Co to je?

Můj nový blog!

Tedy - jeho nový kabát.

Líbí? LIKE?

K zítřejšímu datu nastupuji na svou druhou mateřskou, a tak jsem si k téhle mé další krásné životní výzvě nadělila dárek. Profesionální stránky. 

Oslovila jsem svatou Kláru, ona kývla a mám je!

Totok je ona!
Autorka mnoho pěkného v blogosféře.
...
Má obrovský přehled, obrovské IT znalosti, přesto je nejskromnější.
Nic mi nekritizovala, nekomentovala, a když přišla nápadem, byl přesně pro mě.
...
Výborná,
ale s nenápadností souseda Wilsona ze seriálu Kutil Tim.

A jak to všecko vlastně bylo?

Nejvíc ze všeho jsem si na začátku přála vlastní doménu. Diktovat člověku, který žije mimo naši blogální vesnici, slovo blogspot je totiž strašná otrava. A mám ji - vidíte nahoře? Její získání je překvapivě snadné a levné.

Pak jsem si říkala, že profilovat se pět let starou fotkou je ode mě trošku prázdné a falešné. Čili mám zde pro vás svou novou - aktuální tlamu. Podle mě mám na ní sice výraz, jako že mě někdo kope do zadku a já se s urputnosti sobě vlastní snažím tvářit, že mi to vůbec neva. Zatímco muž si myslím, že vypadám jako mladá/nová/(bez)nadějná tvář ODS, ale to jsem já (2014).

A pak ty nůžky všude kolem - mé ježíškovské razítko. Můj nově a zcela zamilovaný symbol. Protože: nůžky krejčovské a na nůžky na papír. Dětské bezpečnostní nůžky. Nůžky kadeřnické nebo třeba na kytky. A taky ty porodní. Chápete? Vždyť mě znáte. A ještě prosím o neopomenutí filmařského střihu! Nebo by vás napadla mě podobnější ikona? Ale tím jsem skončila.

Vše ostatní je práce Kláry. Nápad s textilním štítkem, prošívanou linkou nebo písmem z mojí látky. Barevnost. Symetričnost. Úhlednost. A přehlednost. Všecko její.

Při vytváření nové podoby stránek ale nejde jen o ten vnější kabátek, pod ním je spousta techniky a odbornosti a (pro mě) složitosti. Velmi upřímně - maily od Kláry jsem si vždy četla s čistou A4 vedle notebooku, kam jsem si psala poznámky, výpisky, podtrhávala, dělala šipky, kreslila obrazce, abych pochopila, na co se mě má paní Mistrová ptá. A hlavně - co mám na základě jejich pokynů sama udělat. Ale! Ty její návody. V životě jsem nezažila něco složitého, co tak hladce a dokonale funguje - jako její instrukce. Chvílemi jsem skoro uvažovala, že ji poprosím i o sepsání mého porodního plánu, návodu na vedení rodinných financí či postupu, jak s minimem vynaloženého úsilí maximálně vycházet se svou tchyní. Opakovaně se stávalo, že se mě muž, když jsem v nočních hodinách seděla u počítače, ptal, co dělám a já hlásila, že nevím. Že jen postupuju od bodu 1 dál, klikám pravou myší, klikám levou myší a druhý den mi Klára děkuje, že je to v pořádku. 

Přitom tisícero (milionéro?) díků by mělo patřit jí! Třeba za to, jak jsem ji posílala své poznámky k rodícímu se novému vzhledu. Dej to doprava. Dej to doleva. Velké písmeno na začátku. Malé písmeno. Posuň to nahoru. Ne, dolů. No, já nevím - mně se to nějak nelíbí - udělej s tím, prosím tě, něco. Něco jiného! To byly mé pokyny, prosím. Ano ano, byla jsem na facku. Jenže - místo oprávněné pecky přicházely z druhé strany okamžité(!) odpovědi a okamžité reakce. Virtuálně jsem ji líbala ruce. Nohy. Masáž bych ji udělala. Cokoli. Plus nezapomeňte na mého muže, co furt chodil okolo a opakovaně mě upozorňoval, jak moc si toho mám vážit. On totiž zas a znova vytahoval své historky o tvorbě jeho (poměrně strašných) firemních stránek jednou (dost strašnou) IT firmou.

Snad se Kláry nedotknu, když teď napíšu, že pro mě bylo úžasné spolutvořit blog s někým, kdo mě má rád. Poskytla mi výbornou službu, skvělý servis, vysvětlila mi sto a jednu technickou záležitost, (prý i) posunula hranice vlastních programátorských znalostí, ale přitom všem furt byla laskavá a vtipná a věcná a tak skromná. Chápete, že vám někdo vysvětluje, co je GA, favicon nebo DNS záznamy, a pak se na konec mailu podepíše Služebníček?

Leden byl pro mě náročný: plno restů, plus dotlačit to v práci do konce. Ale rozhodně to byl (letos) můj nejlepší měsíc, protože mi v počítači vznikla složka nacpaná (i nerealizovanými) nápady k tvorbě této stránky, což mě neuvěřitelně bavilo a těšilo a energeticky nakopávalo. 

Děkuji vám všem, jejichž stránky jsem za posledních 30 dní navštívila s tužkou v ruce, kterou jsem si dělala poznámky, co se mi u vás líbí, co máte fajné. 

Děkuji všem, co kdy vytvořili na světě něco hezkého, co mě k vizuální podobě blogu inspirovalo.

Děkuji sama sobě, že jsem to všecko přes své mega nadšení dokázala nikomu nevykecat. 

A hlavně z celého svého srdce (nebo přesněji z mých současných dvou srdcí) děkuji Kláře, protože ona je nejvíc nejlepší ze všech!

A tady na ukázku
třeba jeden z již dávno zapomenutých návrhů z doby, kdy jsem ještě trvala na tyrkysovo-růžovém blogu.