pondělí 30. března 2015

Moje učitelka tělocviku


... učila zároveň i češtinu. A když přišla na dozor k maturitním písemkám mé třídy a ze seznamu zjistila, že já jsem si vybrala jako téma práce fejeton s názvem Cvičím, cvičíš, cvičíme, smála se. Dlouze. A nahlas.

Ve svých osmnácti letech jsem se tam na čtyři á čtyřky ze všeho vypsala. Jak mě maminka ve školce vodila na rytmiku. Jak jsme měly mít bílé dresy, které tehdy všecky socialistické mamky doma ušily z dlouhých bavlněných košilek. A jak já jsem v tom trikotu byla nešťastná, mischeliny na břiše a na společných baletních fotkách u tyče jsem vypadala, jako bych právě spolkla několik svých tanečních spolužaček.
Jak mě na základce naši zapsali do plavání, byla jsem tehdy ve třídě nejvyšší. Větší i než Milan. Ve vodním sportu jsem však žádné jedničkové výkony nepodávala. Nechápala jsem, proč na mě, když mi chce trenér něco říct, musí řvát. Děsně ráda jsem plavala: dlouho, rychle, na dřeň, ale zaboha jsem se nemohla donutit s někým soutěžit. Mám v sobě lásku k vodě, ale urputné soupeření ze sebe nevydoluju. Neumím někoho předhonit a nedělá mi to radost. Neměla jsem tam co dělat. A po jednom předvánočním závodění v lovení kapra šupinatého v chlorovaném bazénu jsem odešla středem. 
Velmi upřímně jsme na bílý papír modrým pérem krasopisně taky zanesla, jak jsem trpěla celých sedm gymnaziálních let v hodinách tělesné výchovy. Nikdy jsem se nenaučila kotoul v zad, šplhat, výmyk, házet ani chytat míč. Třídní volejbalové mače bylo snad největší peklíčko. Do týmu kapitánem vybrána jako jedna z posledních. Umístěna na zadní pozici, smířeně čekajíc na tvrdý dopad míče. Až na drobné výjimky jsem jej nebyla schopna přijmout, zpracovat, poslat zpět. Balón zpravidla trajektorii svého letu u mě nezměnil, jen mě praštil, zlomil mi nehet a nežádaně dopadl na zem. Mladinká profesorka mi mávala žabácky roztaženými prsty před nosem, jakže mám míč zvládnout. To nešlo. Mičuda je na mě příliš rychlá a neovladatelná věc. Navíc smrdí.

A proč s tím za vámi přicházím právě dnes? Má nezralá dospělost byla totiž snad posledním okamžikem, kdy jsem na svých nohách měla tenisky. Pak už jsem v životě naštěstí nikdy nemusela sportovat, až na fakultní tělocvik! Pro něj jsem si vybrala lekce jógy a zase jsem skřípala zuby. Super štíhlá a životem zkušená lektorka nám kromě své disidentská minulosti na hodinách donekonečna opakovala, že každé každé tělo dosáhne každé každé asány. Je to jen o vůli. Že všecko na světě jde. I tady slečna bude jednou cvičit pěkně, ukazovala každé úterní dopoledne na mě. Když mi poprvé neúspěšně někam cpala hlavu, řekla jsem ji, že jsem po operaci zad. Nevzdala to. Tahala mě za ruce, tahala mě za nohy a hecovala, že to dokážu. A ptala se, proč se nesnažím. Proč nechci. Jestli mám silné ego. Z tělocvičny na Staroměstském náměstí byl krásný výhled arkýřovém oknem do Dušní ulice. Snad pro něj a pro dva zápočty jsem tam vydržela celý rok chodit, přestože jsem k neskrývanému smutku mé gumové učitelky prostě nedokázala ohnout chirurgickou ocel, kterou mám navždy vyztuženou svou skoliatickou páteř.

Ale! Patnáct let poté a je to zase tady. Na nohou mám běžeckou záležitost. Pudrovou. A nejměkčí na světě. Jen žádný nemožný výkon po mě už nikdo nechce. 
balerinkám s tkaničkou jsem si akorát ve stejném odstínu ušila kabelku, oblékla lněnou košili a jdu.

Nezpocená. Vzpřímená. Do města. 





49 komentářů:

  1. Vzhůru do ulic!!! Jsi pudrová hvězda:-o.....
    PS: Přepudruj se.
    Moc mávám(e)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že pudrová hvězda je něco stejně tak báječného jako duhová víla ...

      Vymazat
    2. To je ještě mnohem víc, to je jasné jak facka!

      Vymazat
  2. Milý článek. Teď už vím, že tahle nechuť ke sportu pramenící z traumatizujících hodin tělocviku (a vůbec takový ten celkový sportovní... ehm... netalent) je u nás v rodině zřejmě dědičná záležitost. A hned se cítím líp! :-D (nejvíce pobavila pasáž o volejbalu, v té jsem byla jako doma!) Btw krásné pudrové duo! ;-) Papa Mája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Umělec, co si pinká přes síť ... kdo to kdy viděl ... leda v Saturninu ... :o)

      Vymazat
  3. Roso, je fajn vidět svět očima člověka z druhé strany :-))) Pěkný příběh a milá pointa :-) Tak ať Ti to pěkně v těch teniskách v doprovodu "pudru" šlape! Anička

    OdpovědětVymazat
  4. Roso, to je dneska téma přesně pro mě! Jak já se do toho dokážu vžít! Až se mi udělalo blbě!:-) Školní tělocvik byl pro mě nejhorší předmět ve škole. Míč skoro nemůžu vidět dodnes. Vybika a podobné hry mi nedávaly smysl. O učitelce tělocviku se mi dlouho zdály špatný sny. Nikdy jsem nevyšplhala. Měla jsem závratě už půl metru nad zemí. Běh na dlouhou trať byl asi nejhorší.Taky se nedokážu radovat ze soupeření. Ani z výhry. Nejen v tělocviku. Nějak to nechápu. Jak jde o čas, měření, rychlost, tuhnou mi všechny svaly a nemůžu do toho jít. Skoro do 25 jsem si myslela, že jsem totální antitalent na pohyb. Říkali to a já jsem tomu uvěřila. Ale pak....byla jsem rok v USA a kolem bydleli jen kluci. Pořád chodili do posilovny a na tenis, tak jsem chodila s nima. Co tam. Začala jsem běhat na pásu. Za pár týdnu jsem zjistila, že můžu běžet klidně hodinu i víc. Tím nastal zlom. Začala jsem pochybovat o tom antitalentu. Postupně jsem se pouštěla do jiných sportů. Dneska, po 10 letech cvičím a sportuju běžně a pravidelně. A ráda.Bez soupeření, měření, porovnávání. Děkuju, že jsem se tu dneska z toho mohla vypsat já ! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Teto Roso, nechceš vydat své memoáry i knižně? Úplně vidím, jak bych je četla na zahradě u kafíčka a mezi otočením stránek bych jen tak lážo plážo píchla jehlou do látky ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Popřemýšlím, kolik traumat mám ještě v sobě a půjdu do toho!

      Vymazat
  6. NBéčka jsou úžasný, už jsem je obdivovala u tebe na fcb, ale teprve s tou kabelkou mají ten správný šmrnc! Já tu svoji mám už zřejmě na poštu, tak pro ni dneska letím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale já myslím, že i zlaté tenisky na světě existují ... !!! ... :o)

      Vymazat
  7. Chudera, a oni Ti nedali oslobodenie z TV kvoli skolioze ? Ja ako skoliotik som vyuzivala kde mohla oslobodenie od bridad, behov, skokov a pochodov (prvy maj je pochod, zemiakova bridaga je jasna, telocvik je samy skok a beh.)... A blahorecila osudu, ze mam triednu telocvikarku a tak je nutne na TV preberat triedne veci a nehrotit atletiku. A teraz si rada zabezkujem a pobicyklujem, ale do telocvicne ma nedostane nikto :-)
    Tvoja kombinacia je ale vyborna, takze v takom ohoze mozes i par krokov popobehnut na bus !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždycky když se dvěma dětmi, kočárkem a nákupem dobíháme tramvaj,
      myslím na maminku mé kámošky, co podobné situace suše komentovala:

      "Důstojně, hlavně důstojně!"

      Vymazat
  8. To známe tyhle flákače :)))) Kdybych tě dostala do pazour, zvládla bys i smečovat :))) Těším se na vás, až se konečně zase setkáme! Žíněnka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I s výskokem???
      Proč jsme tohle v káboši nikdy netrénovaly?

      Ale hlavně se už konečně uzdravte a konečně konečně za námi přijeďte!!!
      Flákači zdraví simulanty!

      Vymazat
    2. Chci vás taky videt!! Volejbal jsi popsala úplného přesne jako byl ten muj! Včetně smradu z mice. Zinenka by byla moje noční Mura.
      Frfna

      Vymazat
    3. Ty jo, kdybychom se učily navzájem - to by byl horor ... !!!

      Vymazat
  9. Roso,
    tak to jsme moc ráda, že jsem v dobách školní docházky nebyla sama "nemotora "
    Dokonce jsem měla jeden rok v TV trojku na vysvědčení :-o
    Míčové hry nemusím dodnes, plavat a lyžovat jsem se naučila až v dospělosti a běh to bylo za trest !
    Já byla totiž už od sedmé třídy v horní části nadmíru vyvinutá a s tím se prostě, aby nedošlo k sebepoškozování, opravdu běhat nedalo ;-)
    A tak jsem vždy polovinu tratě došla s pícháním v boku a lapáním po dechu :-o
    V dospělosti se něco změnilo a já jedno období byla 3 x týdně v posilovně a doslova jsem byla závislá na endorfinech vyplavovaných při pohybu.
    Pak jsem měla období kolečkových bruslí, spiningu,zumby,......ale vše jsem už dělala jen pro svůj dobrý pocit.
    Obdivuji třeba vášnivé cyklisty, kteří ujedou denně desítky kilometrů.
    Já po 20km jsem vyřízená !
    Nyní se už skoro rok a půl motám kolem Šímy,chodím cvičit s ním,pak kolem zahrady, domu , ozvala se mi i záda a tak cvičím doporučené cviky a občas zajdu na pilates.
    Ještě tak umět šít kabelky jako ty a můžu také " pudrově " vyrazit do ulic !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě je nebe plavání,

      nikoho nevidím, neslyším, nejsem zpocená, ani červená, jen sama se svou umytou/vymytou hlavou ... :o)

      Vymazat
  10. Dokonce větší než Milan???
    Smekám pudrem v dešti! Máš krásný boty!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ne ta guma,

      ta guma je samozřejmě NEJVÍC!!!

      Vymazat
  11. a já měla míčové hry ráda, hodit co nejdál, co nejvíc, chytit, uhnout... to jo, vybíjená, ta byla nejlepší, z volejbalu mně bolely prsty, házenou jsem nepochopila... co mně ale totálně znechutilo tv, byla ta hra na výkony. jedničku dostala jedna, max dvě z dvaceti, zbytek měl smůlu, ani snaha nepomohla. akorát ve čtyřiceti s váma už vybiku nikdo hrát nebude a jiný pohyb je nenávratně znechucen....
    PS: jedničku jsem měla jen za hod krikeťákem (2x ročně i granátem ;))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se ti hlásím do družstva ... ale musíš si mě vybrat ... !!! ... :o)

      Vymazat
  12. "navíc smrdí" :-DDD
    já nikdy neudělala hvězdu a stojku převedenou do kotoulu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A počkej, až se jednou zmíním o svém vztahu k biologii ... se se mnou přestaneš kámošit ... !!! ... :o(

      Vymazat
  13. Skvěle jsem si početla (a ve spoustě věcí si i ledacos připomněla :D)♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli trauma, tak máš u mě pivo!

      Vymazat
    2. To víš že jo, jak jinak :D ;)

      Vymazat
  14. Skvělé čtení (ostatně jako vždy).

    PS: jsme zdraví ... všichni :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V deset to vypukne!

      Večírek!!!
      Ne, nemoc.

      Vymazat
  15. Naše tělocvikářka byla nejméně o hlavu menší než já a moc ráda se posmívala. Kráááva :-) Mně například, že neumím roznožku přes kozu (tedy mimo mnohé jiné). Tak jsem najust tu roznožku v Sokole nacvičila a vypilovala tak, že jsem pak přeskočila cokoli - a když došlo na zkoušení, skočila jsem s takovou vervou, že jsem nic netušící a velmi neprozřetelně se stále posmívající tělocvikářku zašlápla do parket. Jistě je tam dosud vidět její otisk :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. By mě zajímalo, kolik lidí na světě umí kolik věcí někomu navzdory ... ?!? ... :o)

      Vymazat
  16. Roso napadlo by te, ze ja vlastne taky byla na telocvik leva? behani mi teda pomerne slo (dobehla jsem tusim vzdycky), ale vymyk a cela gymnastika, volejbal... uf! jak si predstavim to gesto s prstama od sebe .)) to presne mi nikdy neslo .) podani - ma mala nocni mura, no diky za pripomenuti .)) a ta satisfakce, kdyz vidim hazet krystofa (od dvou let dohodi dal nez ja .))) myslim, ze tenhle clanek by si meli precist ucitele telocviku, treba by se nad tim zamysleli. tolik traumatizovanych lidi!!
    pudr top strop! mas to krasne poladene .) koumam nad tvarem a kombinaci, co potrebuju :) chapes, phillip lim, rebeca minkoff, marc jacobs, rosa mitnik.. to proste patri k sobe!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že by kabelka k teniskám ... ?!? ... kdo by to byl kdy řekl do takového kopyta (tím myslím samozřejmě SEBE!!!)

      Vymazat
  17. Když to vezmu zpětně tak se dá říct, že jsme furt dokola hrály(dívky samostatně) "vybiku", asi aby jsme byly dostatečně otlučené pro život.....kluci zase hráli fotbal a my se někdy na ně mohli dívat......tělocvik jsem nesnášela a mohu s čistým srdcem říct, že se můj postoj k jakékoliv tělesné námaze nezměnil :o)))) Moc zdraví Lada .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, blogování je lepčí, o tom žádná ... !!! ... :o)

      Vymazat
  18. Koukám kolik nás je, taky se mi posmívali, jedno z mnoha skáčeš jako dostihová krůta.

    OdpovědětVymazat
  19. Tělocvik hrůza, ale ze slohu měla Rosa vždy za jedna, ne:-)
    Bavendo..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I školní noviny jsem založila! ... :o)

      Vymazat
  20. Asi nás je mnoho, co jsme tělocvik nemusely, ale pěkné tenisečky a kabelčičku - to zase jó.
    Sluší ti to, a kabelka je super - duper . Krásná barvička.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě že jednou člověka z té školy vyhodí ... :o)

      Vymazat
  21. U mě telak celkem ok, až na jednu věc. Na gymplu jsem při hodině tělocviku zalozila Klub nepřátel hrazdy ;-)

    OdpovědětVymazat