Love KIDÓ

Už jste si někdy koupili kafe s sebou, s jehož kelímkem jste se následně vyfotili, pak ho celý den prázdný nosili s sebou, doma vymyli a nakonec si ho vystavili na poličku?

Ale když on vypadá takhle!!!

Má barevná vzpomínka na divoký den. Spojily jsme se se Simsalabim. Nejdřív své na chlup stejně staré chlapce nechaly nás namočit, zašpinit a střihnout do prstu na výtvarné herně v Národní galerii. A pak jsme princátka v kočárech vytlačily do kopce na Letnou, kde se Sim stala ještě větší Pražačkou, než jsem já (kdo dosud nevěděl, já pila mateřského mléko v Havířově, ona v Ostravě - pro vysvětlení). Už na schůdkách vyhlášeného bistra se temperamentně a srdečně vítala s jeho manažerem. Ona fakt zná asi každého?!? Ale díky jí za to. Měli jsme tam tak v obědovou špičku zarezervovaný stůl, obsluha ochotně naslouchala našim objednávkám, které byly nastokrát přerušeny odběhnutím za jedním z trpaslíků, který si zrovna nutně musel zas odběhnout za svým autem, náhodou na opačný konec restaurace, či lépe do jiného patra nebo nejlíp ven. Byl to skvělý oběd.

Jen - do KIDÓ s dětmi nechoďte. Ne že by tam neměli baby-židličku, mají.  Ne že by jejich jídlo nebylo domácí, zdravé, čerstvé, lokální a chutné, je! Ne že by ostatní hosté těžko snášeli plazící se batolata mezi jejich nohami na zemi, byli v pohodě. 

Jen - interiér KIDÓ je tak krásný, že máte-li s prckem oči furt na šťopkách, nevychutnáte si to tam pořádně. Tedy, to byl aspoň můj případ. Chystám se tam znovu, abych si v klidu a znova prohlédla vystavené zemité dlaždice na zdi a jejich skvělou op-artovou podlahu, plechové čajové krabičky v jemných tónech a atypickou a designem velmi prostou užitou keramiku na poličkách, zákusky ve vitríně, celou zadní útulnou část bistra, tajemný letenský dvorek ve vnitrobloku a ... Víc jsem si s Kubou všimnout nestihla. Těším se, až si tam jednou na jejich tonetky sednu na obě půlky a budu se koukat z plná hrdla okolo, jak to tam mají úžasné ke koukání.

I do love KIDÓ.

Auta, vlaky, bagry, kluci. 
K + K