Brno je moje Paříž

Vždycky než tam jedu, jdu na kosmetiku a ke kadeřnici. A dělám dobře!

Tentokrát má návštěva moravské perly o prodlouženém víkendu byla ve znamení přívlastku velký. Nejdřív jsme měli velké zpoždění na dálnici, navzdory všem zkratkám a objížďkám, které jsme vyzkoušeli. Bylo to totiž akorát tak dál, ale zato horší cesta. Přesto, v obchodě s látkami na mě počkali a já jim tam málem omdlela. Štočku látek se přede mnou otevřelo baj očko asi sto krát víc, než jsem čekala. A přestože celá má rodina na mě po chvíli rozdivočeně bušila zvenku na skleněné dveře, nakoupila jsem si krásně. A až na sekeru. To mi ale nikterak nezabránilo se velice radovat a v samé euforii táhnout honem mou rodinku ještě na skok do café Skog. Ačkoliv už byl čas dát děti do pyžam, a ačkoliv ucha papírové tašky s právě nastříhanou metráži se mi pod tíhou za cesty trhala.

V sobotu se k nám připojili další nejbližší příbuzní a už nás byl u mé sestry plný dům! Ale cítila jsem se tam jako doma. Nejen proto, že ač Hanka už dospělá, stále po mně dědí, a tak jsme třeba spali v našich peřinách - mně už totiž ono tyrkysově svěží povlečení neladí do naši současně sabi wabi ložnice. Ale hlavně, hostitelé se o nás tak starali: furt nám něco vařili, nosili a furt nám něco lili.

Před polednem jsme s Davidem zamávali našim dětem stojíce na okenním parapetu, přes sklo si s nimi vyměnili asi tisíc vzdušných pusinek a odfrčeli jsme na výstavu do Velké Bystřice. Nicméně už po cestě bylo jasné, že počasí nebude zrovna výstavní. Automatické stěrače kmitaly rychleji a rychleji, protože čím blíž jsme Hané byli, tím víc pršelo. A k tomu teplota ze startujících osmnácti stupňů vůbec neváhala klesat prudce dolů. Zoufale až naštvaně jsem se ihned zařekla, že bude-li teploměr vedle tachometru ukazovat jen jednomístnou cifru, ven z auta nelezu, nicméně - konečné číslo bylo pak slabých 12,5.

Ale! Obec Velká Bystřice nám nabídla opravdu velkou akci. Po velkém uvítání se s holkami jsme se společně vrhly na ještě větší nabídku food festivalu a ochutnávat a koštovat jsme nepřestaly, dokud slunko nezapadlo.

Venku se sázely stromy a zpívaly písně na pódiu
a uvnitř teplejšího stanu se vystavovaly prodané deky a zkoušelo to nejchutnější víno.
S mistrem sommelierem.
A s mistrem Janečkem, který to pro nás/pro vás všechny všechno zorganizoval!
...
A z nevyžádaných detailů ještě prozradím, že dlouhé těhotenské tílko, které mi pod šaty honem hodná Jana půjčila (velké díky!), ani nebylo potřeba.
To hrozno člověka hrozně zahřeje.

Neděli jsme pak naopak strávili v interiérech,
protože to by jeden nevěřil, jak ten čerstvý vzduch venku člověka zmůže.
...
Sbalili jsme dětičky a babičky a vyrazili do Modelového světa
a to jsme tedy nečekali: že v nenápadném druhém patře Josefské ulice jeden nadšený inženýr vybuduje tak velké mini-město.

Které si navíc můžete sami ovládat, zvonky jak ze sídlištního paneláku.

A kdo si nechtěl jen na všechny ty vlaky a koleje oči vykoukat, mohl si i sám pohrát.

Na konci návštěvy nám velmi chápavý a správně klukovsky hravý majitel tajně zabalil jednu zakoupenou krabici do dvou zcela neprůhledných igelitek, a pak jsem už zase táhla svou XXL-rodinku přes celé centrum, zase na kafe. Nový tip na kavárnu jsem si do Brna přivezla ve dva roky starém novinovém článku, vyškubnutém ze sobotních Lidovek. Jo, všichni měli stejně jako vy teď vysoko zvednuté obočí. Ale mě na tyhle věci prostě užije. 

A café Atlas za to rozhodně stojí!

Je to další podařený počin architekta a grafického designéra Martina Hrdiny.
Všude, kam vám oko dohlédne, autor umístil tapety s neopakovanými ilustracemi z rostlinné a živočišné říše.

Je to hravé, ale není to otravné.
Prostor kavárny je prostorný, ale intimní zároveň.
A když na sousedních židlích z ohýbaných trubek sedí krásné slečny s tvrdými rtěnkami nebo jemně upravení muži s muži, vy je se svým kočárkovým cirkusem a drobky všude neotravujete.

Je tam dobrá atmosféra!
A čokoládové dorty servírují čerstvé tak, že se nedají krájet. Což pak na talíři tak i vypadá, ale na to se historie neptá!

A na závěr dne jsme si přes dvě ulice - po kávě a cukru - zaběhli ještě na výstavu.
Věci a slova.

Český umělecký průmysl, užité umění a design.
1870 - 1970.

V Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie tentokrát ale nenabízí
očekávané předměty ve vyleštěných vitrínkách.

Objekty jsou živelně a až vetešnicky sestavené
do tři skupin podle chronologie.
Do První války, do konce druhé světové a do roku sedmdesát.

Nábytek, hodiny, sklo, lopatka a smetáček, pouťový obrázek, housle, květinový stolek, sifonová láhev - na co si vzpomenete.

Tady na obrázku je potištěna dekorační textilie Cyklisté od Dany Holé
a nezapomenutelné a věčné laminátové Navrátilovy židle. 

A na rozloučenou dnes už jen krátká otázka: co vidíte?
 Čajový servis od Ladislava Sutnara nebo snídaňové hrnky Dity P.?