středa 19. února 2014

Mantinel k posteli


Sto šedesát na pade.
Pět mašlí.
Dvě vrstvy vatelínu.
A trojí prošití.

Všem dekařkám tímto vzdávám velký hold aneb pevně doufám, že tu svou kondičku na porodním sále jako když najdu!

10 komentářů:

  1. Rozumím. Deky mě baví, ale nemám stroj s dlouhým ramenem, což by trochu ulehčilo, ale jen trochu, tak opravdu vím, že při prošívání je to šílená dřina. Aspoň pro mě, která nemá poslední roky fyzičku. Ale stejně mě ty deky baví. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O rameni jsem zatím neslyšela, to zní světově!!!

      Já hlavně nechtěla mantinelový n-úhelník,
      takže jsem kousek ušila,
      pak přeměřila,
      ušila,
      přeměřila,
      přeměřila,
      ušila ... :o)

      Vymazat
  2. Jo, mantinel. Ono se to nezdá, ale je to fuška. .. a ty mašličky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kam se na něj hrabou kabelky ... :o)

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Ale že jsem měla tričko zpocené ... !!! ... :o)

      Vymazat
  4. mno, já se teď našila něco přebalovacích podložek a skoro věechny byly napoprvé n-úhelníky. Teda spíš hnnnnúhelníky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zlaté mini-kosmetické taštičky!!! ... :o)

      Vymazat
  5. Tak dievčatá, normálne som sa teraz zľakla - práve sú niekde na ceste od Vás krásne látky mienené na šitie mantinelu pre mimi (budem babka)... takže fuška ? fúúúúha a ono to vypadá tak jednoducho!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi,
      vůbec, žádné lekání. Hurá na to!!!

      Navíc - když člověk šije s láskou, šije se to úplně samo. Držím palec.
      A pusu bebe.

      PS: A na nějaký ten milimetr nehleď ... :o)

      Vymazat