Andrea mi to knihkupectví dlouho nechtěla ukázat

A já ji chápu.

Takový skvostný úlovek si každý dobrý maniak sociálních sítí pečlivě tají, dokud o něm sám nenapíše.

Ale nakonec jsem z ní pár fotek v telefonu vydyndala. Užasla jsem, počkala na březnovou výplatu a hned pak si na Vinohrady naběhla. A udělala jsem dobře. Kasa cink, než jsem se otočila, můj účet byl skoro čtyřmístný. Ale za to se jako správná intelektuálka rozhodně nestydím. Ba naopak!

Větrníkové knihkupectví Pinwheels teď pro mě patří do výborné party osobních obchodů. Stejně jako u Lenky v Zahradě na niti nebo u Evy v Nile jsem při každé jejich návštěvě lichotivě potěšená, s jakou důležitostí mě ony vítají. I krásná majitelka Tereza mi hned držela dveře a hned se ptala, co mi nabídne. Ne školometsky podle příručky, ale protože to je její business. Jo, chce prodat(!), ale to co má úhledně naskládané v jednoduchých policích, tomu ona věří, to miluje, pro to dýchá. Aspoň já to tak z ní cítila.

A že to Terez se mnou neměla lehké, protože my taky už doma čteme kde co. Navíc já vybírám přepečlivě. Pro Mikeška k narozeninám nejlépe cokoli trojrozměrného, otevíratelného, dětskou rukou samoobslužného. Pro Kubínka zase příběh, ale dobrý a klučičí k tomu. Někdy se mi líbily lví a ptačí ilustrace, ale písmen bylo málo, u úžasného vesmíru v anglické verzi doteď váhám, kdo z nás dvou unavených rodičů to bude Kubkovi večer před spaním tlumočit a překrásnou sloní knížku jsem nakonec přece jen odložila, protože hlavnímu hrdinovi zemřou mamka a taťka a to ještě nechci.

Tereza je fantastická - sama všecko četla, a tak šikovná doporučení sype se svého štíhlounkého rukávu na počkání. A navíc pochopila i můj mitnikovsky smysl pro humor. Nechala jsem si svůj finální nákup sečíst, a pak si jako bonus sama sobě si ukázala prstem do skleněné vitríny na pipi hrneček. Ano, pro sebe. Ač nejsem ani zrzatá, ani pihatá, tu holku punčochatou na plecháčku prostě doma chci.

A nešít sama kabelky, kupuju si i XXL nákupní tašku značku Pinwheels. 
A mít už dceru, stahuju pro ní z ramínek šedé šaty, pověšené na dřevěném štendru hned u dveří do Anglické ulice. 
Šiju, nemám, 
a tak jsem pak už jen zamávala a s rozkošnými štěněcími autorskými dárky k nákupu v podobě papírových skládanek 
zas běžela dál svým každý den zábavným životem.