čtvrtek 11. listopadu 2021

Se uvidí

 

Taky se vám se čtyřicítkou ve vlasech více a více lesknou i ty stříbrné? A taky vám dole pod tváří nějak záhadně přibyla druhá brada? Prosím, řekněte, že ano! Ale - asi aby byl vesmír v harmonii - o co teď naopak přicházím, je ostrost vidění tohoto světa, nejvíc když řídím auto za šera.

Přišel tedy čas brýlí - a já toužím po velikých, kulatých, barevných, extravagantních; praštěných.
...
 Na co mám dát při výběru prvních brýlí v životě pozor? A kam si pro ty nejkrásnější brýle na světě chodíte vy?




Džínová tvídovka na našem kabelkovém focení.

Nebo nepřehlédnutelně slušivá - tvídovka se zelenou koženkou.

úterý 9. listopadu 2021

Kvalitní české zipy

Kdo sledujete zákulisí mé práce i na instagramu, už víte, že pár týdnů nazpátek jsem si zadala do výroby vlastní zipy na míru.

Vybrala jsem si materiál a barvy zipových stuh, zvolila kvalitnější a dražší kovové zoubky a pohrála si s výběrem jezdců. Část zakázky už je hotová a já vám dnes hrdě nesu první penály na tužky právě s těmito zipy.

Který vzor se mi nejvíce povedl? Jaká fotka vás nejvíc baví?
A říkáte doma penál nebo pouzdro?

Magické vlny ve svěže chladných barvách.

Vtipná slepička vám zlepší náladu každý den!

Decentně laděné Oko páva okouzlí.

Retro poetika starých televizorů pobaví.

Geometrický vzor v červené a modré, to je Mitnik.

Fáze Měsíce Mono jsou in kdykoli.

Paní liška je parťák do nepohody.

Modré vlny moře potěší i v zimě.

A nejsympatičtější zvíře velryba na závěr.

pondělí 8. listopadu 2021

Sabina Bočanová: O růži, která nechtěla spát


Česká tvůrčí značka Pipasik vydala svou první knihu a je to přesně ten příběh, se kterým všichni přežijeme tuto zimu.

Hlavní roli pohádky z pražské Stromovky hraje hrdý růžový keř Pompanela, který odmítne jít na konci léta spát - tak jako jdou ostatní růže. A vy pak spolu s ní musíte přečkat ostrý mráz, co pálí jako oheň, zuby hladové zajíce, co mladou růžičku bolí i neúspěšnou pomoc letitého přítele smrku, která bohužel skončí jen rozbitou ptačí budkou.

A jak to se svéhlavou Pompanelou dopadne? Proč neuposlechla místního zahradníka pečující o ni s takřka otcovskou láskou? Jaké je to v zimních měsících sama poslouchat vedle chrápající růže "chrr pšš, chr pšš"? Zahřejí ji alespoň trošičku křídla hejna po zimě unavených ptáků? A vydrží to až do jara?

Konec příběhu vám neprozradím, rozhodně vám ale slibuji, že zalézt si s touto něžnou knihou večer do postele, když venku za okny už je lezavá zima, je výjimečný požitek. Líbit se vám bude nejen mistrně vykreslená atmosféra pomalého podzimu, dlouhé a silné zimy i naděje jara. Budete se smát ostrým hláškám ostnatých zahradních růží i psíkovi ve slušivém overalu, co v lednu zkřehlou Pompanelu jak jinak než počůrá. A potečou vám i slzy - to když zahrádkář v okousaném slamáku ve finále vyprávění ne a ne najít aspoň jeden nový maličký pupínek.


doporučuji všem/nespavým dětem, malým i velkým milovníkům magického koloběhu přírody.
Všem, kdo rádi čtou o přátelství a všem, kdo milují příběhy o vytrvalé lásce.

Lidé, čtěte, a pak už dobrou celou!


Knihu ilustrovala oceňovaná Andrea Tachezy
s romantickým citem a tuším silnou osobní vazbou na pražský park Stromovka. 




Přeji hezké společné chvilky před usnutím.
neděle 7. listopadu 2021

Listopadové S dětmi v Praze


Dynamický rozhovor s tanečníkem a porotcem StarDance Janem Tománkem, o rodinných plánovačích s novinářkou Pavlou Kopplovou nebo o půl století dlouhé historii televizních Kavčích hor a pozvání na novou grátis výstavu Déčkosvět přímo v Galerii České televize


A máte-li rádi víkendové brunche - myslím, že vám bude po chuti i můj mitnikovský úvodník.

Ať se vám líbí a užívejte si podzimu naplno!

...

Šťastné spojení

Víkendová podzimní rána mají výjimečné kouzlo. V naší rodině tak silné, že jsme si teď doma přímo oblíbili tak zvané brunche. Výživnou snídani rovnou spojujeme s lehkým obědem. Děti sice společné setkání u stolu vždy začínají tradiční miskou mléka a čokoládovými kuličkami, které v něm plavou, ale později se s námi pouští i do jiných gastronomických vod. Děcka mají rádi tenké francouzské palačinky s medem, zatímco my s mužem si vždy na úvod dáváme míchaná vajíčka a sladký kontrast nejraději hledáme v ještě teplém banánovém chlebíčku. To nejvýživnější na tom ale pro nás je dlouhé rodinné setkání u stolu. Bez spěchu a bez únavy.

Zatímco pracovní týden je plný úkolů, příprav a (ne)splněných povinností, atmosféra soboty a neděle je prostě jiná. Zatímco v týdnu všichni kvaltujeme a popobíháme, víkendové dopoledne běží v úplně jiném čase. Nejmladší dcera toho ještě tolik nesní, ani kávu nepije, a tak si s námi u prodloužené snídaně ráda kreslí. Mezi miskami s dobrotami se válejí její barevné fixy a ona má konečně dost času nám povyprávět všechny nejlepší příběhy o jejich ještě lepších kamarádkách Vivi a Lili. Nejstarší syn se naopak s námi u stolu z podstaty svého věku nudí, nicméně alespoň lahodné chutě na stole mu umí trochu rozvázat jazyk, a i on nám občas něco řekne. Organizačně komickou historku z basketu nebo co s ostatními dětmi právě prohlasovaly na školním parlamentu.

Už jste to někdy zkoušeli? Potkat se se všemi doma v pohodlném pyžamu a županu z froté? Máte čas si mezi sebou všechno říct? Stíháte aspoň jednou za týden vůbec nespěchat? Za mě jsou domácí víkendové brunche šťastná spojení. Netlačí nás hodiny ani společenské kalhoty v pase. Právě naopak – a tak i vy nechte mátový čaj v konvici pomalu louhovat a užijte si do sytosti tepla a vůní domova, vyprávějte, přehánějte, plánujte. Vzpomínejte i těšte se na nové, co letošní podzim přinese.

 

Rosa Mitnik



Metropolitní magazín pro děti.

Je i v listopadovém čísle plný inspirace.

pátek 5. listopadu 2021

Co bychom v domě udělali jinak

 
Slavíme pět let, co jsem si převzali náš dům a při té příležitosti jsem udělala anketu na svém instagramu, co vy byste se ke stoletému baráku chtěli zeptat. A právě otázka na to, co bychom v domě byli bývali udělali jinak se mi zalíbila úplně nejvíc.

Upřímně - velice nešikovná je dispozice kuchyňské linky, kdy kvůli nezbouranému komínu (architekt jej navrhl zbořit, stavební firma to z důvodu obav o statiku celého domu odmítla udělat) nám v kuchyni chyběly centimetry, a tak nemůžeme mít otevřenou myčku a odpadky zároveň. To je hlavně s dětmi ke zbláznění, na talíři vždycky něco zůstane. Toto mě vážně nebaví a vy si ve svých kuchyních na to dejte bacha!

Naopak moje úvodní obavy, co budeme dělat s velikou vstupní halou o dvaceti metrech čtverečních, jestli tam dáme koncertní klavír nebo alespoň dvě stylová křesílka, aby uvítací prostor domu nesiřel prázdnotou, se ukázaly jako lichá. Prostorná předsíň pro pětičlennou rodinu je jednoznačně výhra. Ať už se vracíme z cest s milionem kufrů nebo každé každičké ráno, když děti odcházejí s aktovkami, pomůckami, taškami na basket, deštníky a (ne)vylisovanými listy do výtvarné výchovy, tento hojný prostor krásně tlumí naše domácí zmatky a paniky.

Mnohokrát jste se mě také ptali na povrch stoletého betonového schodiště vedoucího do prvního patra. Místo původně plánované beton-epoxidové stěrky jsme zvolili deset krát levnější řešení prostého nátěru šedivou barvou. Po pěti ochozených letech je tato láce už ale bohužel znát. A mně se zdá, že vintage schody přestávají být důstojným partnerem ručně malované marocké cementové dlažbě dole v hale i ikonickému lustru Ingo Maurer Zettel´s 6 nahoře, který na každý jeden schod svítí víc než upřímně.

Jako ne úplně moudré rozhodnutí taky považuju umístit si šatní skříně do hostinského pokoje. Mám tak svým způsobem vlastní šatnu, ale to si spíš lžu do vlastní kapsy. Protože kdykoli když u nás spí hosté, nemám nic. A to pak vždy pokorně čekám, až se vzbudí třeba tchán, abych si mohla ráno pro čisté gaťky. Na druhou stranu trávit večery a noce v ložnici, kde máte jen obří postel a obří ... monsteru, je jeden z mých největších životních luxusů, kterého si vážím - noc co noc.

A jako naši pátou chybu přiznávám absenci postele prostředního syna. Miki spí na vysouvacím lůžku, které je však přes den uklizeně zasunuté do Kubovy postele. Mikeškovi tak chybí denní prostor pro čtení si, válení; pro jeho chill. Mně je to líto a už přemýšlím, jak změnit koncept společného klučičího pokoje. Naopak to, že jsme jim tam nikdy nedali psací stoly, se pravidelně ukazuje jako nejlepší řešení. Nejen neomezené hraní, ale hlavně hromadné dětské spaní a přespávání je u nás žádané a oblíbené, a náš domácí rekord je šest dětí v jednom pokoji. Právě díky chybějící stolům a jenom jedné posteli se tam na karimatkách a ve spacácích vejde právě tolik housenek.

Ve finále je fér vám i sobě přiznat, že náš dům by si už konečně zasloužil pořádná okna, nikoli ta plastová, co mu zoufale nesluší a opuštěné nevyužité terasy v prvním patře, kam nikdo z nás nechodí, je taky škoda - ale ať nekončím tak smutně

- napište mi, co nejlepšího se u vás doma povedlo vám! Co máte doma nejvíc rádi?
Co dělá vaše doma vaším domovem?

...

A za fotky z celého srdce děkuji fantastické redakci časopisu Nové Proměny bydlení,
která u nás fotila letos v červnu. Díky za naprosto profi barevnou vzpomínku.






Psací stoly dětí a studijní zóna s knihovnou jsou nakonec v sólo pokoji. Jak se vám líbí?

středa 3. listopadu 2021

Řekni, co ty kytky jsou


Zdravím vás v novém týdnu a nesu jedny z posledních předvánočních novinek. Etuje ušité z povrstvené bavlny nejen zvenku, ale i zevnitř! Tedy naprosto ideální nejen na tekutý šampón a mokré plavky. Ale klidně i na vaše šťavnaté svačiny nebo mokré kousky oblečení.

Jen s tím názvem je trochu potíž - ano, vím, že to nejsou pomněnky.
Ale pro své chabé botanické znalosti jsem nepřišla na to, jak nebesky modrý keříček pojmenovat.

Máte návrh? Znáte pravdu? Prosím, sem s ní - řekni, co ty kytky jsou.


A protože vaše nynější objednávky jsou už plně vánoční - nějak předpokládám, že jedna dáma nevynosí osm a více kosmetických taštiček - nechte se inspirovat a objednejte si větší kabelky i malinké taštičky také už nyní. Moje kabelečky mizí rychle, tak ať vás pak vyprodaný dezén nemrzí.

Děkuji za vaše nákupy a děkuji za vaše návrhy, jak pomněnkovou správně přejmenovat.