Moje babička se přestěhovala - po šedesáti šesti letech.
Na všechno se pečlivě připravila, rozdala nám svou domácnost, talíře, fotky, zašla se rozloučit s jedinou sousedkou do vedlejšího vchodu, podala ji ruku se slovy, že už je čas, a pak se otočila a bytu, do kterého přišla ve svých dvaceti a vychovala v něm dva syny, řekla: "Ahoj, domove!"
Neplačte. Babička je zdravá, očkovaná a v dobré náladě. A i my se s ní minulý víkend moc nasmáli. Když mi nechtěla dovolit vybrat si a odnést její nádhernou žluto-bílou retro mísu s tím, že je to žďorb (=krám). Když nám u nedělního zákusku u našich vyprávěla, že na nové adrese bude mít pro snadnější orientaci instruktorku. To mého muže nadchlo! Až ho v těšení se na staří musel zpražit jeho tchán - s tím že Dave přece bude mít instruktora. A protože mou babičku v novém bydlení čeká i její švagrová, slovo dalo slovo a můj manžel a moje sestra se obratem na gauči dohodli, že oni taky na sebe jednou počkají - jako švagr se švagrovou. A ještě si navzájem vymění ty instruktory ...
Už jsem s babičkou v novém doma mluvila, chválila si jídlo a stěžovala, že ještě pořád něco nevybaleného hledá. I já pořád hledám. V kupičce fotek od ní, kterou si teď dokolečka procházím. Barevné snímky voní stejně jako babiččin byt, ve kterém nám uvařila stovky obědů a tisíce čajů. Vidím jejich strakatý gauč, bílý váleček na zdi, krajkovou prostírku na konferenčním stole. Dřevěný lustr, vidím v křesle i dědu, který už není. Červený čaj v hrnečku, krystal v cukřence na nožce, rumové půlměsíčky s citronovou polevou na talíři. A dřív i kachnu, zelí, knedlíky, tlačenku s cibulí a octem a domácí sulc. O prázdninách u babičky na službě jsme spolu hráli kostky, karty, Člověče. Babička věšela cíchy na šňůrách před domem a všude křičely děti z dětského domova hned za plotem v ulici. Nebo na lavičce ve dvoře seděly v zástěrách bez rukávů všechny paní sousedky, které už tady taky nejsou.
Babička má devět pravnoučat, čte bulvár a denně si telefonuje se svými sestrami. Stará se, jestli nemá při focení blbé vlasy a mně domlouvá, abych nechodila v černé.
"Babi, to je tmavěmodrá!"
"Ale mladé holky mají chodit barevně!!"
"Ale co já jsem za mladou, vždyť mi bude čtyřicet, babi."
"Joo, čtyřicet - to byl nejlepší věk, (syn) Milan už byl na vojně a mně začal život!!"
Mějte se rádi.
(Fotka nahoře je ze sestřina vítání občánků na Národním výboře, 1988. Moje nejvtipnější babička stojí vlevo.)
Zrovna nedávno jsem vzpomínala na obě babičky, které už s námi nejsou. Zavřela jsem oči a v paměti procházela jejich domy. Všechno je tam uložené. Barva a struktura přehozu na posteli, dědova čepice na věšáku, tikot hodin, bzučení mouchy na okenním skle, kdákání slepic na náspu, typické vůně chodby, spíže, půdy,sklepa... Pořád je mám v sobě. A je mi moc líto,že se mnou nebyly tak dlouho,jako tvoje babička,Roso. Dnes bych s nimi vedla mnohem hlubší řeči než jako mladé tele... Ivča
OdpovědětVymazatBarevné tele!!
VymazatIvčo, děkuji - jako bych tam byla s Tebou. Máš to krásné dědictví, navždycky!
Milá Roso, protože jsem zažila jednu prima babičku, taky chci být skvělou babičkou. A jak vás pozoruji skrze blog, taky budete ta senzační babička, na vždy uložená v paměti. Moc povedený článek. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJedna naše prababička se v devadesáti přestěhovala z jednoho domu do vedlejšího, protože jí nevyhovovali zlobiví sousedi. A ještě 4 roky si lebedila v jiném domě a podobném bytě.
To se krásně čte - a stoleté babičky jsou nejvíc!!
VymazatJiřin, zdravím a přeju zítra pěknou neděli.
Moje babička žila v jednom domě od svatby do smrti. Ale stěhovala se z něho posledních 20 let. Rozdávala nádobí a všechno možné, co už podle svého mínění nepotřebovala, nakonec jsme si u ní málem neměli kam uvařit čaj. Dala mi sváteční polévkovou soupravu jako svatební dar 5 let před svatbou, že se jí nedozije, nakonec rozmazlovala i moje dva syny. A ti si z dědictví odnesli hračky, které měla pro ně na hraní,když jsme přijeli na návštěvu. A její rady do života mě budou provázet celý život: "Vem si biló halenko a černó sokňo a seš nastrojená na každó přiležitost."
OdpovědětVymazatJani, to je fajné, moc fajné!!
VymazatDíky, že to píšeš a děkuji i za milionovou fashion radu ... :o)
Milá Roso, je mi velkým potěšením číst, jak skládáte příběhy. Dojemné, milé, s nadějí. díky, Dáša
OdpovědětVymazatDášo, děkuji moc - hlavně ta naděje mě potěšila!!
VymazatTy zástěry bez rukávů...! Všechny babičky a tety mého dětství :)
OdpovědětVymazatA o tom to je!! Pusu všem!
Vymazat