čtvrtek 13. února 2014

Co si přát k Valentýnovi?


Nejlépe něco růžového!
Případně pastelově růžového.

Toť moje volba.
Moje přání.
Takový (zážitkový) dárek jsem letos předčasně dostala od svého muže. Z lásky.

Vše začalo tím, že jsem spolu s celou naší blogovou republikou slintala úžasem nad Klářiným příspěvkem o limitované kolekci Ikea BRÅKIG. Když jsem pastelové fotky nadšeně ukazovala o pár dní později na návštěvě kamarádce, pustily jsme slinu ještě jednou, společně. Andrea druhý den poté obratem volala do českého ústředí modro-žlutého nábytkářského koncernu, kde ji potvrdili obávaný fakt, že toto zboží se v ČR prodávat nebude. Nu, což - tak si pro něj zajedeme do Drážďan, plácla jsem velkopansky. A. se ale  cestovatelské myšlenky chytla, a tak jsem se nejdřív já zeptala svého muže uvnitř (prosím, neplést s mou vnitřní ženou!), jestli by tu cestu ještě zvládnul a on po chvilce váhání souhlasil. Potom se A. poptala doma na souhlas se zahraničním výsadkem svého muže, a když hlavou zepředu dozadu kývl i můj manžel, začaly jsme obě vše natěšeně plánovat. 
A. dostala za úkol zajistit logistickou stránku věci, mně byl přidělen kulturní program. Už tradičně jsem sáhla po netradičním průvodci po evropských městech, který před časem pravidelně vycházel v páteční příloze LN. Itinerář na lístečku vypsán, řízky - jsme se dohodly - že brát nebudeme a čas odjezdu určen, našemu holčičímu výletu tedy již nic nebránilo.
V sobotu ráno A. přistavila své bavorské vozidlo až před náš vchod a zájezd do Saska mohl začít! Z jarní Prahy, přes ústeckou mlhu, jsme dorazily až do drážďanské předměstské nákupní zóny, dokonce ještě před otevřením Ikey. (Německy) úplně přesně v deset jsme spolu s mnoha(!) dalšími  nákupy-lačnými zákazníky vtrhli mezi všechny ty gauče, křesla a konferenční stolky. Námi toužená kolekce byla umístěna poměrně záhy u vstupu a k našemu překvapení jsme byly jediné, kdo si pastelkové povlaky na polštáře, šálky, misky, krabice a tapety prohlížel, osahával, skládal do žluté tašky, vykládal ze žluté tašky, prohlížel a zase nakonec přece jen do kanárkové kabely nakládal, ovšem ve větším počtu kusů. Pro jistotu jsme obě plnýma rukama nabraly vše, co jsme si přály, hned ze startu. Zbytek obou pater jsme prošly vcelku bez výraznějších přestávek, pouze jsme spolu hrály slovní hru: Tohle v Praze není! a na střídačku prstem ukazovaly na exkluzivní zboží. Jediný delší zásek přišel u povlečení, protože tam byla nabídka ve srovnání s naší českou kotlinou asi tak pěti násobná. Kvůli atypickým rozměrům polštářů ale damašek nakonec zůstal zas v regálech. 
Těsně před pokladnami jsme začaly nahlas uvažovat, jestli Bråkigu nenabrat přece jen víc a já se vydala znovu oběhnout celý obchoďák s cílem vzít si ještě i ty krásné petrolejové papírové krabice a pro A. další dvě role tapety. Když jsem však dorazila na místo B., na tapety jsem z šoku rázem zapomněla. Asi za půl hodiny, co uběhla od našeho tamějšího nakupování, už z limitovaného kolekce zmizelo skoro vše, včetně MÝCH krabic! S panikou v očích jsem okamžitě vyhledala prodejního zaměstnance a anglicky mu vylíčila svou vážnou situaci. On mi (taky anglicky) vysvětlil, že pokud zboží není vystaveno, tak už není aneb podstata limitované kolekce! Tak jsem se v zoufalství zeptala, zda si aspoň můžu koupit neprodejný(!) vzorek mé čerstvě zamilované krabice. Překvapivě řekl, že ano a vysvětlil mi, kde mám zazvonit a vyžádat si čárový kód na zboží. Nadšeně jsem s dynamikou hrocha běžela za A., která na mě čekala, sedíc na paletě, u kas. Tak překotně jsem ji hned vylíčila svou story, že se na mě ani nezlobila, že jsem na papírové zboží pro ni zapomněla. Její čekání ještě pokračovalo, protože já běžela dál - hledat onen kouzelný zvonek, který mi umožní se stát hrdou majitelkou dvou škatulí, které jsem v náručí držela pevně jak novorozeně. Jenže tlačítko nikde! A došli i anglicky mluvící prodavači. OK, já něco chci, nasadila jsem tedy své gymnaziální  Ich mőchte es kaufen, čili Lektion Eins a zkoušela to tak dlouho, až jsem nalezla zvonek i muže, který zboží označil kódem. Nevstávala jsem o víkendu na budík přece proto, abych teď odešla s nepořízenou, ne?!? Byla jsem nejspokojenější. Naopak chudák A., neměla tapety, musela na mě čekat a ještě ji její růžové krabice vyšly dráž, protože já na ty své rozbalené dostala navíc čtyřiceti procentní slevu.
Ale nesla to statečně, ani mi omylem nepřejela nohu přeplněným vozíkem a ještě mě autem odvezla do centra města, do Albertina, kde jsme měly naplánovaný oběd v muzejním bistru a následnou prohlídnu místních děl od romantismu po současnost. Obého bylo tak středně. Obložená houska a hruškový dezert do břicha; Friedrich, nějaký ten Monet, Manet, Degas, Gauguin, Picasso a pak hlavně současní němečtí konceptuální umělci pro oko. Ani jsme nevyčerpaly celý parkovací lístek, dvě hodiny pro galerii byly víc než dost.
Skoro jarní sobotní odpoledne táhlo A. na procházku, já naopak chtěla šetřit každý svůj kilojoul vydané energie, a tak jsme se nakonec do alternativní městské části Neustadt přemístily vozmo. Na první pohled opravdická hipsterská čtvrť vytáhla z našich kapes až překvapivě velkou část dovezeného devizového příslibu. Ulice, hospody, kavárny vypadaly dost cool, ale obchody nabízely:
úžasné chytré hračky pro děti od firem, které u nás ještě nemají zastoupení, 
anglický porcelán, který je v Česku dostupný jen on-line, 
vintage plakáty, pohledy a razítka a milion dalšího roztomilého papírenského zboží,
a pak ještě to oblečení! Ucha papírových tašek v našich dlaních přibývaly vysokou rychlostí, naše radost z nákupů byla stejně hoch, ne-li vyšší. Já jsem si navíc ještě v krámech stihla prohlídnout tisíce kabelek a kosmetických taštiček, včetně jejich vnitřku, a vyčůraně studovala, jak to jen ty německé nezávislé tvůrkyně (nebo čínské holčičky, nevím) asi šijí. A. zas intenzivně sháněla opravdový vlněný svetr. Přítomna spolu s ní v kabince - protože jsem nevynechala ten den jedinou možnou příležitost si sednout - jsem poprvé musela bez debat souhlasit s tvrzením, že modelky opravdu musí vážit čtyřicet kilo. Ono jim pak fakt ohromně sluší úplně VŠECKO. Tedy, A. sedl každý vybraný hadr zcela dokonale. Nebo - jak ona nazývá svůj osobní módní styl - Sirotčinec.
Když skončila fáze jejího (kabinkové!) striptýzu, čekala zas ona mě. A to když jsem si vybírala dárek pro mého druhého syna, respektive komponenty k jeho výrobě. Moc se mi ta služba, která myslím u nás není, zalíbila, ale o konečném zakoupeném produktu zatím z pověrčivosti prosím pomlčím. Děkuji za pochopení. Co ale v sobě déle neudržím, je popis jedné velmi pěkné chvilky. A. mi totiž výrazně pomohla s návrhem vyráběného baby-doplňku a místní prodavačka pak projevila vskutku nemalé nadšení nad námi vymyšlenou konečnou verzi. Nuže, redaktorka Marianne Bydlení se nezapře. Dost jsme se nasmály, když nás Verkauferin chválila, že jsme teda holky šikovné.
Když už jsme pak obě měly pocit, že jsme nakoupily dost dárků pro sebe i všechny naše členy rodin, včetně těch nenarozených, nastal čas na malý odpočinek. Ne snad, že by se nám německého začalo zajídat, ale protože jsem to měly nejblíž k autu, na odpolední čaj jsme zapadly do pohodlných křesel ve stylovém podniku England England. Tam jsme si pustily tein žilou, chvilku poseděly, navzájem si porovnaly naše budoucí podnikatelské monstr-plány, na záchodě si přepudrovaly nosy a vyrazily zase dál.
Tentokrát na opačnou stranu řeky, do centra Drážďan. Jenže - najednou už teplé slunko nesvítilo, nákupní ulice Prager nabízela obchody nám v Praze dobře známé a taky se nám už asi začalo stýskat po našich chlapcích doma, takže jsme východoněmecký výlet ukončily čínskými nudlemi na večeři a vydaly se zpět do vlasti.
Tedy - upřímně - s malou mezizastávkou ještě jednou v Ikey, protože ty tapety! Vzpomínáte, že jo?!? A zatímco jsme další dvě role skládaly do už plného kufru kombíku, stihly jsme si ještě složit i vzájemné komplimenty. Ona A. je totiž opravdu dost akční motorová myš, které neděla nic problém. Včetně podélného parkování, kdekoli a hlavně rychle! A u mě zas byl oceněn bezchybný denní plán, navigační práce a vlastně i má dvojnásobná účast. Nerada se opakuju, ale prostě - holky šikovné.
Zpáteční cesta do Prahy pak měla jen jeden krizový okamžik: a to závěrečné rozdělování nakoupených artiklů u nás v ulici. To je moje? To je tvoje? Tvoje? Moje? Málem jsem se do domovních dveří nevešla, se vším tím zbožím z ciziny.
Manželovi doma na gauči jsem pak jen předala čokoládové karamely z drážďanské/britské čajovny, retro WV autobus pro Kubu jsem si nechala až na nedělní ráno. Pak už jen dlouhá sprcha a koma.

V neděli ráno jsme přes sms s A. litovaly jen jediné věci, a to že si tenhle svetr nakonec nevzala.
(... pro ten bederní detail ... )


Tak ať žije láska!
... ve všech podobách ...

37 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Tak tomu říkám ráno: 9:24 a hnedka taková láska ... tak to si teda nechám líbit ... :o)

      Smazat
  2. Ta kolekce v ČR nebude?!!! Konečně udělá Ikea něco pěkného a tady to mít nebudou a v Drážďanech je to už VYPRODANÉ??? Co já budu dělat!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Berlín?
      Řím?
      Tokio? ... :o)

      Smazat
    2. Už jsem zaúkolovala kamarádku, budu muset do Holandska, čekají na mě hrnečky a mističky až v Amsteru :)

      Smazat
    3. Milovnice Brakigu všech zemí, spojte se!!! ... :o)

      Smazat
  3. A že jste nepřišly na kávu,to jste určitě jely skoro kolem nás (mám trošku problém zda y nebo i když jste jako jely/i všichni dvě tři) .Jediné co drží náš rodinný rozpočet nad vodou je, že máme ten obchod někde v okolí to bych už hlásila červená čísla asi :)) . Jó a nechceš napsat už konečně tu knihu ? Zdraví Lada

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jeeeeeeeeeeeee,
      já nevěděla, že si k tobě můžu tahat i kámošky - supr, tak příště!

      Jinak knihu nechci,
      ale chci, aby mi světová velkoměsta platila za to, že tam přijedu a napíšu o nich!!! ... :o)

      PS: Hele,
      na zpáteční cestě jsme se v UnL nějak ztratily, a pak dlouho jeli kolem řeky/kolem tratě. Jako romanťika pěkná, o to nic, ale rychlejší cestu byste neměli?

      Smazat
    2. Všechny cesty vedou do Ikea.....zpátky už si každý musí najít cestu sám....Jinak když pojedeš podél řeky/tratě furt rovně, tak někam vždycky dojedeš a tam k vám určitě.Není kam spěchat né :o) L.

      Smazat
    3. No, my si to hned říkaly - že to nějaká zkratka pro Pražáky,
      je to sice dál,
      ale za to horší cesta ...

      Smazat
  4. ten sveter a bederní detail...to mať oblečené tak, ako má byť, tak ani smetie v tom nevynesiem....tvorca asi na niečom fičal....
    ale čo ma trápi najviac.......nemali ste rezne??????!!!!!!!!!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani,
      ne - to právě byla vážně ZÁDA!!! ... Ti designeři ... :o)

      Smazat
  5. Bavím se náramně :) Díky. To musela být jízda!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jen doufám, že se směješ spolu s námi,
      ne nám ... :o)

      Smazat
  6. Podélné parkování!!!!
    V Praze nic, v Drážďanech vyprodáno!!!

    OdpovědětSmazat
  7. Já se taky bavím. A zároveň smutním. Tak hezky jsem o tom napsala a oni si to, holomci, dovolí nemít.
    V cz ikea jsem už dlouho nebyla, tak nemůžu moc srovnávat běžný sortiment, ale aby ti to nebylo líto, tak tady je zase úplně o ničem kout výprodejů - jednak tam nikdy nic pořádného nemají, jednak to často nacení dráž než novou zabalenou věc, nechápu. Teda aspoň v tomhle našem deutsche cípu, v Drážďanech je to možná jinak.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak snad tu právě spuštěnou "Brakig vlnu lítost" převálcuje (aspoň) láska ... zítra, dnes, forever ... :o)

      Smazat
    2. Láska je láska. Jsem spíš pro forever. A když už, tak květen mi pro davové láskové šílenství připadá vhodnější. Prostě Mácha to měl líp promyšlený než nějakej Ital:)

      Smazat
    3. Jasně, máj - to je klasika,
      ale o něčem na ten blog musím psát ... i v únoru ... pochop ... :o)

      A pak,
      když jde o dárek,
      na měsíc v kalendáři já nehledím ...

      Smazat
  8. Jak, že je nebudou mít?!! :(
    Achjo! Jinak článek pobavil.
    Nika

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale zas - jsou i horší věci - mě teď třeba napadá: sežrat po obědě celou čokoládu ... :o)

      Smazat
  9. To je krásnej dárek! Budu si taky muset nějaký volný den vyprosit.
    Moc se mi líbí ty hrnky a misky, ale skrblík ve mně mi zakazuje si na ně pomýšlet. Koupili jsme totiž dům a s ním staré (rozuměj retro) nádobí pro pět rodin minimálně. I kdybychom týdně rozbili jeden hrnek, za pár let pořád budeme mít z čeho pít. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hrnky šly třikrát do tašky a čtyřikrát ven,
      ale misky máme ... :o)

      Smazat
  10. Závist, největší!
    Ooo, né! Tahle kolekce nedorazí k nám? Zrovna včera jsem byla v Ikea a měla jsem oči na štopkách, jestli tu kolekci najdu. Slintám po ní!!! Tak mi asi nezbyde než po ní slintat i nadále. Škoda...
    Nafotíš nám, co jsi všechno pěkného ulovila, ať můžu slintat ještě víc?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Všecko ukážu!

      Až tak moc, až už to ani vidět chtít nebudete ... !!! ... :o)

      Smazat
  11. :-D story za všechny peníze. No tak gratuluju k úlovku, budeme všichni závidět. Já tedy doufám, že by ta limitovaná kolekce mohla být znovu někdy příště. Nějak asi nezvládli marketing nebo co??

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Prosím tě,
      já mám taky pocit, že jsem asi na hodině o tržní ekonomice chyběla nebo co ... ?!?

      Si třeba i představ, že jsem celý leden lítala po Praze a marně sháněla výztuže,
      kabelky nic(!),
      protože v továrně na rono prý měnily okna ... !!! ... No, pochopíš to? ... :o)

      Smazat
  12. nevim, co obdivovat vice, clanek bomba, nakupy zavidim a kulturni program taky. Rikam si, ze se treba po ceste od Mnichova, skoda, ze ne primo tam, muzeme zastavit v Salzburgu, ale v sobotu maji na nas rozmazlene Cechy kratce a skolu mam do 16, tak nestihame. Jestli ja nakonec neposlu sve hochy zitra na vylet do Mnichova se seznamem. :-) Ale to uz neni ono. A jeste by mi manzel mohl privezt neco primo ze Stockholmu, kam v nedeli leti. Ale tam uz chybi ta euforie, kterou jsem nasala v tvem clanku.:-) Ten jsem cetla v poledni prestavce, ze mrknu aspon na Rosu, takovou delku jsem necekala a na odpoledni cviceni bezela a dobehla na minutu presne. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Olive,
      jsem s musela vytáhnout Školní atlas, abych si zanesla do mapy všechny tvé destinace a zorientovala se ve tvém komentáři ... :o)

      Kašli na euforii,
      ber Brakig, dokud je
      a užívej si západní(!) Německo, protože západní(!) Německo!!! ... :o)
      Guten Tag!

      Smazat
  13. Skvělý! Krásně jsem si početla!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ufff,
      tak to jsem ráda, že to v sobotu nebyly "zbytečně vyhozené peníze" ... :o)

      Smazat
  14. Bederní detail je boží, teda, vlastně by se i dalo říct Boží!

    OdpovědětSmazat
  15. Včera jsme jeli na váš popud do Škoda Muzeum (Svíčková ve Václavovi manželovi učarovala!) a teď asi budu muset do Německa...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale je ti jasné, že já od Spolkové republiky Německo dostávám za tyhle reklamy na ně šílené prachy ... ?!? ... :o)

      Smazat