čtvrtek 31. března 2016

Pod drobnohledem


Oba nafasovali plechy na pečení, abychom si pak společně smlsli na naší kukuřičné novince.

V Bráně k dětem jsem svým dětem vybrala zvláštní stavebnici. Ve středně velké krabičce nám domů dorazilo přes dva tisíce malých dílků.

V balení spolu s papírovými čtvercovými podložkami, kam se mají barevné špuntíky lepit.

Ne, sada konkrétně s tématem dopravních prostředků opravdu není(!) náhoda.

A protože jsem čekala, že svůj bourák k doplnění si vybere jen Kubka,

zatímco Mikeška tato naše jemnomotorická dopolední kratochvíle až zas tak nenadchne, 

přinesla jsem mu rovnou k ruce i plastovou dělenou škatulku, aby si tam on duhové minikousky sám třídil.

Ale chyba lávky!

Miki zatroubil, zařehtal motorem a vybral si i pro sebe šablonu auta.

A protože tenhle frajer se v životě řídí heslem Kouknu a vidím,
hned podle Kuby odopičil i základní mechanismus fungování mozaiky PlayMais.
Stačí si vzít čudlík, lehounce ho namočit o vlhkou houbičku či hadr a přilepit na vybrané místo.

Prostě: Jedu na ty ruce!


Manufaktura Mitniks.

A je-li třeba malá pauzička, relaxační zanořovací masáž rukou je obrovsky úlevná.



A tady letmý pohled na Mikiho polo-výsledek, jeho živelné autíčko.

A Kubův raketoplán,
kdy na řadu ale musel přijít i štětec, ono natře-li se větší plocha předlohy vodou, jde dolepování o dost rychleji.

A na konec se Mikešek snažil si z rukou slepit stoprocentně přírodní součástky,
které se při úplném rozmočení promění v jemnou kašičku.

Ta vám může ulpět na ruce i v kde jakém záhybu, ale teplou vodou ji smyjete/slíznete raz dva.
Ke svačině to jistě není, ale protože se jedná o záměrně biologický výrobek, chemické nebezpečí je nula nula nic.

No, a to že Kubínek není ve školce, ještě neznamená, že se ten den na výkres ne nepodepíše.

A tak jsem mu na volnou čtvrtku vypsala písmena

a on se hned všemi barvami světa signoval.

Zatímco pro Mikeše teď konečně nastala chvilka, kdy si mohl - podle vlastního tajného klíče - stavebnici chvíli sám rozdělovat.
(Plochý zásobník se originálně v hobby marketech prodává jako organizér na hřebíčky.)
...

Byl jsem tu K.U.B.A.

6 komentářů:

  1. To mi připomnělo, jak naše děti z kukuřičných křupek-žížal nasliněním a okousnutím do požadované velikosti tvarují písmena, zvířata i princezny a pak mě nutí, abych to (bléé) snědla. Já ocením jejich modelovací schopnosti, ale nesním, jen ať si sami sobě si... :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To na Michelinskou hvězdu i Cenu Jindřicha Chalupeckého dohromady!!! ... :o)

      Smazat
  2. Jde vidět, že jsou pravidelně krmeni, u nás by taková hra padla za vlast (teda za můj žaludek ;) :D

    OdpovědětSmazat
  3. Zlatíčka to jsou. Náš Viktorek by svůj díl pravděpodobně celý sežral. On se tak prokousává světem :-)

    OdpovědětSmazat