středa 9. března 2016

Dovolenka na horách


Odjelo nás šest dospělých. Všichni vesměs narozeni na Moravě a lyžovat ve Špindlu jsme se do jednoho chystali poprvé.

První dva dny se tam o nás pokoušel infarkt. Přelidněno. Drahocenné ceny. Systém ski pasů velmi protizákaznický. Parkovat u sjezdovky se nemohlo. Taxík stál jako nové tričko. Urputní lyžníci v řadě na vlek nevrlí a kuchař u nás v hotelu snad v zácviku. Kolabovali jsme na střídačku. Jenže!

Sněžilo. Hlavně v noci. Chumáče vloček lítaly dolů i nahoru. A přes den nám slunko lechtalo tváře. Snídaně na vidličku i na sladko byly opulentní. Černý čaj černý jak bota. A děcka v pohodě. Některá to šněrovala ze svahu dolů už úplně sama. Jiná, ač ignorovala pluh, zasévala dobrou náladu všude a všem a nejmladší Mikeš byl zas spokojený, že už je plnohodnotným členem klučičího gangu. Při nejmenším - váhu na to má.

Dost věcí jsem nám zapomněla zabalit - sobě teplé punčocháče, dětem zubní pastu a mužovi kolenní mazání, za to jsem si s sebou na hory přivezla strach. Po mém loňském natažení si vazů jsem se bála - lyžovat ostře. Že si zas namelu, že si zas pobrečím. Ale s každým ujetým metrem na lyžích mi bylo líp a líp. Snažila jsem se, tlačila na hrany, zapínala břišní svaly, narovnala záda. A najednou to tam (zase) bylo. Svezla jsem se. I rychle. Vyhodilo mě to do oblouku. Lyže mě poslouchaly. Nohy mě poslouchaly. A k tomu zrána čerstvý (opravdický sněhový!) manšestr. Je to opojný pocit, když si z trapézů shodíte obavy, z těla vytřepete stres a jen fičíte dolů. Makáte, nohy bolí, ale v hlavě už se vám vaří, už vám bublají šťastné endorfiny. 

Přirozeně zdrogovaná jsem si pak našla i funkční systém v mokrém/suchém a suchém/mokrém oblečení členů naší rodiny. Uvěřila, že je možné opustit hotelový pokoj tak, abychom opravdu všichni měli čepice a rukavice. Ideálně čepku jednu, za to palčáky o dvou kusech. A od půlky týdne přišly na řadu i frajeřinky jako krém proti slunci, pomáda na rty s UV filtrem nebo čisté podvlékací prádlo. Teď už jsme to všichni začínali mít v paži a spokojeně rozesmátí jsme se vrhali na tvorbu návodu Jak přežít Špindl. A že nám to šlo. Hlavně ve venkovní střešní vířivce, za noci, kdy zvenku kolem nás proudila horká voda a uvnitř žíly zas chlazený aperol. Vymýšleli jsme, fabulovali, mohli se smíchy potrhat vlastnímu vtipu, ale přitom se i hluboce rozněžnit v momentě právě vycházejícího Měsíce. Snad jen škoda, že to ve skutečnosti byl pravý reflektor rolby zrovna se objevivší na horizontu.

Sjezdovky jsou ve Špindlerově Mlýnu dlouhé. A dobré. A různě barevné. A ani tu černou nemusí člověk vidět tak temně. Když si chcete zadek vozit nahoru ve vyhřívané šesti sedačce, u turniketů si počkáte, ale jedete-li na starším vleku jen ve dvou, jde to téměř bez lidí. Stejně tak i na vrchní svatopetrské kotvě. I když trávíte-li dopolední lyžarskou směnu na svahu (výjimečně) v páru s kamarádem, může se stát, že on na vás naléhá, abyste si na něj na kotvě více nalehla, aby vás chvílí na to (doufejme že) nechtíc praštil hůlkou do rtů a při finálním výstupu z vleku za vámi ještě zvolal, že je přece jen o dost cítit, že jste těžší než jeho žena. Může se stát. Může se to stát i vám.

...

Vyzývaný Kubka.

A mé čerstvé pokusy s teleobjektivem.

Kdy sama nevím, co to je.


Sudmo dolů.

A s tatínkem na velké sjezdovce.

Děti jsme si s mužem střídali a řeknu vám, byl to kolotoč.
I když někdy se povedlo, že jsem si v odpolední siestě schrupla taky.

A jindy za po o byla výtvarka.

Tohle je fingovaný obrázek ze sáňkařské rallye. Ve skutečnosti jsme všichni za hustého sněžení fičeli pěkné čtyry kilometry korytem dolů.
Mě do dvojičky vyfasoval Mikeš a nevyžádaným trenérem mi byl David, který na mě zezadu pořvával, že to mám v zatáčkách více pustit.
Mít volnou nohu, bych ho nakopla, ale zrovna jsem oběma musela zhusta brzdit.




Fotka pro pojišťovnu. Při tomto sjezdu sjezdovky po zavíračce si i můj muž poničil nohu.
A od té chvíle jsme si vzájemně předávali nejen kluky a permanentky, ale i mou kolenní ortézu.

Výhled z okna. Výhled z postele.

A zatímco se Kubínek s taťkou navzájem školili na svahu ...


... Miki se vláčilovsky vydal sám až na konec mlhy.



Když dva se rádi mají.

Nebo tři.

Snímek speciálně pro naše přátelé. Poděkování za jejich velkorysé a věčné zapůjčení fotoaparátu,
když jsem zjistila, že na ten svůj jsem si doma zapomněla nabíječku
a chtěla v tu chvíli panicky padnout v úhlu devadesáti stupňů do sněhu na tvář a vyplakat si oko.

Vždyť o tolik krásy bych přišla. Třeba o vzpomínku na naši pravidelnou dávku rolby před večeří.

A toto je pozdrav se slovy Když si něco opravdu přeješ.
Protože nic nám Mikešek celý den tak nevyčítal, jako že ho nechceme pustit k pomě.
A tak jen co to festovní a multilingvní vlekař ve čtyři zabalil a vypnul stroj, už tam Mikenda stál.


Při letní zprávě na blogu, jak jsme se měli u moře, jsem sklidila od chlapců kritiku,
že tu fotku, jak si oni hrají s míčkem na pláži, jsem tam dávat neměla. Že na ní vypadají jak dva uhonění psi.
No uvidíme, co mi pánové řeknou teďka.

A velké finále. Poslední den. A nejkrásnější azuro.

A Kubovo závěrečné eso v podobě samonástupu na vlek.


A pak už zase zpátky domů.
...

Dámy a pánové, upřímně - týden jsem nebyla v galerii, týden jsem nebyla v kavárně
a stejně to tam bylo - má vnitřní radost, mé klidné ticho.
Že by
Rózka, děvčátko z hor?!

33 komentářů:

  1. My ten týden strávili pár km od vás - bez chybičky! Mj. čtyřletá začala brázdit sjezdovky, samostatné cesty na pomě prozpívala, nahoře se profesionálně vyhákla a dolů sekala obloučky do rytmu vlastní písně. :-) Krkonoším zdar a našemu jaru na jihu Moravy nazdar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po kom ta naše skvělá děcka asi jsou?!? ... :o)

      Vymazat
  2. Roso,vypadá to na super lyzovacku:-)My letos dali jen 2 krasne dny sami s mužem v Deštném!Taky jsme meli s kazdou dalsi jizdou uprimnou radost,ze jsme to jeste nezapomneli!Za to teď doma od vcera tvorim lezici dekoraci domů,kdy jsem se vrátila z nemocnice po operaci:-0 Je to sila po vsech strankach!Zatim sama nezvladam ani nejzakladnejsi osobní hygienu,ale prý za 6 týdnů už zase bude dobře:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ou neeeeeee! Kašlu na kabelky, odhazuju šicí stroj a příští týdny ti jen držím palce. Všecky!!!

      Vymazat
  3. Roso,moc diky :-)Palecky drz,ale zaroven,i kabelky sij!
    To jsem ještě nenaspala,že aby toho nebylo málo,tak nás tu doma všechny postupně napadá nějaká vypecena virozka:-0Znas to,když už něco,tak všechno najednou!S rezem na brise i takove kychnuti,nic moc:-0Ale ono zase bude dobře,jen to buďe déle trvat!A taky bude jaro:-)



    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaroooooooooooooooooooooooooooooo!
      (Řvu na něj z okna, ať už jde.)

      Vymazat
  4. Úžasné... takhle, když tam nejsou vidět ty lidi, fronty a vynaložené prostředky, vypadá to pohádkově :-)
    A fotky krásné! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trablů plno, ale lidu naštěstí vcelku málo - hurá!

      Vymazat
  5. Nádherné počteníčko i fotky, jako vždy :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, všichni účastnící zájezdu měli (prý!!!) celou dobu stažené žaludky, co o nich zas napíšu ... :o)

      Vymazat
  6. Vy jste andělé ...úžasní...pa Vokopka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spíš padlí (do sněhu/na hlavu).

      Vymazat
    2. ..píšu málo, ale za břicho se popadám...pa Vokopka

      Vymazat
  7. Milá Rózo, toto je můj úplně první komentář na nějakém blogu. A že jsem pravidelná šmírka!
    Vy, Vaše příběhy, rodina, tvorba všechno je mi tak sympatické! Jste vtipná a Váš Mikeš je ten nejrozkošnější buřtík na světě! Nemějte mě za úchyla, ale připomíná mi toho mýho:-)!
    Pokračujte v tom, co děláte. Fandím Vám!
    Ála:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Álo,
      díky vám obrovsky! Mikešek je celá jeho mamka a jak říká má kamarádka, dát mu pusu - to je jako políbit polštář ... :o)

      Pozdravujte všecky doma a zase přijďte. Tady jsou furt futra dokořán!

      Vymazat
  8. Mila Roso. Tak pri citani tohto clanku a pozerani fotiek som Takmer vzala zimne hory na milost....
    Bolo to tak bliiizko.... Ale nakoniec som si povedala nie. U nas uz tradicne chodi na lyze manzel a detmi a kamarati taktiez a ja s kamaratkami zostavame doma:)))). Prve roky som chodila i ja, ale uz nieee. Jeden dva dni dam, ale tyzden??? Ja, odporca zimnich sportov?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Píšu, my dvě rande jenom výhradně u moře!

      Vymazat
  9. Rózko, děvčátko z hor, chci pochválit super článek, u kterého se směju a chci se zeptat, odkusjsou ty klučičí kukličky. Vypadá ji prakticky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi,
      prosím tě, jsou fajn, obyč flísové, ale koupené na baby trhu u zcela anonymní švadlenky, tak před čtyřmi lety. (Nikomu to neříkej, ale vzala jsem je tehdy hlavně kvůli barvám. Dyť mě znáš ... )

      Vymazat
    2. Díky. já si říkala, že si jednu koupím a zbylé čtyři podle ní ušiju.

      Vymazat
  10. Fotka s Kubou na vleku mi zamotala hlavu. Jestli náhodou od mých lyžařských výcviků nejezdí teď vleky v rámci snižování případné noční aktivity dětí naopak do údolí?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo, fakt!
      Mami, prosím tě - dyť si objevila díru na trhu: vlek, co jede dolů a "Děti, plužte zpátky domů, do kopečka!!!"

      Rodiče celého světa ti budou líbat ruce! ... :o)

      Vymazat
    2. Takže je to ještě volný? Tak JO!

      Vymazat
    3. Ty jsi geniusová!!!

      (Ale já tě stejně bezmezně obdivuju od té doby, co jsme měli doma laserovou narozeninovou párty!)

      Vymazat
  11. Roso vždy ma vyprovokuješ napísať :D vtipna do bez seba bavim sa a tvoj strach z namohnutia som prežívala s tebou a s tebou som si v duchu prippminala vietor v vo vlasoch(v helme);D spred 2 týždňov boli sme na Bílé a ja som si dokonale uzila po pociatocnpm strachu tiež som si koleno skaredo vyklbila...ale je to preč a to čo ma môj otec lyžiarsky tréner...mordoval!! cele detstvo som si teraz po dlhom čase užila!!čau erika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jseš hvězda. Jsme hvězdy! ... :o)

      Vymazat
  12. Milá Rózo, Moc hezky napsané. Ráda se vracím. Mějte se. Monika

    OdpovědětVymazat
  13. Krásné fotky a bezva komentáře, příjemně jsem se pobavila:-)

    OdpovědětVymazat