On kutílek, já kutílka

Od září chodíme s Kubou na nový kroužek. S výmluvným názvem: Kutílek. Jednou týdně v našem Montessori centru oba popadneme vrtačku, pilku, rašpli a tvoříme.

V partě kluků je Kubka suverénně nejmladší (já jsem (nejen) ve věku přítomných matek průměrná, jen pro vaši informaci), což mu ale nezabraňuje mít z vrtání do dřeva či odlévání sádry radost stejnou, nebo možná ještě větší.

Kdo si z toho víc odnese, nevím. 

Vždycky začínáme společnou kutilskou básničkou, která obsahuje i rým: 

Za malinkou chviličku

namontuje poličku.

Tak na to se já těším asi nejvíc. Zatím jsem se osobně naučila připevňoval svěrku ke stolu a správně vytahovat blbě zabitý hřebík ze dřeva. Na poličku ještě řeč nepřišla.

A co tam tedy vyrábíme? Třeba cestovní totem - nikdy nevíte, kdy se vám ochrana ducha může hodit (no, jen se smějte, všem vynálezcům se totiž nejdřív smáli), malé dřevěné kladívko nebo třeba osobní auto. 

To je ONO!
Z lekce zatloukání hřebíků.
...
Kousek dřeva a plastová víčka

Jsou to hasiči.

A i oni se občas staví v naší nové patrové garáži.

S benzínkou, autoservisem i myčkou.

Kartonový systém jsme si včera přinesli z Hračkotéky.
...
Kdo miluje skládání podle návodů ala IKEA, bude šťasten.
A kdo ne, bude zas rád, že postup má jen čtyři kroky!

3D složení bylo šup rup,
jen s krátkým hysterickým záchvatem Kuby - čekal v balení i ta auta na obalu.
Naše čistá duše!

A komu by bylo papírové skládání málo, Hračkotéka nově pořádá i výtvarné herny.

Hned jsem se ptala,

jestli tam můžou i tak "staré" děti jako je Kubínek,

a prý jo!

Takže na listopadovém razítkování my určitě chybět nebudeme,
taky ať se můžeme důstojně zapojit do současné bramborové blogové mánie, že ... :o)