Víly věnce vily

Barák nemáte od toho, abyste se s ním cpali do časopisu. Barák má být plný lidí!

A tak se u nás doma minulý týden poprvé konala naše vesnická výtvarka. Malé děti si udrchaly venkovní zvonkohry na strom - z plechovek a korálků. A velké holky napletly z břečťanu a borůvčí jarní věnce. Taková zelená jízda od devíti do sedmi.

Improvizovaný coffee bar.

A ty si, milá Mirko, příště nakup pořádné zásoby kávy, aby tvoji poslední hosté navečer už nemuseli pít jen řídkou břečku
 uvařenou spíš z prachu špajzových poliček než z kafe.

A taky bys mohla zajistit, aby až zas příště někdo přinese jahody, aby jich Týnka potajmu nespolykala celé kilo s a m a.

Tři|sestry.

A nejlepší totálně zero-waste after se Zuzanou nakonec.

Maminka roku 2019

Hledá se Maminka roku 2019(!) a hledá se i Mitnik na billboardu.

Doufám teda, že jste si stejně jako všichni mojí známí nemysleli, že ty plakáty podél silnic jsem vypustila z pusy jen jako rosistický vtip. Jen to tam! Po Praze už jsou, i k nám domů na Strakonické jeden visí.

Protože právě odstartoval druhý ročník soutěže. Kategorie i letos zůstávají stejné, všechny potřebné termíny najdete v dubnovém čísle časopisu Maminka a já vám jen řeknu - jestli váháte a zvažujete, máte-li se do soutěže jako Maminka Podnikatelka přihlásit,

za mě rozhodně ano.

Zvýší se vám obraty, protože se o vás dozví více lidí a zákazníků.

Osloví vás noví partneři ke spolupráci, protože se o vás dozví více lidí a zákazníků.

Potvrdíte své místo a svou pozici na trhu.

Setkáte se s lidmi z mediální branže.

Poznáte vaše nové možné spolupracovníky jako fotografy, kameramany a stylistky, jejíž kontakty určitě využijete i dále, protože bez krásné vizuální prezentace žádný byznys neuděláte.

A možná budete taky dále spolupracovat se sponzory soutěže.

Můj manžel by vám naopak účast v soutěži neradil. Myslí si, že nafintěný mediální cirkus jako je tato šou může v jiných ženách akorát vzbuzovat pocity méněcennosti a smutku. Podle Davida jsme my finalistky navenek vystupovaly vždy jen dokonale nalíčené, hezky oblečené a s úsměvem. A když pak si čtivo ke kávě a dortu otevře Máňa z Nemanic, musí se rozplakat.

Já se s Máňou neznám. Za mě ji ale chci říct, že napsat motivační dopis do soutěže je snadné, o dost těžší je pak opakovaně několik měsíců prosit o opakované hlasování v soutěži, abyste si při tom stále zachovala dekorum a vtip. Dostat se na finálovou pozici je pak až k neuvěření, šťastný úspěch a spokojená radost, ale výhra to ještě není. Nechat se doma pěkně nafotit se všemi svými dětmi je naopak naprostý stres, ze které se vám až podlamují kolena a (doslova) praskají vazy. Na druhou stranu, když se pak třeba za půl roku uvidíte na stránkách lesklého časopisu, zcela potichoučku si pošeptáte, že vám to tam možná i sluší. Na profesionální péči make-up artistky si zvyknete raz dva a při finálovém dni se ji už nebudete moct dočkat. Ten den bude něco za odměnu a něco za trest. Třeba zjistíte, že ve své kategorii nesoutěžíte stejně. Že pojem "maminka podnikatelka" si každý definuje pro sebe jinak. Ale nezabalte to: co by jeden mohl brát jako nefér, jinému zvedne sebevědomí.

A tak jestli něco umíte. A jestli to umíte i prodat. A jestli umíte prodat i sebe.

Jestli se nestydíte veřejně si říct o hlasy.

A jestli vaše široká duše unese, že při společných foceních a mediálních výstupech budete jen jedno malinké kolečko v celém systému,

přihlaste se tady.

A dejte mi o sobě vědět,
budu pro vás hlasovat a moc vám fandit, ať vám se tu statisícovou reklamu v časopise podaří vyhrát!

Tak co - visíme i u vás v ulici?!

Kabelka Kubistka

Jestli jste citliví.

Jestli jste citliví vůči vzorům, které vás obklopují. Jestli je pro vás důležité, na co se díváte. Jestli si vybíráte, na co se budete koukat. A jestli to, na co se díváte, na vás působí. Má to na vás vliv!

...

Jestli k tomu rádi volíte ryze ruční výrobu. Malý podnik s velkým srdcem.

Jasný rukopis. Nepřehlédnutelný motiv. Čistou práci.

A k tomu léty ověřený osobní přístup a péči o stálého|každého zákazníka,

tak pak bych pro vás něco měla.

Hodně kubistické, přesně geometrické i nádherně romantické, černé, petrolejové i růžové

moje nové kabelky jsou právě teď velmi pěkně vyskládané v e-shopu.

Jen se nechte unést na vlně pokušení - protože vy si to zaslouží.

Projekt Piňata

Vstoupit do knihkupectví a vybrat dobrou dětskou knížku dneska skoro nejde. Police pro prohýbají pod strakatými hřbety knih, komíny vyskládané na panelech v prostoru se tyčí až do výšky vašich očí. A co teď?! Kam sáhnout pro chytré čtivo, které odpovídá věku (ne)čtenáře? Která z novinek stojí za to? Povedl se překlad do češtiny? Je nakladatelství zárukou kvality? A co kdybych i od dětské knížky odvážně chtěla jistý filosofický/etický/globální/lokální přesah?

Když mám sama dost času, moc ráda si i v největších knižních prodejnách sahám knížku po knížce a umím si ke své vlastní radosti odnést domů Kubkovi, Mikimu a Týnce knížky, které se mi vizuálně líbí. Když ilustrátor vyznává stejnou výtvarnou poetiku nebo mému oku třeba lahodí zvolené barvy, s velikým potěšením lapím knihu a jdu platit. Ve vzhledu knížky problém nevidím, ale jak na správný obsah uvnitř? Kdo to za mě honem přečte dopředu?

Léta jsem chodila na horké kafe a horké knižní tipy za Terezou Booth do jejího knihkupectví Pinwheels. Nenakupovala jsem tam jen pro svá děcka - s důvěrou jsem jí diktovala i požadavky pro cizí mrňata: Češi žijící v cizině, cizinci žijící u nás, dyslektici, logopedi, botanici, dinosaurologové, srandisti. A zlatá Tereza a její Pin-tým neváhali a hned mi cenně doporučovali, ukazovali, listovali a představovali.

A jsem ráda, že dneska naopak já můžu vám představit jejich nový projekt.

Jmenuje se Piňata a patří do škol! Je vymyšlen pro žáky prvního stupně základních škol. A pokud se pro něj rozhodnete, každý měsíc do třídy vašich dětí bude poslán balíček se dvěma tituly - vybraný podle toho, do které třídy žáci chodí. Cílem nového projektu je vytvořit dětem kladný vztah ke knihám. Dávat jim knížky, které budou opravdu číst. Pomoct začínajícím čtenářům se čtením. Přizpůsobit výběr knih i méně zdatným čtenářům a hlavně pomoct učitelům a učitelkám: s výběrem i anotací. Projekt Piňata by rád zavedl ve třídách rituál - společné rozbalování knížek, povídání si o nich, vzájemné si půjčování.

Jedna třída tak za rok obdrží minimálně dvacet knih a dál už je jen na rozhodnutí celé třídy, co s knížkami po přečtení podnikne. Dají se prodat na školní akci nebo darovat do školní knihovny.

Projekt Piňata si lze předplatit na 10 školních měsíců a výše předplatné je 9900 korun.
Včetně interaktivních bonusů v balení.

Děti si s knížkami vystačí až do třetí třídy.
A protože vývoj každého dítka je jiný, každý bude moci čerpat z třídní knihovničky a zlepšovat se ve čtení,
aniž by musel držet krok s ostatními.

...

V případě vašeho zájmu prosím kontaktujte Terezu Booth na pinwheels@pinwheel.cz

A tady už barevná ukázka Terezina aktuálního výběru třeba pro třídu našeho Kuby. Dvě knížky.

Pan Kdybych hledá kamaráda.
A Bruno ve městě.

A milé základní čtenářské vybavení se záložkou.

Jedna knížka je česká, druhá původem anglická. Obě jsou z psího života a obě navýsost vtipné!
...
Větší písmo, větší odsazení řádků, rozdílné množství textu.
Pavel Šrut nádherně pracuje s češtinou a Bruna si Kubuš už přelouská sám.

Tak držím palce, ať se Piňatům mezi vámi dobře daří!

S dětmi v Praze/v Brně

Krásnou nabídku psát pro časopis S dětmi v Praze/v Brně nejen úvodník, ale i další texty, jsem dostala už před časem. Ale teprve na redakčním vánočním večírku jsem se definitivně rozhodla, že to chci. To si přeju. To bych strašně moc ráda.

Seděli jsme tam okolo dlouhého masivního stolu v klasické pivnici na Národní třídě a já byla svými kolegy z časopisu naprosto okouzlená. Mistr na magazínové rozhovory Filip sázel jednu vtipnou historku o českých celebritách za druhou, včetně svých televizních přenosů a přebreptů. Mužný grafik Tomáš dost komicky a výrazně nepublikovatelně hodnotil svou letitou praxi v mateřských magazínech, včetně všech šéfredaktorek, které také znám. Akorát mě v závěru mejdanu malinko zmátl tichou otázkou, jestli mám děti. Tak on měsíc co měsíc už přes dva roky zalamuje můj editorial a nevšiml si, jestli že celá má pisálkovská kariéra je výhradně postavená na mém trojnásobném rozdvojení?! Ach, ti muži ...

A pak tam s námi seděla výtvarnice Petra Cífková. Ta si nechala do půllitru čepovat bizarní (ne)barevnou komedii piva s limonádou a nám ostatním rozlévala plnými doušky vyprávěnky ze dvou světů. Ze světa UMPRUM umělců a designérů, co mají třikrát tolik vlasů, co běžný člověk. A ze světa speciální základní školy, kde ona učí normální výtvarku. Já se do Petry zamilovala. Byla tak autentická, ironická, drsná a pravdivě empatická, že jsem z ní nemohla spustit oči. Byla od rány, jenže ta stejná její mimořádně talentovaná ruka uměla být i neuvěřitelně pomocná. Když dobrovolně učíte na okraji Prahy malé děti, kterou jsou často více než cokoli jiného na okraji zájmu své rodiny i naší společnosti, nesmíte tam plakat. A to by, myslím, ani naši Péťu nenapadlo. Stejně tak jako ilustruje pražský a brněnský dětský časák - s výraznou linkou, hodně dynamicky, jasně barevně, s říznou nadsázkou a trefnou přesností, přesně taková ona je. Ona se nebojí! Nikomu se nechce poslouchat o dětech, jejichž rodiče jsou zavření, tedy táta je ve vězení, protože se dopustil fatálního násilí na mámě, ale jen Petra se nedá a s naprostou samozřejmostí a láskou k tvorbě tyto deváťáky připravuje třeba k přijímačkám na umělecké řemeslo. Dostávám do schránky každé číslo našeho časopisu, ale teprve od loňského adventu mám chuť si každou jednu Petřinu titulku pověsit na zeď. Však se na to podívejte - její kurážné ilustrace jsou více než inspirativní!

A jestli chcete, podívejte se i dovnitř čtiva. Od ledna jsou v obou městských časopisech s dovolením i mé články. Jak uspořádat dětskou narozeninovou oslavu. Jak vybrat správnou školku. Nebo jak se doma připravit na příchod sourozence. Neumím být návodná a neutrální. A nejsem novinář. Ale už se dokážu přesně vejít do zadaného počtu znaků a mé psaní je typicky mitnikovsky vzletné. Píšu o sobě, píšu o nás. Něco už mám mateřsky odžito a mé tři děti chodily do sedmi školek. Nevěděla jsem, jestli budu dobrá. A nemám doma zatím takový časový prostor, jak bych si na své psaníčko představovala, přesto jsem teď nadšená. Tak zaprvé už to, že za mě někdo jiný dělá dramaturgii. Oproti blogu prostě dostanu zadáno, o čem mám psát a basta. Dostanu rozsah. Dostanu termín. A dostanu zaplaceno. Mamální témata mi výborně sedí. Nedlouhá stopáž mě nutí být k věci. A tištěná podoba mé práce má naprosto jinou společenskou prestiž. Nad blogem se stále (skoro) každý s despektem uchechtne a po osmi letech blog.rosamitnik.cz mám pocit, že jedovatě ubližný anonymní komentář nabuší bez podpisu na internet taky kde kdo.

Zato když řeknete, že píšete do časopisu, to davy šílí. Vaše maminka v telefonu je na vás hrdá, i váš gynekolog, kterému už děti jistě musí lézt krkem, je pochvalně spokojen. Snad jediná škoda, že nás osm v redakci spolu skutečně nesedí v jednom rušném kanclu. Že se každé ráno honem nedbale koketně rozcuchaní nepotkáváme s horkým|bez kofeinu|bez laktózy kafem v bio|vegan|eko|bambusovém hrnku s sebou. Že nemáme hlučné periodické redakční porady. A že spolu hektické uzávěrky a odchod do tisku pokaždé neslavíme potoky proseca a bujarou kalbou.

Mojí milí, S dětmi v Praze - S dětmi v Brně je měsíčník zdarma.

Najdete jej na distribučních místech.

A kdo byste si jej odteď přál dostávat i domů do schránky, není nic snadnějšího, než si objednat jeho předplatné.

...

A navíc nyní a nově můžete celý rok s pražskými divadly a brněnským Technickým muzeem soutěžit a
za správnou odpověď vyhrát tamější vstupenky.
To chcete. To musíte vidět!

Dokojeno dvacet

Myslím, že největší holčičkové peklo jsou prstýnky. Týnce se snad ani jednou zatím nepodařilo s plastovým šperkem navlečeným doma na prst dojít dál než do garáže - kde se pod růžovým žužu-bižu navždy slehla zem. Nicméně kromě toho že se naše Týna snaží být ve všem jako já, touží být navíc i dokonalá matka. Snad proto se rozhodla, že své armádě panenek pořídí všecko na světě. Nebo jak jinak si vysvětlit, že poté co teď přestala panenky kojit, začala jim vařit příkrmy (ještě že má ten sporák!) a podrážděně se mě doptala, proč nemáme v kuchyni žádnou mimikovskou láhev na mlíko. A když jsme zakoupili lahvičku, táže se po mini-nočníku!

Červený kočárek na jaro už má rozjednaný s tatínkem, což není problém ani pro jednu stranu. Ona umí být rozkošná a David je mášlíčko. Kolébku z osmdesátých let zdědila po mně. Dudlíček, která sama zcela odmítala kdy vzít vůbec do úst, si našla ve svém vlastním kufříku na vzpomínky a krom toho, že jej páčí do úst panenkám, nosí ho sama komicky v puse, aniž by onen dudlavý grif vůbec uměla. Zato má v paži nikdy nekončící pásmo česko-slovenských lidovek, v jehož závěru nás všechny doma nahlas nutí absolutně mlčet, protože jí právě uspaná miminka spí.

A ještě bych na vrub její roztomilé síly chtěla poznamenat, že dokáže unést a  kamkoli nanosit neskutečné množství dek, přikrývek a polštářů a umí být v té hoře deček a záhlavcům nesmírně šťastná.

Týnko, díky Ti - s Tebou k nám domů přišla taková něžná ženskost a mateřská samozřejmost, že zírám, jen co mi oči stačí.

...

"Mami, proč má ta panenka župan?!" "Týnečko, to je mončičák!"

Floristický workshop s dětmi

Dostalo se nám s Týnkou osobního pozvání na jarní dílnu. Velmi komorní dílnu, ve velmi krásných historických prostorách staré Prahy. Pletly jsme a vily. Zdobily a pily.

Šéfové Barunce děkuji moc za trpělivě svaté a nejmilejší zelené vedení při práci.

A jestli by vás taky těšilo potkat se dopoledne kousek od Stínadel u Vltavy, vzít s sebou i malé umělce a navzdory svému (ne)talentu, za to s maximálním potěšením si vytvořit z živé přírody něco pěkného domů,

dovolím si vám tu napsat s dalším setkáním - příště to bude při magické příležitosti letního slunovratu.

Pak řeknu den a čas a místo. Těšte se!