pondělí 8. listopadu 2021

Sabina Bočanová: O růži, která nechtěla spát


Česká tvůrčí značka Pipasik vydala svou první knihu a je to přesně ten příběh, se kterým všichni přežijeme tuto zimu.

Hlavní roli pohádky z pražské Stromovky hraje hrdý růžový keř Pompanela, který odmítne jít na konci léta spát - tak jako jdou ostatní růže. A vy pak spolu s ní musíte přečkat ostrý mráz, co pálí jako oheň, zuby hladové zajíce, co mladou růžičku bolí i neúspěšnou pomoc letitého přítele smrku, která bohužel skončí jen rozbitou ptačí budkou.

A jak to se svéhlavou Pompanelou dopadne? Proč neuposlechla místního zahradníka pečující o ni s takřka otcovskou láskou? Jaké je to v zimních měsících sama poslouchat vedle chrápající růže "chrr pšš, chr pšš"? Zahřejí ji alespoň trošičku křídla hejna po zimě unavených ptáků? A vydrží to až do jara?

Konec příběhu vám neprozradím, rozhodně vám ale slibuji, že zalézt si s touto něžnou knihou večer do postele, když venku za okny už je lezavá zima, je výjimečný požitek. Líbit se vám bude nejen mistrně vykreslená atmosféra pomalého podzimu, dlouhé a silné zimy i naděje jara. Budete se smát ostrým hláškám ostnatých zahradních růží i psíkovi ve slušivém overalu, co v lednu zkřehlou Pompanelu jak jinak než počůrá. A potečou vám i slzy - to když zahrádkář v okousaném slamáku ve finále vyprávění ne a ne najít aspoň jeden nový maličký pupínek.


doporučuji všem/nespavým dětem, malým i velkým milovníkům magického koloběhu přírody.
Všem, kdo rádi čtou o přátelství a všem, kdo milují příběhy o vytrvalé lásce.

Lidé, čtěte, a pak už dobrou celou!


Knihu ilustrovala oceňovaná Andrea Tachezy
s romantickým citem a tuším silnou osobní vazbou na pražský park Stromovka. 




Přeji hezké společné chvilky před usnutím.

4 komentáře:

  1. Číst dětem před spaním je úžasné, mým vnučkám četl jejich tatínek a vždy se na to těšily, občas se z pokojíka ozýval velký smích.Už si dávno čtou samy, ale na ty chvíle vzpomínají často. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně vzpomínají, Jiřin?!

      To je krásné - já mám někdy pocit, že děti zapomenou všechno, že jejich dětství je ta nekrásnější vzpomínka pro mě ... :o)

      Vymazat
  2. Krása, děkujeme za tip. Knížek není nikdy dost.

    OdpovědětVymazat