středa 17. března 2021

Už zase skáču před tabulí on-line



Před dvěma lety na jaře jsem volala panu řediteli, abych mu řekla, že po mateřské už zpátky na gymnázium nenastoupím. Přemluvil mě, a tak vznikl atypický formát mého semináře. Učím ekonomii, se zaměřením na podnikání, kde gró našeho setkávání tvoří pozvaní hosté - podnikatelé a podnikatelky.

Z rodinných firem, ze sociálních firem. Podnikatelé, kterým na začátku peníze půjčili rodiče či děda. Podnikatelé s akademickými tituly i vyhození ze škol. Podnikající v potravinářském průmyslu, knížkách, hračkách i digitálních sférách reklamy. Podnikatelé s ročním obratem 250 milionů i ti, kteří skončili v insolvenci. Podnikatelé, které rodiče vyhodili z domu, obchodní partneři podvedli, byznys jim vzala povodeň, ale i ti, kteří za svůj produkt dostali cenu britské královny.

Nemléko, Marmelinda, Hračkotéka, Tvorba, Labyrint, Symbio, Skibi a Pinwheels - jsou ti, kteří mé pozvání před gymnaziální studenty neodmítli. Nechali si zaslat patnáct námi připravených otázek a setkali se s námi na hodinu přes aplikaci zoom. A i moji studenti pravidelně usedají ke svým počítačům s týdenní přípravou, kdy čtou a poslouchají rozhovory s našimi budoucími hosty na internetu, studují, co je sociální podnikání, franšíza nebo B2B, a vždy si také chystají tři vlastní dotazy na hosta.

A pak to přijde a každé naše distanční setkání je úplně jiné, s jinou energii, v jiné atmosféře. Jeden host je tichý, jiný překotný. Jeden se směje, jiný filosofuje. Jeden je přepečlivě připravený, druhý mistrně improvizuje. Ale všechny je spojuje velký životný drajv a dost dobrý tah na branku. A taky skoro všichni v jednu magickou chvíli mým studentům řekli: "Vám to můžu říct, vás je tady pár ..." a prozradili něco ze svých (ne)úspěchů. Na co jsou hrdí i za co se styděli.

A co na to studenti? Šedesát minut ani nedýchají, hlásí se, ptají se, nesouhlasí, nechápou, chtějí vysvětlit. Jsou pozorní, přítomní a někdy dělají ramena. Ale kdyby mi nebyli vzdálení přes obrazovku, nejradši bych je na ně spokojeně poklepala; jsou dobří! A já si děkuji, že jsem se do školy vrátila. A taky děkuji, že jsem právě dnes jako pedagogický pracovník mohla být očkována. Hned se mi zase skáče lépe!

8 komentářů:

  1. Milá Roso, ať se vám daří a zhora vám Komenský drží palce.Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
  2. Roso, myslím, že bych hrozně ráda ty Vaše online hodiny viděla a ještě radši Vaše hosty naživo, musejí být super inspirativní. Vy určitě znáte časopis Forbes, že? Dáša

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dášo, děkuji

      - rok distanční výuky je extrémní, tak jsem ráda, že aspoň toto se hezky daří!

      A inspiraci s Forbesem prosím sem - co myslíte, co by pro mě bylo šikovné? Děkuji předem.

      Smazat
  3. Taková výuka by se líbila i mě..tyto příklady ze života mám opravdu ráda :) skvělá práce

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky díky díky, že i v této náročné době je něco moc fajn!

      Smazat