středa 29. června 2016

Dost jsem se za těch pět let zlepšila


V plavání s otevřenýma očima pod vodou.

Končíme s Mikšem společně druhý běh a ze mě se stal v dětském plaveckém klubu vcelku mazák. Sčuchla jsem se s milou obsluhou v kavárně, prostřídala všechny lektorky a vybrala si tu nejlepší ze všech a za celou tu dobu jsem jednou změnila kurz. Nesnesla jsem prostě se čtvrtek co čtvrtek potkávat s někým, kdo mi v šatně ani neodpoví na pozdrav. David mě od výměny termínu lekce zrazoval, že přece nebudu uhýbat řeznickým psům. Ale co se má stát, stane se. My začali nově s Kubkou chodit plavat ve středu a já tak poznala svou báječnou kamarádku Andreu. A toho si člověk cení, když má někoho, kdo s ním byl i dně!

Plavala jsem s Kubínkem, plavala jsem s Mikim, potkali jsme tak milion vodních dětí a ještě víc jejich maminek. Baby klub je velký mamaland. Mamky v teplácích, i ty co si po skončení lekce dokázaly fénovat vlasy přes kulatý kartáč fascinujících čtyřicet minut. Pěstěné i chlupaté. Sportovkyně i kypré. Maminky, co pracovaly. Maminky, co se střídaly s babičkami. Maminky, co kojily (skoro!) i v bazénu. Plavala jsem v lekci s manželem krásné české herečky, co podlehla rakovině a s jejich živelným synem. Plavala jsem se slavnou houslistkou a její dcerou, která vždy ve vodě začínala až na druhý takt - měla toho opravdu hodně, a tak nestíhaly. A maminka Elišky zas jednou (naštěstí ne ve sprše) odhalila mě.

Na třicetiminutovou hodinu ve vodě se mi za tu dobu povedlo přijít bez dětských plavek. Bez vlastních plavek. Bez vlastních plavek, za to s Davidovými. Snad jen ten ručník jsem vzala vždycky. Ostatní mi na recepci půjčili. I hřeben. I tampon. I bryndák. A personál tam mají tak báječný, že myslím, že kdybych si řekla, i nějakou tu voňku v případě potřeby by mi po hodině stříkli za ucho. Co mě ale vytočilo a dodnes beru jako (skoro až životní!) zradu, to jsou mé zapomenuté brýle ve sprše. Když jsem se po nich s klidem želvy ptala po týdnu, nikdo o nich nic nevěděl. Byly pryč. Dám své vyplavané paže do ohně za to, že podvodní skla mi rozhodně nevzal nikdo ze zaměstnanců. Proč by to dělal?! A tak si myslím, že mi brejle vzala jiná maminka. A tady se podle mě svět obrací hore nohama. Protože jestli si bude svévolně brát jedna žena zapomenuté věci po druhé ženě v prostředí čerstvých miminek a plazících se batolat. V prostředí, kde jedna lekce plavání stojí jako stejně jako lepší plavecké brýle, tak to je fakt konec! Ne, nesouhlasím se všemi mateřskými názory. Ano, u některých postojů k dětem a jejich výchově tajně i protahuju obličej, ale že matka má pomáhat jiné matce, to je pro mě svaté.

Ale to bylo už dávno. To spláchl čas. Za to lásku k vodě, pevné svalstvo, všechny ty lumpárny na hladině i naše polibky pod ní, další kamarády, netradiční podněty, důležité prvky sebezáchrany ve vodě i zkusmo si zkusit, jak se plave v oblečení, kdyby plaváček v létě spadl pod vodní plochu, to už mým dětem nikdo nevezme. Tyhle prachy, tenhle čas kanálem neodtekly.






17 komentářů:

  1. Doufám, že už zůstáváte na této adrese s blogem, právě jsem si to na svém překopala, aby se mi příspěvky znovu hezky zobrazovaly.
    Takto jsem šla jen přes odkaz na FB :-)
    Pěkně si to plavání užíváte :-) Tak ještě holčičku, ať to máte komplet :-D
    jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aby se nám nenarodila Malá mořská víla ...

      Vymazat
  2. Jé, jak mi to chybí!Už 2 roky sedím za sklem a čekám až má dcera doplave. Do jejich 3 jsme plavaly taky spolu... Skoro bych si půjčila i cizí dítě, abych s ním zase mohla plavat! Markéta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Může být i velikost XXL? Jedno bych tady měla ... :o)

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Až škoda nosit plavecké brýle ... :o)

      Vymazat
  4. Dobrý den,
    dneska se mi po přečtení Vašeho článku vybavil náš špatný zážitek z plavání. Jednou šel na plavání místo mě manžel. Já mám to "šatnování" celkem už naučené, chodila jsem se starším synem od jeho 6 týdnů nejprve na vaničky a teď chodím i mladším synem na plavání. V září to bude 9 let, co na plavání chodíme. Ale k té špatné zkušenosti... Manžel se bál, že mu spadne snubní prstýnek do vody a tak si ho dal do plastové krabice, ve které si nosíme věci do sprchy. Ve zmatku při oblékání ho prostě v té krabici zapomněl. Jasně jeho chyba... Jenže když přišel domů (bydlíme za rohem) si všimnul, že prstýnek nemá, hned na plavání volal, ale prstýnek samozřejmě nikde. Je nám z toho smutno ještě teď, když si na to po pár letech vzpomeneme.... Prstýnek musel někdo vzít i když bylo naprosto jasné, že se jedná o snubní prstýnek, protože na druhé straně bylo vyryté jméno a datum. Zajímalo by mě, co to bylo za člověka, dodnes to nepochopím. Pocit hořkosti trvá dodnes. Cenu prstýnku, i když nebyla malá, vezmi čert, ale k prstýnku se vážou vzpomínky: jak jsme ho vybírali, jak se nám zdál drahý, jak jsem se do obchodu přece jenom vrátili, protože to byl prostě "ten" prstýnek, který jsme chtěli mít na celý život...No, už to nebudu víc rozebírat.

    Abych neskončila tak pesimisticky - naši kluci plavání milují a už dneska plavou lepší technikou než my :-). Takže ty "utopené" peníze stály za to!

    Jana C.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šmarjá, to je tak hrozné, mám husí kůži, fuj
      a asi vám pošlu kabelku!!!

      Všem podvodnickým děckám zdar zdar zdar.

      Vymazat
  5. Zdravím, z fotek je vidět radost a nadšení ,taky jsem z dcerou chodila do plavání.Odnesla jsem si jen hezké vzpomínky ,naštěstí bez těch negativních co píšete. Bohužel lidé jsou různí a je to smutné.Tak ať rychle zapomeňte.Svaťka

    OdpovědětVymazat
  6. "Pěstěné i chlupaté."

    Made my day :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někoho vyděsí, někdo se usměje ... retro!

      Vymazat
  7. Rosi! jeste, ze moje ziletka (temer) vzdycky setkala se s kuzi moji pred plavanim :))))) Ale jinak slava Jukliku, i kdyz uz chvili nepatrim do vasi plavecke party :) Ale co, hlavni je, ze se MAME!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeeeeeeeeeeeeeeeee,

      já tam zapomněla napsat, jak jsem potkala maminku, co chodila mezi bazénem a šatnami v dokonalém župánku a vypadala tak rozkošně - jako by vypadla z filmu Amélie z Montmartru.

      A tos´ byla ty!!!

      Vymazat
  8. Ahoj já vodu jiluji a kte velké lásce veliké jsem chtěla naučit i naše dítka malinká.U první se to povedlo do té míry ze ve svých třech letech skáče do dvou metrů hloubky bez kruhu, kridelek a půdu sebezáchovy. Proste skočí vyhrabe se na hladinu a chytne se prvního člověka poblíž, většinou je to dvoumetrový dědeček který ji v tom podporuje a učí nové dovednosti jako třeba kotoul do vody. Nedávno jsem slyšela poznámku ze má odvahu, do teď netuším zda dotyčná mluvila o o mě, zrovna jsem stepovala poblíž a učila plavat druhorozenou, a po očku sledovala tu naši vodnici myslím ze odvahy máme obě Ája tu bezelstnou, dětskou a sebejistou. Já tu výchovnou, podporující a laskyplnou.
    Přeji už jen příjemné bazénové zážitky.
    Mirka z Ostravy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsme na STEJNÉ LODI, posílám pusu, Mirka z Havířova.

      Vymazat
  9. Starej dobrej Juklík v suterénu našeho gymnázia :) a jak pěkně pořád slouží...paráda Zdraví vodomilka Bára

    OdpovědětVymazat