. Díky nim jsem přežila. Díky ženské síle. Bylo to krásné! Díky vám, dámy, že jsem měla ráno dobrý důvod si umýt vlasy, upravit obočí a navonět se. Jak osvěžující. Díky, že jste se přišly těšit z našeho štěstí. Díky vám za nadšení a ochotu nosit v náručí Týnu tak dlouho, dokud se úplně nerozpustila ve spánku. Díky vám za možnost sdílení svých starostí a běsů aneb co všecko jednoho při nočním kojením nenapadne. Díky, že jsme spolu vzpomínaly: třeba kdy jsme nejvíc mateřsky plakaly a proč. Díky za bezkonkurenční historku dvou sester, kdy starší přišla navštívit mladší do porodnice a ta ji tam zoufalá a nerozkojená uprosila, aby zkusila nakojit její maličkou dceru. Starší (už trojnásobná mamka) tak tedy udělala a spokojené miminečko pak spalo šokujících osm hodin vkuse - až se na něj chodilo dívat celé novorozenecké oddělení. Díky za vtip a laskavost, který jste k nám přinesly, když my s Vali nemohly ven. A pevně doufám, že vy, co jste se k nám přišly nakazit těhotenstvím, jste odcházely už infikované a my dvě Mitnikova děvčata vám tak budeme moc už brzy oplatit vřelou návštěvu, stejně jako přinést rozkošné dárky a puget vonících květin.

Holky, děkuju vám. Neříkám a ani nechci říkat Davidovi všechno, a tak rozmluvy s vámi a vaše pozornost mi teď byla nade vše. A je úplně jedno, jestli máte 0, 1, 2 nebo 3 děti. Jste skvělé a já jsem ráda, že vás mám. Jste moje madony.

4 komentáře:

  1. Prostě (ne prostá) ženská síla :) Mám ráda ten náš ženský svět. Je krásné, že máte ty pravé kolem sebe :)

    OdpovědětSmazat
  2. Prsatý, ženský, krásny príspevok!
    Foto je naj:-)

    OdpovědětSmazat