sobota 6. března 2021

Ahoj, domove!


Moje babička se přestěhovala - po šedesáti šesti letech.

Na všechno se pečlivě připravila, rozdala nám svou domácnost, talíře, fotky, zašla se rozloučit s jedinou sousedkou do vedlejšího vchodu, podala ji ruku se slovy, že už je čas, a pak se otočila a bytu, do kterého přišla ve svých dvaceti a vychovala v něm dva syny, řekla: "Ahoj, domove!"

Neplačte. Babička je zdravá, očkovaná a v dobré náladě. A i my se s ní minulý víkend moc nasmáli. Když mi nechtěla dovolit vybrat si a odnést její nádhernou žluto-bílou retro mísu s tím, že je to žďorb (=krám). Když nám u nedělního zákusku u našich vyprávěla, že na nové adrese bude mít pro snadnější orientaci instruktorku. To mého muže nadchlo! Až ho v těšení se na staří musel zpražit jeho tchán - s tím že Dave přece bude mít instruktora. A protože mou babičku v novém bydlení čeká i její švagrová, slovo dalo slovo a můj manžel a moje sestra se obratem na gauči dohodli, že oni taky na sebe jednou počkají - jako švagr se švagrovou. A ještě si navzájem vymění ty instruktory ...

Už jsem s babičkou v novém doma mluvila, chválila si jídlo a stěžovala, že ještě pořád něco nevybaleného hledá. I já pořád hledám. V kupičce fotek od ní, kterou si teď dokolečka procházím. Barevné snímky voní stejně jako babiččin byt, ve kterém nám uvařila stovky obědů a tisíce čajů. Vidím jejich strakatý gauč, bílý váleček na zdi, krajkovou prostírku na konferenčním stole. Dřevěný lustr, vidím v křesle i dědu, který už není. Červený čaj v hrnečku, krystal v cukřence na nožce, rumové půlměsíčky s citronovou polevou na talíři. A dřív i kachnu, zelí, knedlíky, tlačenku s cibulí a octem a domácí sulc. O prázdninách u babičky na službě jsme spolu hráli kostky, karty, Člověče. Babička věšela cíchy na šňůrách před domem a všude křičely děti z dětského domova hned za plotem v ulici. Nebo na lavičce ve dvoře seděly v zástěrách bez rukávů všechny paní sousedky, které už tady taky nejsou.

Babička má devět pravnoučat, čte bulvár a denně si telefonuje se svými sestrami. Stará se, jestli nemá při focení blbé vlasy a mně domlouvá, abych nechodila v černé.

"Babi, to je tmavěmodrá!"
"Ale mladé holky mají chodit barevně!!"
"Ale co já jsem za mladou, vždyť mi bude čtyřicet, babi."
"Joo, čtyřicet - to byl nejlepší věk, (syn) Milan už byl na vojně a mně začal život!!"

Mějte se rádi.

(Fotka nahoře je ze sestřina vítání občánků na Národním výboře, 1988. Moje nejvtipnější babička stojí vlevo.)

10 komentářů:

  1. Zrovna nedávno jsem vzpomínala na obě babičky, které už s námi nejsou. Zavřela jsem oči a v paměti procházela jejich domy. Všechno je tam uložené. Barva a struktura přehozu na posteli, dědova čepice na věšáku, tikot hodin, bzučení mouchy na okenním skle, kdákání slepic na náspu, typické vůně chodby, spíže, půdy,sklepa... Pořád je mám v sobě. A je mi moc líto,že se mnou nebyly tak dlouho,jako tvoje babička,Roso. Dnes bych s nimi vedla mnohem hlubší řeči než jako mladé tele... Ivča

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Barevné tele!!

      Ivčo, děkuji - jako bych tam byla s Tebou. Máš to krásné dědictví, navždycky!

      Smazat
  2. Milá Roso, protože jsem zažila jednu prima babičku, taky chci být skvělou babičkou. A jak vás pozoruji skrze blog, taky budete ta senzační babička, na vždy uložená v paměti. Moc povedený článek. Jiřina z N.
    Jedna naše prababička se v devadesáti přestěhovala z jednoho domu do vedlejšího, protože jí nevyhovovali zlobiví sousedi. A ještě 4 roky si lebedila v jiném domě a podobném bytě.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To se krásně čte - a stoleté babičky jsou nejvíc!!

      Jiřin, zdravím a přeju zítra pěknou neděli.

      Smazat
  3. Moje babička žila v jednom domě od svatby do smrti. Ale stěhovala se z něho posledních 20 let. Rozdávala nádobí a všechno možné, co už podle svého mínění nepotřebovala, nakonec jsme si u ní málem neměli kam uvařit čaj. Dala mi sváteční polévkovou soupravu jako svatební dar 5 let před svatbou, že se jí nedozije, nakonec rozmazlovala i moje dva syny. A ti si z dědictví odnesli hračky, které měla pro ně na hraní,když jsme přijeli na návštěvu. A její rady do života mě budou provázet celý život: "Vem si biló halenko a černó sokňo a seš nastrojená na každó přiležitost."

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, to je fajné, moc fajné!!

      Díky, že to píšeš a děkuji i za milionovou fashion radu ... :o)

      Smazat
  4. Milá Roso, je mi velkým potěšením číst, jak skládáte příběhy. Dojemné, milé, s nadějí. díky, Dáša

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dášo, děkuji moc - hlavně ta naděje mě potěšila!!

      Smazat
  5. Ty zástěry bez rukávů...! Všechny babičky a tety mého dětství :)

    OdpovědětSmazat