Clubhouse

 

Dnes poprvé - v roli moderátorky. Skibi Kids - pro rodiče o dětech. Jak se rozvíjet a bavit.

Těším se na vás v naší premiéře v 17:00.

Už zase skáču před tabulí on-line

Před dvěma lety na jaře jsem volala panu řediteli, abych mu řekla, že po mateřské už zpátky na gymnázium nenastoupím. Přemluvil mě, a tak vznikl atypický formát mého semináře. Učím ekonomii, se zaměřením na podnikání, kde gró našeho setkávání tvoří pozvaní hosté - podnikatelé a podnikatelky.

Z rodinných firem, ze sociálních firem. Podnikatelé, kterým na začátku peníze půjčili rodiče či děda. Podnikatelé s akademickými tituly i vyhození ze škol. Podnikající v potravinářském průmyslu, knížkách, hračkách i digitálních sférách reklamy. Podnikatelé s ročním obratem 250 milionů i ti, kteří skončili v insolvenci. Podnikatelé, které rodiče vyhodili z domu, obchodní partneři podvedli, byznys jim vzala povodeň, ale i ti, kteří za svůj produkt dostali cenu britské královny.

Nemléko, Marmelinda, Hračkotéka, Tvorba, Labyrint, Symbio, Skibi a Pinwheels - jsou ti, kteří mé pozvání před gymnaziální studenty neodmítli. Nechali si zaslat patnáct námi připravených otázek a setkali se s námi na hodinu přes aplikaci zoom. A i moji studenti pravidelně usedají ke svým počítačům s týdenní přípravou, kdy čtou a poslouchají rozhovory s našimi budoucími hosty na internetu, studují, co je sociální podnikání, franšíza nebo B2B, a vždy si také chystají tři vlastní dotazy na hosta.

A pak to přijde a každé naše distanční setkání je úplně jiné, s jinou energii, v jiné atmosféře. Jeden host je tichý, jiný překotný. Jeden se směje, jiný filosofuje. Jeden je přepečlivě připravený, druhý mistrně improvizuje. Ale všechny je spojuje velký životný drajv a dost dobrý tah na branku. A taky skoro všichni v jednu magickou chvíli mým studentům řekli: "Vám to můžu říct, vás je tady pár ..." a prozradili něco ze svých (ne)úspěchů. Na co jsou hrdí i za co se styděli.

A co na to studenti? Šedesát minut ani nedýchají, hlásí se, ptají se, nesouhlasí, nechápou, chtějí vysvětlit. Jsou pozorní, přítomní a někdy dělají ramena. Ale kdyby mi nebyli vzdálení přes obrazovku, nejradši bych je na ně spokojeně poklepala; jsou dobří! A já si děkuji, že jsem se do školy vrátila. A taky děkuji, že jsem právě dnes jako pedagogický pracovník mohla být očkována. Hned se mi zase skáče lépe!

Kuchyň To je moje

Začínám ranním tichem a sklenkou horké vody - a pak už to celý den jede! Lupínková koupel v moři mléka na snídani dětem. Plech střídá plech v troubě, po buchtě ke svačině brambory k obědu. A do koncertu bublání hrnců na plotně přidává svou písničku i zapnutý kávovar.

Mám vyzkoušení, že když si s horkým hrnkem sednu na zem do správného místa, přes linku na mě nikdo nevidí. Magický bod zenu uprostřed rodinného cirkusu vůní a chutí; kde žonglujeme s čaje i úkoly do školy, a kde jen ti nejšikovnější artisti dokáží nešlápnout na drobek.

Už druhý týden jsme tady pečení vaření 25 hodin denně a jak u vás? Stala se vám kuchyně nejlepší kamarádkou? Nebo už vás to vaření žere?

...

Fotila u nás moje nejkrásnější kamarádka Andrea s nejšikovnější fotografkou Katarinou Čechovskou.

Trika k nakousnutí jsou kolekce To je moje - modrá i bílá v e-shopu.

Modré triko s jablíčkem, velikost S až L.

Nebo něžná bílá klasika k džínům - triko To je moje.

Březnové S dětmi v Praze

A je to tady - březnové číslo můžeme opět držet v ruce! Můžeme jej hladit a můžeme jím listovat. Zejména to poslední vřele doporučuji.

Přejdete-li můj úvodník, tentokrát o dětských hrách, které se nehrají proti sobě, ale spolu, oukej. Ale nepochutnat si na rozhovoru  s Lukášem Hejlíkem, to by byla veliká škoda. Stejně jako přeskočit interviewu s novým uměleckým šéfem Laterny magiky Radimem Vizvárym.

A že je čtení boží - to se ví! Koho by potěšily moje tipy, jak nechat v dětech vyrůst čtenářskou vášeň, nabízím s dovolením můj stejnojmenný text a něj navazující excelentní doporučení všech malých českých nakladatelství, co teď s dětmi doma číst.

...

A kdybyste zatoužili mít časopis S dětmi v Praze pravidelně ve své schránce každý měsíc prvního,

neváhejte si jej předplatit a zároveň podpořit.

Objednávat můžete na SEND předplatné nebo také na Předplatit.cz.

A my vám moc děkujeme za vaši přízeň.

Muž, který spojuje - to o sobě říká Lukáš Hejlík.

Jak si doma nechat vyrůst rychloobrátkového čtenáře.

A knižní tipy od českých nakladatelstvích.

Nebo už ikonická rubrika Šli Prahou - tentokrát noblesně s Olgou Havlovou.

Ahoj, domove!

Moje babička se přestěhovala - po šedesáti šesti letech.

Na všechno se pečlivě připravila, rozdala nám svou domácnost, talíře, fotky, zašla se rozloučit s jedinou sousedkou do vedlejšího vchodu, podala ji ruku se slovy, že už je čas, a pak se otočila a bytu, do kterého přišla ve svých dvaceti a vychovala v něm dva syny, řekla: "Ahoj, domove!"

Neplačte. Babička je zdravá, očkovaná a v dobré náladě. A i my se s ní minulý víkend moc nasmáli. Když mi nechtěla dovolit vybrat si a odnést její nádhernou žluto-bílou retro mísu s tím, že je to žďorb (=krám). Když nám u nedělního zákusku u našich vyprávěla, že na nové adrese bude mít pro snadnější orientaci instruktorku. To mého muže nadchlo! Až ho v těšení se na staří musel zpražit jeho tchán - s tím že Dave přece bude mít instruktora. A protože mou babičku v novém bydlení čeká i její švagrová, slovo dalo slovo a můj manžel a moje sestra se obratem na gauči dohodli, že oni taky na sebe jednou počkají - jako švagr se švagrovou. A ještě si navzájem vymění ty instruktory ...

Už jsem s babičkou v novém doma mluvila, chválila si jídlo a stěžovala, že ještě pořád něco nevybaleného hledá. I já pořád hledám. V kupičce fotek od ní, kterou si teď dokolečka procházím. Barevné snímky voní stejně jako babiččin byt, ve kterém nám uvařila stovky obědů a tisíce čajů. Vidím jejich strakatý gauč, bílý váleček na zdi, krajkovou prostírku na konferenčním stole. Dřevěný lustr, vidím v křesle i dědu, který už není. Červený čaj v hrnečku, krystal v cukřence na nožce, rumové půlměsíčky s citronovou polevou na talíři. A dřív i kachnu, zelí, knedlíky, tlačenku s cibulí a octem a domácí sulc. O prázdninách u babičky na službě jsme spolu hráli kostky, karty, Člověče. Babička věšela cíchy na šňůrách před domem a všude křičely děti z dětského domova hned za plotem v ulici. Nebo na lavičce ve dvoře seděly v zástěrách bez rukávů všechny paní sousedky, které už tady taky nejsou.

Babička má devět pravnoučat, čte bulvár a denně si telefonuje se svými sestrami. Stará se, jestli nemá při focení blbé vlasy a mně domlouvá, abych nechodila v černé.

"Babi, to je tmavěmodrá!"

"Ale mladé holky mají chodit barevně!!"

"Ale co já jsem za mladou, vždyť mi bude čtyřicet, babi."

"Joo, čtyřicet - to byl nejlepší věk, (syn) Milan už byl na vojně a mně začal život!!"

Mějte se rádi.

(Fotka nahoře je ze sestřina vítání občánků na Národním výboře, 1988. Moje nejvtipnější babička stojí vlevo.)

Plakát Abeceda To je moje

Letos naše knížka To je moje zažije páté narozeniny, které jsme chtěli oslavit něčím výjimečným a přilnavým.

A plakát abecedy byl jasným vítězem. V pěti letech jsou písmena i milý obraz v pokojíku na zdi to pravé!

Janička JouJou Nachlinegrová vybrala z pamětní knížky známé ikony a vtiskla je do něžného rastru. 

Navíc pro plakát ve velikosti A3 v tiskárně zvolila úžasný recyklovaný papír - s barevným chlupem a pořádnou gramáži.

Už u mě visí v e-shopu a ještě by mě zajímalo - co vy jste doma měli na zdi jako malí?

Udělejme jim u školu doma hezkou!

Učím, učíš, učíme.

Nový kabát

Tak to je on! David ho nazval Makepeaceová, i moje babička se minulou sobotu se zájmem ptala, jestli toto se teď nosí. A já jsem nadšená a děkuji tvůrčímu duo U sta hromů za výjimečnou práci a šikovné veliké kapsy.

Co na něj říkáte? Jak se vám více líbí - na volno nebo s páskem?

Lítám v něm teď pořád, na nákup i k řece a cítím se v něm lehce/nepřehlédnutelná.

Navíc s tvídovkou mu to sluší nejvíc - dámskou i oversize!

Veliká oversize tvídová kabela s džínovým dnem.

Nebo v dámské velikosti praktická kabela s koženkovými uchy i na cross body. Ať se vám nosí!

Březnová Piňata

 

Všechno mě teď dojímá - a chce se mi brečet, i když si děti rozbalují nové knížky. To zvláště! Rok jsme spolu nebyli v kině, rok jsme nebyli v divadle. Jedno knihkupectví jsme si sice stihli v předvánoční lockdownové pauze, ale nová Piňata, kterou naše děcka právě dostala, dostala i mě.

Jak chybí radost a dobré zprávy, jak nám chybí bezprostřední kontakt a náhodná milá setkání. Se spolužáky na chodbě, se sousedy ve frontě. Všichni jsou teď daleko - doslova i obrazně.

A tak výskání Kuby, Mikiho a Týnky nad jejich novým čtivem, které autorka projektu Tereza Booth vybírá právě pro ně, bylo veliké, hlasité a mně tekly slzy.

Knihy nám přišly minulý čtvrtek a už máme přečteno. A kdybyste se i vy v téhle zaseknuté době chtěli nechat unést knižními hrdiny a jejich příběhy do různých světů, knižní klub Piňata vám ze srdce doporučuji. 

Lockdown vs. Mitnik

Ke třetímu kolu hodlám přistupovat jako k třetímu porodu. Ano - už vím, že bude to bolet, že začnu zmatkovat a budu mít pocit, že už to nepřežiju a taky že to celé zas bude trvat déle, než jsem čekala. Ale teď jdu do toho s více zkušenostmi!

Oproti loňskému jaru začínám den minutou v ledové kádi a těch šedesát vteřin, přesněji šedesát nádechů a výdechů, patří jenom mně. Moje mysl je v tu chvíli čistá a pozitivní, problémy se zdají rychle řešitelně a energie života ze mě jen prýští. Otužování mi pomáhá stejně jako sklenka horké vody po ránu; jsem šťastná, že můžu udělat něco pro sebe, abych se pak zbytek dne mohla v klidu starat o druhé. A taky jsem tentokrát využila nabídky, která se neodmítá. Muž přišel s návrhem, že zajistí, aby nám domů pár krát týdně dorazil už hotový oběd. A protože David nezůstal nic dlužen jedné ze svých nejlepších vlastností - v e l k o r y s e nám otevřel účet i u světové kuchyně, takže na tu Asii se mi sliny sbíhají už teď!

A co u vás doma? S jakou životní vychytávkou hodláte do 28. března přežít?

...

(Ty letité fotky pro časopisem Maminka jsem dnes vytáhla, protože jsem včera z redakce dostala úžasný mail,

o kterém ještě nemůžu mluvit, ale bude to opět velká legrace!)

Peřinky To je moje

Lehounké jako pírko - na jarní špacírek s panenkou ideál. Do kočárku i do golfek. Hlavně už spinkej!

...

V limitované edici k dostání právě v Mitnik e-shopu.

Ušila jsem je z naší látky a místo podpisu všila kočár Jany Nachlingerové!