Je to sice dál, ale za to horší cesta

Po apartmánech na svahu jsme na jarní prázdniny zatoužili po něčem komornějším.

Sáhli jsme po romantické chatě strmě v kopci, a díky ní úplnou náhodou objevili i úžasné lyžařské středisko nedaleko Bad Kleinkirchheimu - Turracher Höhe.

Široké sjezdovky ve dvou tisících metrech, non-stop sluníčko na modrém nebi nebo legrace v podobě přejezdu po zamrzlém jezeře, kdy jsme se všichni na lyžích chytili za traktor.

Já si konečně potykala s novými lyžemi, což náš ikonický prostřední syn opět komentoval slovy: "Cože, maminka se naučila lyžovat?" A mě to potěšilo úplně stejně jako mužova věta: "Já vlastně nevím, jestli jsem raději na svahu nebo tady."

Vybrala jsem totiž chalupu jenom pro nás; dole s kuchyní a krbem, nahoře tři ložnice a sauna. Tu jsme si dopřávali denně, zatímco David se venku na terase snažil zatopit pod ledovou kádí. Ta, než se mu to povedlo, nám sloužila jako výborný otužovací bazenék.

Cestou na svah a domů jsme v autě poslouchali další skvělou audioknihu Davida Walliamse Dědečkův velký útěk, tentokrát s přesahem do druhé světové války, což bavilo i nejstaršího syna. A na základě níž jsme se všichni navzájem začali oslovovat kadete, děvče nebo čarvale. Po lyžovačce jsme mastili karty a cpali se čipsy, mezi saunovými cykly si nahlas četli další dojemně vtipnou knížku Hubert a Kromobyčejná Miri a bylo nám blaze.

Znáte to - když máte svůj vesmír, svůj svět, svůj ráj na zemi.

Když můžete být jen pro sebe a jen spolu. Když je konečně dost času na povídání, masírování, česání, šimrání nebo šeptání. A taky už jsem přišla na to, jak si vyfotit helmu i lyže zaráz!

...

A vidíte ty dveře do chalupy?

Náhoda?! Nemyslím si!