Jak zažít Ilonu Polanski

"Ale vždyť já vás znám", vyhrkla paní Polanski, když jsem ji na kartu vpustila do budovy školy.

Stala se mým dalším hostem v ekonomickém semináři na gymnáziu, a to pár dní poté, co jsem byla v České televizi. Nezdálo se mi se však pravděpodobné, že by výtvarnice a ilustrátorka Ilona Polanski sledovala Sama doma.

Při setkání se studenty hovořila o svém uměleckém studiu hračky na střední škole, o studiu grafiky na vysoké a proč podnikat začala právě v ilustrátorské dvojici. Co vše může být prací ilustrátora, jak získává zakázky a jak si ilustrátor určuje cenu za svou práci; a taky kolik dostala za prestižní zakázku ilustrovat po dvaceti pěti letech výroční knižní vydání Harryho Pottera.

Když jsme se po hodině v kabinetě s Ilonou loučily, a to už jsme věděly, že jsme sousedky a nejspíš se známe od vidění z potravin, napadlo mě IP pozvat na tvůrčí dílnu pro děti k nám do Vindyšovy továrny do Radotína Zažij knížku.

První workshop jsme vyprodali za dvanáct hodin, druhý skoro dřív, než jsme o něm stihli dát vědět. A to jsme ani netušily, že nám tam rodiče posílají ty největší odborníky na čarodějnického učně a celou partu z Bradavic. A to bylo moc dobře, protože tyhle děti tam čekala vysokoškolská přednáška o práci ilustrátora, podaná však tím nejlaskavějším způsobem a slovníkem příslušným jejich věku.

Mně vyrazila dech už její první věta, že paní Polanski se ve skutečnosti nejmenuje Polanski a proč. Pak všechny děti vyzvala, aby jí říkaly Ílo, zatímco je poprosila, aby si udělaly cedulky se jmény. Atmosféra v sále se záhy stala nejmilejší, a zatímco Íla popisovala, co dnes budeme společně tvořit, hned se nabídla, že kdyby kdokoli potřeboval cokoli pomoct nakreslit, protože si zrovna nemůže vzpomenout, jak se kreslí třeba ... rozpláclá žába, že ona mu ji ráda nakreslí. Bylo vidět, jak jsou děti kolem stolu spokojenější a spokojenější.

Pak se Ilona pustila do popisu, jak se dostala k zakázce z Londýna, jaká pravidla platí pro knižní ilustrátory a společně jsme dali dohromady mnohé rozdíly mezi knižní a filmovou verzi. Děcka 7+ toho věděla opravdu hodně. A Ilona jim v notebooku záhy ukazovala různé světové verze, od první české až po současnou korejskou. A nevěřili byste, jak se kdysi urval italský ilustrátor, kvůli kterému dnes J. K. Rowlingová už kontroluje každou novou edici.

Všichni jsme zatlačili slzu, když nám paní Polanski ukázala své ilustrace, které v londýnské centrále shodili ze stolu s tím, že doslovně neodpovídají textu knihy. A pak už se kreslilo a malovalo, lepilo a používalo skutečné zlato. Celé dvouhodinové setkání končilo vernisáží, kdy každý autor krátce pohovořil o svém hotovém díle. Týnka mi do ucha šeptala, že nechce nahlas mluvit, ale Íla každého objala a dodala mu dostatek kuráže a sebedůvěry k projevu. "Nás to nikdo neučil, vy už to umět budete", podporovala děti a každý jejich kousek výkresu obdivně a s respektem hodnotila. A pak přišel odměnný potlesk od kolegů.

Mně pak ve finále tiskli spokojení rodiče ruku s díky, že něco tak skvělého pro děti děláme.

S největší radostí, zněla má odpověď.